V pondělí jsem strávil pohodový den v práci. Odpoledne jsme vyrazili na třídenní služební cestu na Národní šampionát v orání, Škodovka tam měla svůj stan a zhruba desítku aut. Tři praktikanti jsme dostali služebního Superba s plnou nádrží a vyrazili. Cesta proběhla v pohodě, ubytovali jsme se v příjemných chatkách, zašli na večeři hrazenou firmou a šli spát s ohledem na další náročný den.
Úterý začalo již před šestou hodinou ráno, protože jsme se na výstaviště museli dostat před veřejností. Den pak probíhal v pohodě. Nabízeli jsme rady a doporučení procházejícím, případně odpovídali na dotazy všeho druhu. Občas jsem měl problémy s přízvukem a odkýval jsem potenciálním zákazníkům vše, co řekli, a doufal, že nechtějí konstruktivní odpověď. Počasí bylo krásné, mohl jsem chodit v tričku a poznal jsem několik dealerů, se kterými komunikuji v průběhu práce. Večer jsme objevili vynikající indickou restauraci.
Středa opět začala velmi brzy, bylo dost hnusně a já tak dal přednost informování zákazníků zpoza baru pod stanem a vaření kafe a čaje. Také jsem zahlédl irského prezidenta projíždějícího okolo. Večer jsme, i přes zvážení změny restaurace, zvolili opět Indii.
Následovalo poslední ráno, výborná snídaně formou švédských stolů a konečně poslední den na výstavě. Počasí se opět přes den umoudřilo, lidé byli stále nadšení, že jsem z Česka. Odpoledne se počasí zkazilo a trochu nás to chytlo. Po včerejším prezidentovi jsem dnes zahlédl irského premiéra, je to celkem výhoda mít stanoviště na „hlavní třídě“. Po cestě nás uzavírky zdržely zhruba na hodinu. Domů jsem dorazil po deváté, dal sprchu a usnul. V průběhu výstavy jsme letmo navštívili hrad Kinnity a město Tullamore, odkud, jak již název napovídá, pochází whisky Tullamore Dew.
V Dublinu každý čtvrtek a pátek probíhá stávka autobusáků a já si tak radši v pátek přivstanu, abych se nezasekl v dopravní špičce. V práci si dám v klidu snídani a přečtu noviny. Všichni byli zvědaví na výstavu, takže jsme dopoledne strávili vyprávěním a posezením u každopáteční „bake a cake“ akce. Odpoledne jsem pak pomohl konkurenci od Volkswagenu převážet vozy z výstavy a do rukou se mi tak dostal nový VW Golf v plné výbavě a já se tak odpoledne hezky zabavil. Večer jsem pokecal se sousedkou, vyvenčil psa a začal si užívat nadcházejícího víkendu.
Sobotu jsem věnoval odpočinku po náročném týdnu, zašel jsem k sousedům na návštěvu povyprávět o orání a jinak se celkem flákal a trochu vařil.
Na neděli jsme měli vzhledem k příznivé předpovědi počasí naplánované nějaké památky. Po třech a půl dnech na šampionátu v orání jsme byli všichni poněkud utahaní a zůstali jsme proto v Dublinu. Naším cílem se stal Phoenix park, což je největší evropský ohrazený park a je v něm mnoho k vidění. My jsme navštívili Wellingtonův monument, turistické informační centrum, které sídlí v nejstarší budově parku, kříž na pahorku, ze kterého kázal papež Jan Pavel II. při své návštěvě Dublinu, a pevnost Magazine Fort, kde dříve sídlila britská armáda. Z větší vzdálenosti jsme si pak prohlédli americkou ambasádu a sídlo prezidenta. Náš místní průvodce nás následně vzal na návštěvu jeho školy Dublin City University. A campus se mi opravdu líbil. Výlet jsme zakončili kolem třetí hodiny a bylo to přesně na čas, protože následně se přihnala jedna z irských prudkých přeháněk.
Pondělí bylo opět ve znamení práce, po víkendu je vždycky co dělat, takže mi to i hezky uteklo. Odpoledne jsem pak natankoval, udělal větší nákup a vypral několik věcí. Akorát se mi to začíná kupit a brzy mě čeká žehlení. Počasí mi přálo, takže jsem si šel zaběhat. Také mi začaly po letní přestávce seriály, tak jsem zvědavý, jak budu všechno stíhat.
