Hynek Bárta pobývá v Mariboru v rámci projektu Erasmus a pravidelně nás informuje o životě ve Slovinsku.
13. 6. 2016 Den sto sedmnáctý
Konečně se cítím lépe. Vydal jsem se proto na delší výběh a jsem se sebou spokojený. Všichni říkali, že na Erasmu zakrním a ztloustnu, ale zatím se nic z toho nestalo. Zbytek dne už se pak táhl v poměrně pomalém tempu. Ve tři jsme zašli do restaurace na fotbal. Škoda, že ten gól padl až takhle na konci, bolelo to skoro víc, než dostat výprask. Na druhou stranu, měl jsem vsazeno na Španělsko, takže jsem se po zápase necítil až tak hrozně. Odpoledne už bylo stereotypní, seriály, filmy a tak. Večer se kromě toho, že holky se po prohrané sázce na fotbal, šly koupat do Drávy, nic nedělo.
14. 6. 2016 Den sto osmnáctý
Ráno jsem si zajel na kolo a nakoupit, ve dvanáct pak na rychlý oběd, abych se mohl zbytek dne flákat. Popravdě řečeno nevím moc, co dělat, spousta lidí má ještě zkoušky, takže se nic moc neděje. Večer jsme zašli s Portugalci na fotbal do hospody, kde dokonce kvůli nim promítali na projektoru. Vsadil jsem si na Portugalce a poprvé mi nevyšel tip, tak doufám, že už se to nebude opakovat. Spát jsem šel v jedenáct, protože někteří spolubydlící se opět vydali do hospody a já pak nikdy nevím, co od nich v noci čekat.
15. 6. 2016 Den sto devatenáctý
Ráno jsem se probudil sice do deštivého počasí, ale s dobrou náladou. Rozhodl jsem se tak pro kamarádky, které tu mám, připravit snídani. Vybral jsem mug caky, protože to je jedna z mála věcí, která se v místní omezené kuchyni dá stvořit. Vyzkoušel jsem banánovo-čokoládový a jablečno-medový. Bohužel jsem se poučil, že příště musím nejdřív zkontrolovat, jestli je někdo doma, než začnu vyrábět snídani. Takhle to pro mě bylo nemilé překvapení, které mě odradilo od jakékoliv další kreativity. Zbytek dne byl asi nejnudnější, co jsem tu zažil, člověku se i to sledování seriálů a hraní počítačových her omrzí. Večer jsem si aspoň vsadil na Francii, která mě stejně jako v prvním zápase napínala až do konce.
16. 6. 2016 Den stodvacátý
Tak jsem se ráno dozvěděl, že mi opět otevřeli workout hřiště, takže jsem si po týdnu mohl konečně opět pořádně zacvičit. Zbytek dne se pak opět pomalu táhl až do večera, kdy jsme u nás uspořádali česko-slovenskou rozlučkovou grilovačku, která byla super až do půlnoci, kdy nás bohužel vyhodil majitel rezidence po stížnostech od sousedů. Později v noci ještě došlo na vzájemné podepisování vlajek, protože někteří naši spolubydlící odjíždí již v následujících dnech.
17. 6. 2016 Den stodvacátý první
Ráno jsem se opět vydal na prolézačky, než začalo vedro, co tu panuje. Po obědě jsem chvíli pracoval a poflakoval se. Na fotbal jsem si opět zašel do hospody. Vsadil jsem na „neprohru“ Chorvatů, za kterou po našem tlaku posledních deset minut můžou být nakonec rádi. Večer se pak většina osazenstva vydala na další „poslední“ party. My, co jsme zbyli, jsme si sedli v kuchyni a do jedné do rána kecali o všem možném, což pro mě osobně je mnohem lepší zábava na večer, než někde testovat, kolik vydržím.
18. 6. 2016 Den stodvacátý druhý
Ráno běhání, zbytek dopoledne pak flákání. Majitel rezidence si pro nás připravil rozlučkovou grilovačku. Několik z nás, převážně těch, co nebyli poznamenáni předchozí party, jsme mu pomohli se vším, aby na to nebyl sám. Už jsem skoro zapomněl jaké to je loupat brambory, většinou to dělám jen na táborech, otrava je to ale pořád stejná. Připraveny byly dva grily, zhruba 10 kilo masa a 10 kilo zeleniny. Ujal jsem se role asistenta „grillmastera“ a staral se o maso. Celá akce proběhla ve skvělé atmosféře, všichni si jí museli na 100 procent užít. Co nám trochu zkazilo náladu, byl fotbal. Mně protože jsem opět vsadil na Portugalce, ostatním proto, že jsou to Portugalci. V noci pak pokračovala rozlučková akce, sešli jsme se v našem „legendárním“ sklepě, tentokrát pouze naše „rodina“ a zahráli si beer pong.
19. 6. 2016 Den stodvacátý třetí
Ráno jsem zjistil, že mi opět zavřeli workoutové hřiště, takže jsem zůstal bez cvičení. Odpoledne jsme chtěli jít na paddleboarding, ale bohužel počasí nám to nedovolilo, takže jsem celý den strávil zavřený v pokoji, hrál hry a koukal na filmy. Večer jsme alespoň chvíli pokecali s Portugalci, kteří jako první odjíždí 20. 6. a měli tak plné ruce s balením a loučením.
20. 6. 2016 Den stodvacátý čtvrtý
Ráno proběhla slzavá rozlučka s Portugalci, odjeli hned čtyři najednou, takže to bylo o to horší. Zbytek dne pak probíhal celkem normálně, jen s rozdílem, že tentokrát jsem se sportovat vydal až odpoledne, protože přestalo pršet. Večer jsem pak kouknul na fotbal.
21. 6. 2016 Den stodvacátý pátý
Ráno jsem se vydal na projížďku na kole a pomalu jsem se začal poohlížet po suvenýrech. Zbytek dne pak byl opět poněkud monotónní, strávil jsem dost času u počítače, byl na procházce podél řeky, opaloval se. Tentokrát náš zápas v místní televizi nedávali, prý kvůli atraktivitě. Po sledování našeho zápasu a průběžných informacích o souběžně hraném Chorvatsko vs. Španělsko, se tomu ani nedivím. Po fotbale pak nastal jeden z těch výjimečných večerů, kvůli kterým to tu mám tak rád, sedli jsme si kolem stolu a povídali si bez nějakého přehnaného pití.
22. 6. 2016 Den stodvacátý šestý
Ráno typicky workout. Jsem rád, že jsem ho stihl do jedenácti, protože následně přišlo poměrně brutální vedro. Po obědě jsem se alespoň chvíli opaloval a v šest vyrazil na fotbal na Portugalce, kteří mi již potřetí zkazili ticket. Večer se pak nic moc nedělo, holky usmažily cuketové řízky a musím je veřejně pochválit, protože byly výborné.
(První díl je zde, druhý zde, třetí zde, čtvrtý zde, pátý zde, šestý zde, sedmý zde, osmý zde, devátý zde, desátý zde, jedenáctý zde).