Hynek Bárta pobývá v Mariboru v rámci projektu Erasmus a pravidelně nás informuje o životě ve Slovinsku. (První díl je zde, druhý zde.)
5. 3. 2016 Den šestnáctý
Část naší ubytovny je stále na Slovenia tripu, druhá část byla po výletu do Lublaně krapet unavená, takže se přes den nic moc nedělo, zase jsem nachcípaný, takže dnes nedošlo ani na sport. Večer proběhla oslava narozenin Amélie z Portugalska. Na oslavu přišlo 25 lidí, což je vysoké číslo, dokonce jí přijela sestra z Portugalska. Holky spolu upekly dva dorty, jeden čokoládový s krémem a druhý byla klasická Pavlova. Jako dárek jsem zvolil české pivo, konkrétně Gambrinus a Budvar, která jsem dovezl z Česka pro zvláštní příležitosti, měla úspěch. Zbytek skupiny se vydal na noční vymetání barů, takže jsem se odebral v klidu domů a zase jsem šel jednou spát před půlnocí.
6. 3. 2016 Den sedmnáctý
Dnes jsem si koupil kolo. S holkami z Česka jsme se vydali na bleší trh za město, který nám doporučili spolužáci, kteří už kolo mají. Sehnat se tam dalo opravdu všechno, od oblečení po elektroniku, která měla určitě pochybnou minulost. Zajímavý byl také domácí med za ceny nižší než v supermarketech. Kola jsme si nakonec koupili 2, já za 20 € a kamarádka za 25 €. Po cestě zpět nastal problém ve vyfukující se duši. Zkusil jsem ji nafouknout na pumpě, ale bohužel jsem ji akorát vyfoukl úplně. Několik kilometrů jsme tedy kola vedli a hledali někoho, kdo by nám poskytl kompatibilní pumpičku. Nakonec jsme uspěli a jakžtakž dojeli domů. Alespoň jsme si za pěkného počasí prohlédli část Mariboru, do které se už nikdy nepodíváme. Zbytek dne proběhl v lehké práci na školních úkolech. Večer pak proběhla malá oslava dalších narozenin.
7. 3. 2016 Den osmnáctý
Přišla mi výzva, ať si na úřadu vyzvednu svou dočasnou občanku. Musel jsem tedy na poštu, na úřadě vystát frontu a konečně jsem ji dostal. Jediné, co mi pořád není jasné, je to, proč na úřadě pro imigranty pracují lidé, kteří neovládají alespoň základy nějakého světového jazyka. Na oběd jsem si zašel do Europarku, což je obchoďák, který bych přirovnal k liberecké Nise. Odpoledne opět došlo na školní povinnosti a večer na další oslavu narozenin. Na večeři jsme zašli do mexické restaurace Cantante. Dal jsem si Fajitas a servírování mě zaujalo, dostal jsem na prkénku speciální nádobu na tortilly, misky s dresingy a ještě rozpálenou pánvičku s masem a zeleninou. Majitel naší ubytovny pak pro nás připravil hezké prostory ve sklepě.
8. 3. 2016 Den devatenáctý
Party včera se asi trochu zvrhla, spolubydlící v šest ráno přišel a odtáhl si matraci neznámo kam. Také nám odpadla hodina, takže mi vyvstal příjemný „problém“, co s volným dnem. Nakonec jsem odpoledne a večer strávil procházkou po Mariboru s kamarádkami z naší rezidence, šplhl jsem si nákupem kytek k MDŽ. Po cestě jsem také konečně objevil posilovnu s rozumnou cenou za vstup, takže ji brzy vyzkouším. Večer jsme zakončili posezením na zahrádce v kavárně Astoria. Konečně jsem pochopil to, že tu lidé i v zimě sedí venku, tedy kromě toho, že v restauracích je zakázáno kouřit v budově. Sedět s kafíčkem, vínkem nebo čímkoliv jiným s dekou pod plynovou lampou má opravdu něco do sebe.
9. 3. 2016 Den dvacátý
Můj budík dnes omylem vzbudil spolubydlícího už v 7:50 místo jeho obvyklé 11 hodiny, vypadlo to docela vtipně, asi to budu používat, když mě vzbudí v pět ráno po návratu z nějaké party. Ve škole jsme začali další projekt, tentokrát na inovativní firmu zabývající se revolučním čištěním moří a oceánů. Posilovna je malá na můj vkus, ale snad to ty čtyři měsíce vydržím. Bohužel je tu nestabilní počasí, což v kombinaci se všemi pokašlávajícími lidmi, kteří aby nepřišli o nějakou party, místo léčení zobou léky na všechno možné, není úplně nejlepší. Všechno tyto okolnosti se tak podepisují i na nás celkem zdravých a odolných jedincích.
10. 3. 2016 Den dvacátý první
Máme čím dál více práce do školy, ráno jsem tak strávil jako správný student se školními záležitostmi a jsem rád, že jsem s nimi docela pohnul. V jednu nám opět začala hodina TQM, kdy učitel přišel, pozdravil, řekl, že máme 4 týdny na odevzdání semestrálky a po 15 minutách zase odešel. Místo hodiny jsme si tak zašli na pohodu na kafíčko, protože počasí se podařilo. Ve čtyři jsem pak dorazil na trénink rugby, na který jsem se těšil od té doby, co jsem se o něm dozvěděl. Maribor hraje druhou nejvyšší rakouskou ligu z důvodu nedostatku týmů ve Slovinsku. Trénink byl místy zajímavý, mám tedy trochu naražená žebra a špinavé oblečení, ale zkušenost dobrá. Bohužel jsem si nevzal kopačky z Česka a ty, které mi půjčili, mi byly malé, takže jsem se cítil trochu nesvůj. Zítra jede velká část lidí na víkend do Benátek nebo Bělehradu, takže ani v noci nebyla žádná party a snad teprve podruhé byl v noci klid.
