1/2013

Co bych vám vzkázal, kdybych psal prezidentský projev? Je ve sběrném dvoře opravdu vše zdarma – a jak se to dozvědět? Pár věcí jsem pro vás přes Vánoce napsal do různých seriálů aneb opět mám za sebou zajímavá setkání.

Končí mi nejdelší vánoční prázdniny v životě. Kromě odpočinku, který v mém případě představuje především létání po lese a hledání krabiček od svačin nebo filmovek, jsem se snažil udělat si fóra v psaní seriálů pro i-noviny a magazín Lípa. Kdo četl minulou Štafetu (zde), ví, že další díl bude o Arnoštovi Samešovi, kterého jsem doposud znal především jako zpěváka a bubeníka skupiny Lingers. Tentokrát jsem ho měl šanci poznat jako restauratéra a hlavně jako milovníka vína. Nejvíce mě nadchlo, že zhruba jednou měsíčně pořádá řízené degustace vín, například podle odrůd či oblastí. Přijde mi to jako dobrý příspěvek ke kultivaci tohoto města. Nejbližší akce bude už tento pátek.

Seriál Underground se mi trochu rozběhl dvěma směry. Stále se ještě věnuji bigbítu šedesátých let a vůbec tehdejší atmosféře ve společnosti a kultuře, která mi je bližší než ta současná. Tenkrát se opravdu společensky žilo, dnes se pohybujeme mezi televizí a počítačem. Znovu jsem se také zastavil za Mirkou Kadlecovou, abychom ještě navázali na povídání o divadle, poezii či folkové hudbě. Nasbíral jsem spoustu tipů na umělce, kteří v České Lípě působili na sklonku éry komunistické vlády. (To je teda obrat – sklonek komunistické vlády, obzvlášť když na většině hejtmanství spoluvládnou komunisti a největší favorité prezidentských voleb, myslím Zemana a Fischera, jsou taky komunisti.)

Možná se rozběhne ještě jeden můj seriál. Seznámil jsem se se zajímavým člověkem, jehož vyprávění by mohlo vydat na celý rok. Pracuje se na tom a vy možná brzy zjistíte, jestli z toho něco bude. Než jsem vyhodil starý diář, okopíroval jsem si z něj všechny náměty na pointovky, které mě během roku potkaly. Rád bych se k nim vrátil, tenhle malý formát mě fakt bavil. Jen toho času je málo.

Snažil jsem se taky něco dělat doma. Kromě mého oblíbeného vaření jsem si dal za úkol odvézt do sběrného dvora některé nepotřebné věci, které se nám nahromadily v bytě i sušárně. Především dveře, které byly časem nahrazeny šoupačkami, zabíraly příliš mnoho prostoru.

Vzpomněl jsem si na to nyní, když jsem v Městských novinách našel článek, který začínal slovy: "Ani korunu nemusí obyvatelé České Lípy v letošním roce 2013 zaplatit za svoz komunálního odpadu."

V dobré víře jsem lakovaná prkna z rozebrané postele, toustovač či dveře nepřistavil ke kontejneru nebo nepohodil v lese.

"Za ty dveře musíte zaplatit," prohlásil maník ve sběrném dvoře.

"Jak to?" já na něj.

"Je to směsný odpad. Sklo a dřevo."

"Kolik?"

"Asi 3,60."

"To je v pohodě."

"Za kilo."

"Aha."

"Tak co?" zeptal se mě, jestli jsem si to nerozmyslel.

"Co mi zbývá?"

"Ještě to můžete někde vymlátit a přivézt jen dveře bez skla."

Na stránkách Mariuse Pedersena, který sběrný dvůr provozuje, jsem našel jen Seznam zdarma předávaných odpadů pro občany města Česká Lípa. V něm je například položka objemný odpad. Nikde není napsáno, že mám ze dveří odstranit kliku, zámek, sklo apod. Nikde jsem nenašel ceník, přestože v seznamu je věta, že ostatní odpad je zpoplatněn podle platného ceníku.

Jak vidno, moc mě netrápí problematika amnestie nebo volby nového prezidenta. I když jsem chvíli přemýšlel, jestli si nezkusit napsat prezidentský projev. Co bych vám chtěl státnicky vzkázat? Žijeme si nejlépe, jak si kdy lidé (v průměru) na tomto území žili. Máme třeba o třicet procent více majetku než před dvaceti lety. Přitom spokojenost stále klesá. Většina lidí se užírá, že má méně než někdo jiný. Jedno jestli tunelář, poslanec, fotbalista, soused, lékař nebo snad dokonce učitel.

Mimo jiné jsem přes Vánoce přečetl ekonomický bestseller Tomáše Sedláčka s názvem Ekonomie dobra a zla (s podtitulem: Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi). Nejvíce mě zaujala kapitola o praotci současné ekonomie Bernardu Mandevillovi. Podle Sedláčka byl Mandeville klíčovým zastáncem filozofie chamtivosti. Své učení shrnul do bajky o včelách, kterou jsem citoval už někde v hydeparku.

Zanechte reptání: To jen blázni sní,
Že mocné hnízdo postaví bez hřešení,
Že užívat budou moci všech darů života,
A po vyhraném boji pokojně uléhat do kouta,
To vše bez podvodů a neřestí!
Kdo si toto myslí, sní a šlape všem jiným po štěstí.
Neřesti, obžerství a pýcha musí nadále žít,
Kdo chce z života něco mít, musí pochopit
Že tak, a ne jinak, to musí být.
Že neřest jest užitečná,
Pokud je zákonem svázaná,
Ano, tam, kde veliké věci mají se stát,
Je potřeba mít takový stát.
Jako jídlo nechutná, nemáme-li hlad,
Tak samotná ctnost ztrácí svůj klad.
Chceme-li na zemi mít Zlatý věk,
Nemůže jen ctnostný být člověk.

(Bernard Mandeville, 1714)

Ve stručnosti a v jinotajích nám vzkázal, že čím větší kurvy jsme jako jednotlivci, tím lépe se daří společnosti. Aspoň v ekonomické rovině. Někdy si říkám, že prezident Klaus má tuto bajku při spaní pod polštářem.

Jenom jsem vám tím chtěl ve svém „prezidentském“ projevu vzkázat, že i Mandeville se mohl mýlit.

Co vám z kultury nabídnout pro příští týden? V Crystalu například poběží Anna Karenina, v Boru příběh o záchraně amerických diplomatů z Íránů zmítaného revolucí (Argo). V pondělí a úterý ještě ve Cvikově a Zákupech dobíhání tříkrálové koncerty.