Když jsem před dvěma lety začínal hrát s německou kapelou Elias, netušil jsem, k čemu to povede. S klukama jsem se seznámil prostřednictvím Jima Krofta, skotského písničkáře, v jehož doprovodné kapele hraju na basu, s nímž jsme minulý rok jako předkapela Sunrise Avenue procestovali skoro celou Evropu.
S Eliasem jsme minulý rok podepsali smlouvu na tři desky s Universal Music, což pro nás spoustu věcí změnilo. Jako producenta jsme si vybrali chlapíka jménem Ralf Christian Mayer, který kromě špiček německé populární hudby (např. Clueso) produkoval třeba Stinga. Ralf si pro svých několik posledních produkcí oblíbil studio poblíž španělského města Motril v Andalusii, jedné z nejjižnějších částí Evropy, a tak naše cesta vedla i tam.
Do Španělska jsme přiletěli ze sychravého Berlína v polovině února a byl to opravdu velmi příjemný šok. Teploty kolem 15 – 20 stupňů, exotické rostliny, hory a moře! Ráj na zemi, aspoň teď, počátkem března. V létě (i když z pohledu středoevropana je zde léto v podstatě pořád) tu teploty překračují čtyřicítku, což už pro mě osobně zas tak vzrušující není, ale to je záležitost vkusu.
Samotné studio je posazeno v horách asi čtyři kilometry od Motrilu. Jedná se vlastně o komplex několika domečků, rozprostřených na cca 500 metrech čtverečních, které poskytují veškeré zázemí včetně ubytování, několika nahrávacích místností, velké režie atd. Celý komplex je velmi komfortní, se sadem avokádovníků a mandarinkovníků, bazénem a dalšími atrakcemi. Bicí nahráváme většinou venku, což přináší nejlepší zvukové možnosti. Někdy jsme každý v jiné nahrávací místnosti, komunikujeme přes komunikační systém, díky čemuž vzniká spousta veselých momentů, ale hlavně je to velmi praktické a umožňuje nám to nahrávat spoustu věcí „live“ se studiovým zvukem. A to je jedna z hlavních charakteristik rodící se desky.
Naše deska v sobě bude spojovat klasický přístup živého nahrávání, který byl obvyklý hlavně v 60. a 70. letech (v některých písničkách jsou dokonce prvky improvizace – pro většinu popových kapel nemyslitelné!), s moderní postprodukcí. V době, kdy píšu tento článek, jsme načali náš poslední týden ve Španělsku a máme již téměř hotové veškeré „basic tracks“ – tj. základy, k nimž se po návratu do Německa budou dodělávat zpěvy a některá další aranžmá. Odjezd nebude lehký, občas si tu připadáme jako v rokenrolovém snu. Podobným způsobem to přeci dělají všechny naše idoly, od The Beatles přes Red Hot Chili Peppers nebo Coldplay. Po návratu do Berlína nás však čeká postprodukce a několik turné, v létě festivaly, takže je pořád se na co těšit. Je to splněný sen.
Více informací a legrace naleznete na mém profilu na facebooku.
Komentáře
Re: Ondřej Homola: Připadám si jak v rokenrolovém snu
15. Březen 2013 - 18:00 | Kafka
Bude podobných textů více? Přijde mi to hodně zajímavé.
Nahoru