11. 3. 2016 Den dvacátý druhý
Část spolubydlících odjela na víkend do Bělehradu, část do Benátek. V domě je tak až podivný klid. Zašel jsem si na svůj oblíbený oběd zdarma a do půjčovny aut, chtěli jsme jet v sobotu do Štýrského Hradce, ale k mému překvapení měli na sobotu „vyprodáno“, to nás donutilo změnit plány a budeme tak doufat, že v neděli bude stejně hezky, jako hlásili na sobotu. Zbytek dne jsem strávil sledováním seriálů a psaním semestrálek, kterých je víc a víc a jsou delší a delší, spolupráce s Portugalci na nich také trochu vázne, protože tu už mají spolu se Španěly pověst největších prokrastinátorů.
12. 3. 2016 Den dvacátý třetí
Jak bylo zmíněno, výlet do Štýrského Hradce byl přesunut a já se tak musel zabavit sám, což v mizerném počasí, které panuje, není žádná hračka. I přesto jsem se dokopal a dojel si na kole na venkovní workout prolézačky. Uvařil jsem si velký oběd, sledoval biatlon a pokračoval v psaní semestrálek. Večer jsme se vydali vyzkoušet místní vyhlášenou čínskou restauraci a kupónový jídelní systém mě prostě nepřestane překvapovat. Za 2,1 € jsme dostali polévku, předkrm, hlavní chod, který mi vystačil i na oběd dalšího dne a dezert v podobě smaženého banánu, na výběr byla ale také zmrzlina.
13. 3. 2016 Den dvacátý čtvrtý
Probudil jsem se do pochmurného a deštivého rána, předpověď ale hlásila od deseti hodin hezky, tak jsme jí věřili a vydali se na výlet do Rakouska. Tentokrát jsme dostali k dispozici benzinovou Toyotu Auris, která jak jsem zjistil na konci výletu, spotřebou výrazně převyšovala silnější dieselové BMW z minulého týdne. Volba výletu na neděli se zpočátku neukazovala jako nejšťastnější volba, protože všude bylo zavřeno, ale nakonec jsme našli dobrou kavárnu i později restauraci na oběd. V Grazu jsme také navštívili Murinsel, což je plovoucí plošina uprostřed řeky Mur, vylezli jsme na kopec uprostřed města s hodinovou věží, prošli celé centrum města, narazili na zajímavý kostel, kde výzdoba byla tvořena krabičkami od cigaret a víčky od piv. Další kostel měl ve vitráži schované Hitlera a Mussoliniho sledující ukřižování Ježíše. Odpoledne, když se konečně udělalo hezky, jsme si ještě zajeli na výlet k hradu Riegersburg, kde bylo ale zavřeno, takže máme jen několik fotek z okolí.
14. 3. 2016 Den dvacátý pátý
Celý den bylo krásně, venkovní workout byl tak o poznání příjemnější. Také jsem zjistil, že Lidl je široko daleko opravdu nejlevnější obchod, a to jsem až doteď žil v domnění, že když koupím ve Sparu něco v akci, tak je to výhodné, v porovnání s Lidlem ani zdaleka, jediné, co mi trochu kazí radost je, že nejbližší je na druhé straně města. S kamarádkou ze Slovenska jsme si také udělali delší procházku, přes místní velký park, kde jsou vybudována tři krásná umělá jezírka a celé prostředí je tam společně s příchodem jara úžasné. Večer se také v naší residenci přišlo na to, že bychom si mohli udělat tabulku s důležitými frázemi ve všech našich jazycích.
15. 3. 2016 Den dvacátý šestý
Počasí se zase zkazilo, dokonce sněžilo. Došel jsem si tak akorát pro oběd do restaurace vzdálené 100 metrů od ubytování. Jsem rád, že tu dávají tak ohromné porce, zbylo mi i na večeři. Dnes byl prostě takový ten den, co se člověku nic nechce a nic moc pak nedělá. Zítra navíc budeme slavit další narozeniny, takže to nepřeháněl výjimečně nikdo.
16. 3. 2016 Den dvacátý sedmý
Trošku mě začíná znervózňovat neustálé portugalské odkládání všech úkolů a povinností na později. Já opět strávil velkou část dne u školních povinností a oni opět velkou část dne prospali po party. Po delší době jsem také měl školu. Profesorka na Innovation Management začíná být ze třídy poněkud nervózní, většina lidí se tam baví a ona vyhrožuje vyhazováním ze třídy. Já hlavně doufám, že to nebude pak mít následky u zkoušky. Odpoledne jsem si po delší době šel zaběhat a trefil jsem se dobře do krátké části dne, kdy nepršelo. Večer proběhla další narozeninová party, která se později spojila v party rozlučkovou, protože dva Belgičani, kteří tu byli na pracovní stáži v nemocnici od začátku ledna, po třech měsících odjíždějí. Loučení bylo celkem dojemné, dostali trička s podpisy a vzkazy od všech spolubydlících.