11/2018

O zasedáních zastupitelů České Lípy jsem informoval od roku 2005, ale nepamatuji, že by zastupitelé neschválili program svého jednání a po několika minutách se zase rozešli.

Vedení města nezapomnělo na oficiálních stránkách zdůraznit, že se tak stalo vinou hlasů opozice. Ve skutečnosti se zdrželi například i Tomáš Binder (ČSSD), starostka Romana Žatecká a místostarosta Juraj Raninec nehlasovali vůbec. Naopak Jan Policer (SLK) byl pro. Tady je vidět, jak nenápadně se dá manipulovat veřejným míněním. Kdyby město ke své zprávě nepřidalo informaci, že vše zkazila opozice, mohli by si snad občané dokonce myslet, že vedení města je neschopné.

Pravdou je, že kvůli politikaření obou stran v zastupitelstvu se kromě konfliktního podniku, který by měl provozovat v Lípě MHD, neschválila řada bodů, které jsou pro konkrétní občany možná i důležitější - prodeje pozemků, rekonstrukce silnic, dotační programy apod.

Zdeněk Ježák aspoň urychleně sepsal žádost o co nejrychlejší svolání zasedání zastupitelů. Vedení města uvažuje o devatenáctém dubnu. Není to pozdě, když na programu je více než padesát bodů?

Vypadá to, že dvě velké vlajkové lodě současného vedení města se před volbami potápějí. Odložil se bazén a ani silou se nedaří schválit společný podnik s BusLine.

Ale že bych z toho měl nějakou velkou radost, to ne. Kdo bude tvořit koalici v budoucím zastupitelstvu? ANO je v Lípě rozvrácené, ale lidem to bude jedno, část nevolí podle zásluh. Klidně do zastupitelstva opět zvolí nějakou figurku, která se nechá na plakát přilepit k Babišovi. Po Lípě už jezdí škodovka polepená Okamurou. To je skoro jistota, že i nějaký kašpar tohoto populistického projektu zasedne na radnici.

Prosakují různé zprávy. Chystá se spojení několika subjektů a vytvoření silné kandidátky lidí, kteří jsou v Lípě občansky aktivní. I mimo politiku. Zmíněný Zdeněk Ježák také ze svých ambic neslevil. Na které kandidátce se objeví Tomáš Vlček? A co Petr Skokan? Posílí Piráti? Ve které straně ještě nebyl Jiří Wawrečka? Využijí vítězové zkušenosti Juraje Ranince a Romany Žatecké anebo se za ty čtyři roky vykopaly příliš hluboké příkopy? A co Uklízeči? Byl to projekt na jedno volební období?

Nejraději bych se na sledování politiky vykašlal, ale po pravdě: je to vzrušující.

Pojďme k příjemnějším věcem. Sice nestíhám koncerty obnoveného Kruhu přátel, ale aspoň jsem několik lístků věnoval blízkým. Ti byli po posledním koncertu tak nadšeni, že mě vyrušili z klimbání a měli potřebu se podělit se svými dojmy. Ve škole jsem poprosil svou kolegyni Květu Menclovou, ať mi napíše pár řádků, abych tuto akci v deníku ještě jednou připomněl. Vzpomněla si dnes ráno:

„V úterý 20. 4. se v Centru textilního tisku uskutečnil třetí ze šesti koncertů obnoveného Kruhu přátel. Lípa Musica ve spolupráci s Vlastivědným spolkem obnovila tradici komorního setkávání s hudbou. Večer začíná přednáškou o zajímavé osobnosti našeho města, tentokrát byl tématem večera Franz Mohaupt, detaily z jeho života si mohou návštěvníci přečíst také na vystaveném roll-upu a v programu večera. Mohaupt se jednak angažoval v kulturním a hudebním životě a byl také ředitelem dívčí měšťanské školy. Přednášku vedl Michal Panáček a Květa Menclová, ihned po jejím skončení vystoupilo Zemlinského kvarteto, jeden z našich nejlepších komorních a smyčcových souborů, a posluchače rozhodně okouzlil. V první polovině hudbou velikána Wolfganga Amadea Mozarta a ve druhé polovině koncertu Novosvětskou od Antonína Dvořáka. O přestávce se podává bílé nebo červené víno, návštěvníci jsou uvolnění, mluví spolu, smějí se. Máme radost, že vznikla velmi příjemná tradice trochu jiných, možná osobnějších koncertů.“

V iDnes vyšel rozhovor s dlouholetým starostou Vomáčkova, teda Kravař – najdete ho zde.

Jiné vzrušení mi přineslo pátrání v rodokmenech. Rok a půl jsem hledal nějaké informace o dědovi mého dědy. Měl jsem dokonce jeho fotku, na které si ho příbuzní pletli právě s mým oblíbeným dědou (kterému jsem pro změnu ze svých příbuzných snad nejvíce podobný já). Znal jsem historku, jak si sám usekl kus nohy, když do ní dostal infekci. Jeho stopy jsem nacházel v okrese Praha – západ, kde dělal kočího. Ale v žádné matrice jsem nemohl objevit informaci o jeho svatbě, narození či úmrtí. Včera si tak ryji na zahradě u svých rodičů, když mi zazvoní telefon: „Prý sháníte po příbuzných informace o rodu Eichlerů…“ A už to jelo. Nejsem teď úplně vyspalý, ale v Eichlerech jsem se během noci dohrabal až na konec 17. století. Hodně mě překvapilo, že pocházejí z oblasti mezi Pískem a Nepomukem, kde budu během Velikonoc pokračovat ve Svatojakubské cestě. Z oblasti, kde jsem minule cítil divné déjà vu.

Takže to bylo po čase malé genealogické okénko. Příště třeba o tom, jak jsem si nechal udělat DNA test a teď otravuji úplně neznámé lidi napříč světem. Nebo o prapraprapraprababičce, která se vdala až po šedesátce.