V úterý opět začala stávka řidičů autobusů. Už jim bylo nabízeno zvýšení platů o 2,5 %, nyní jsou domluveni na 8 %, ale chtějí 15 %, tak jsem zvědav, do kdy to potrvá. Po práci jsem si dal další běhaní. Na to, že všichni neustále vyhrožují ostrovním počasím, já tu stále běhám jen v tričku. Po týdenní odmlce způsobené služební cestou jsem opět pekl, tentokrát jsem vzal na milost muffiny, konkrétně kokosové s čokoládou a banánem. Jediný problém nastal s váhou, nevšiml jsem si, že sousedka má váhu nastavenou na unce místo normálních gramů a chvíli jsem se divil, proč i po přesypání kilového pytle mouky do mísy miska stále ukazuje hodnotu lehce přes 30. Naštěstí jsem vše vyřešil. Muffiny mi celkem chutnají, tak jsem zvědavý, co na ně řeknou ostatní.
Středa v práci probíhala v pohodě. Dopoledne jsem dostal za úkol odvézt několik CD se softwarem pro auta do dealerství za Dublin, že to prý spěchá. Dostal jsem superba a odjel do 100 km vzdáleného města předat balík. Zbytek dne po obědě pak plynul v poklidném tempu. Udal jsem část muffinů a všichni byli spokojeni, takže jsem je zařadil na svůj seznam pro můj „Bake a cake Friday“. Večer jsem se stavil na návštěvě u sousedů a opět jsem měl s muffiny velký úspěch. Večer jsem si zabalil pár věcí na čtvrteční konferenci, která bude probíhat v luxusním hotelu ve vesnici kousek od Dublinu.
Ve čtvrtek se konala velká výroční konference celé škodovky v Irsku za přítomnosti několika důležitých lidí z Česka. Ráno jsme měli sraz v hotelu Carton, kousek za Dublinem, což je jeden z nejlepších hotelů v okolí. Po krátkém rautu a přátelském „pokecu“ mezi všemi nás naveleli do autobusů a odvezli do centra Dublinu. Pouze několik málo lidí vědělo, kam se jede, takže velkou část cesty probíhaly dohady, kde konference bude. Nakonec jsme vystoupili před sídlem Googlu. Co se povídá o kancelářích softwarových gigantů, je pravda do posledního puntíku. Kulečník, stolní fotbálek, televize, neuvěřitelně pohodlné židle. Dovedl bych si představit práci tam. Ačkoliv naše kanceláře jsou dost dobré, Google byl jiná liga. Po prezentacích, které s přestávkou na oběd probíhaly do čtyř hodin, nás autobusy převezly zpět do hotelu, kde jsme měli dvouhodinový rozchod a následnou luxusní večeři s vyhlašováním nejlepších dealerů, marketingových akcí a podobně. Po večeři začala uvolněná zábava. Ačkoliv jsem nepil, party jsem si celkem užil, popovídal jsem si se spoustou zajímavých lidí a kolem půl třetí v noci jsme si udělali výlet do McDonaldu, typická studentská akce po práci. Luxusní pokoj, který byl větší než můj byt, a jehož cena za noc byla zhruba podobná měsíčnímu nájmu bytu v centru Prahy, jsem si tak moc neužil. Spát jsem šel v pět a vstával v půl deváté. Zašel na snídani a odvezl českou delegaci na letiště. Do práce jsem se dostal v 11.
Práce vypadala po čtvrtku celkem zajímavě, všichni byli ještě trochu mimo, takže to připomínalo pouhé čekání na konec pracovní doby. Já trochu zápasil s každodenními reporty, protože tím, že jsme jeden den kompletně vynechali, se neaktualizovala data. Nakonec se vše vyřešilo a já mohl vyrazit domů a odpočívat. Moc jsem toho neudělal, protože čtyři hodiny spánku mě celkem poznamenaly. Zajímavou událostí bylo, že jsem dostal ke stolu vlastní jmenovku.
Víkend byl nudný a nezáživný. V sobotu jsem dospával předchozí party. Počasí nebylo v Dublinu nic moc, velkou část víkendu propršelo. Já se tak musel zabavit doma. Nějaký čas jsem věnoval učení, práci, hraní na PC, sledování seriálů, lehkému domácímu workoutu, také jsem pral a žehlil. Sousedka mi k nedělnímu obědu přinesla vepřovou kotletu ve smetanové omáčce, takže jsem se měl dobře. V plánu jsem měl také kadeřníka, ale můj vyhlédnutý byl přeplněný a ostatní byli zavřeni, takže to budu muset zkusit jindy.
