Shikoku – ostrov poutníků

Po krátké odmlce se opět ozvali a svůj pozdrav z Japonska poslali Monika a Jiří Vackovi. Tentokrát opustili betonovou džungli Honšú, aby splynuli s přírodou ostrova Shikoku. V současné době již jejich kola brázdí Korejský poloostrov. Zde je jejich vyprávění z ostrova klášterů, krásných pláží a vysutých mostů.

Přes nejdelší závěsný most na světě, o délce téměř čtyř kilometrů jsme přejeli na nejmenší ze čtyř hlavních japonských ostrovů. Tentokrát jsme bohužel nemohli šlapat po svých, ale museli si stopnout auto, které nás přes něj i s koly převezlo. Na tento most totiž chodci, kola a malé motorky nemohou.

Ostrov Shikoku je znám především svými osmaosmdesáti poutními buddhistickými chrámy. Tisíce japonských poutníků se každoročně se vydávají na cestu, aby tyto chrámy obešli. Někteří z nich navštíví jen část a někteří obejdou skutečně všech osmdesát osm chrámů, což znamená více jak tisíc čtyři sta kilometrů. Poutníky rozeznáte velice snadno, na hlavě mají kulatý slaměný klobouk, nosí bílé tričko s černým japonským nápisem a v ruce mají dřevěnou hůl. Způsob přepravy mezi chrámy si každý vybere po svém. Ovšem ten pravý poutník obchází chrám po chrámu pěšky, což je obzvláště v letních měsících, kdy v Japonsku panují obrovská vedra, opravdu dřina. Mnoho chrámů se totiž nachází na kopcích. I my jsme navštívili alespoň čtrnáct z nich a musíme říci, že se nám moc líbily. U chrámů panovala úžasná atmosféra. U některých z nich jsme v tu chvíli byli dokonce sami, u jiných byli pouze dva až tři poutníci přeříkávající nahlas modlitbu.

Ostrov Shikoku ale nejsou jen buddhistické chrámy. Je tu i krásná příroda, především ve středu ostrova, který je hornatý. To jsme si ověřili na vlastní kůži, když jsme ho přejížděli napříč a přejeli cestou několik nemalých kopců. Projeli jsme se zde tunelem dlouhým více jak pět kilometrů, což byl pro nás zatím nejdelší tunel v Japonsku.

To nejkrásnější pro nás, jako cyklisty, přišlo až při opouštění ostrova Shikoku. Přibližně sedmdesát kilometrů dlouhá cyklostezka vedoucí z města Imabari přes několik malých ostrůvků a sedm mostů, převážně závěsných, které mají speciální úzký pruh pro cyklisty, až do města Onomichi na ostrově Honšú. Výhledy z mostů do zátok a na další ostrůvky jsou nádherné.

Opět se nám potvrdilo, že každý japonský ostrov je úplně jiný. Shikoku s několika málo většími městy, všudy přítomnými rýžovými políčky, jednokolejnými lokálními tratěmi bez Šinkansenů, krásnými plážemi, průzračnými řekami a zmíněnými chrámy se nám moc líbil, možná také proto, že už není tolik navštěvován turisty.