Hynek Bárta pobývá v Mariboru v rámci projektu Erasmus a pravidelně nás informuje o životě ve Slovinsku.
3. 6. 2016 Den sto sedmý
Skoro celodenní studium pokračuje, dokonce jsem šel odpoledne do školy, abych se mohl učit v klidu. Alespoň po ránu si ale vždycky dovolím zasportovat, aby se tělo probudilo. Přijde mi, že majitel ubytovny má rád studenty medicíny. Dnes odjeli slovenští „doktoři“ a místo nich se nastěhovali chorvatští. Večer si pak holky řekly o palačinky, takže jsem poprvé v životě dělal kompletně sám „obyčejné“ palačinky.
4. 6. 2016 Den sto osmý
Po ranním sportu následovala celodenní rutina v podobě učení. Zkoušky mám v pondělí a úterý a opět se to nepříjemně přiblížilo. Po lehkém obědě jsme si alespoň zašli na charitativní palačinkový festival, pořádaný před mariborským muzeem. Vyzkoušel jsem jak normální palačinky, tak veganské. K výběru byly desítky náplní, takže jsem si to opravdu vychutnal. Odpoledne jsem si opět dovolil svojí kávovou chvilku. Spolubydlící celý den po náročné party prospal a učit se začal v 11 večer, tak jsem zvědavý, jak to bude v pondělí z jeho strany vypadat.
5. 6. 2016 Den sto devátý
Ráno jsem upekl holkám bábovku v mikrovlnce, kterou jsem ve slabší chvilce slíbil, a vyrazil si zacvičit předtím, než jsem se pustil do studia. Studium bylo opět zdlouhavé a únavné, ale snad už se chýlí ke konci. Poslední dobou jsem si našel zálibu ve sledování živých přenosů z různých profesionálních „zápasů“ v eSportu, kulisu to má podobnou klasickému sportu a neodvádí mě to od učení. Večer šel spolubydlící opět po delší době spát ve stejnou dobu jako já, takže jsem se i vyspal.
6. 6. 2016 Den sto desátý
Ráno v devět další zkouška, tentokrát z předmětu „Customer relationship management“. Nebyla z nejlehčích, ale věřím tomu, že půlku jsem v testu měl. Po zkoušce jsem si dopřál kratší odpočinek a začal se učit na snad poslední předmět. V průběhu odpoledne mi přišel výsledek z minulého týdne a mám 100 %, tak aspoň nějaká radost. Odpoledne jsem vyrazil na kolo na opačnou stranu než obvykle a objevil nákupní centrum poměrně daleko od středu města a projel nějakým sídlištěm, kde jsem ještě nebyl. Možná opravdu poznám celý Maribor, než zmizím pryč. Odpoledne se také vyskytl problém s pořádáním naší rozlučkové party, o které se majitel domu dozvěděl, že by měla být trochu větší, a zakázal ji. Všichni teď usilovně hledají způsob, jak ho přesvědčit, že sto lidí je přece v pohodě, padl i rozumný návrh, že bychom prostě pár lidí na party nevzali, což bylo kategoricky odmítnuto, protože naše party prostě musí být velká.
7. 6. 2016 Den sto jedenáctý
Ráno jsem si zajel zacvičit a pokračoval v přípravě na poslední zkoušku, která mě čekala odpoledne. Na té mě překvapilo, že nás na statistiku chodí víc než tři, co jsme chodili na cvičení, nicméně většina z nich neodevzdala semestrální práce a ani nemá zadání, takže je nakonec stejně vyhodí. Odpoledne jsem si pak už jen užíval volna, které snad nepřeruší žádný z výsledků testů, na které čekám. Také jsem si udělal čas vyfotit si své kolo, na kterém jsem tu najezdil stovky kilometrů.
8. 6. 2016 Den sto dvanáctý
Jen co jsem si kolo vyfotil, tak mi ho ukradli. Tedy mně, jednou jsem ho někomu půjčil na party, aby nemusel taxíkem nebo pěšky, a takhle to dopadlo. Nicméně jsem dostal jiné kolo, tak mám stále na čem jezdit. Celé dopoledne jsem byl nervózní ze všech výsledků zkoušek, zpráva o tom, že výsledky už jsou, mě zastihla ve městě, musel jsem tak sehnat počítač a přihlásit se na školní systém, protože jsem déle čekat nemohl. Nakonec jsem byl jako většinou nervózní zbytečně, ale jsem prostě nervák. V přepočtu na české známky mám čtyřikrát za 1 a jednou za 2. Večer jsme pak slavili další narozeniny. Máme tradici, že pokaždé zpíváme v našich rodných jazycích, takže je možné, že než odjedu, tak budu umět zazpívat Happy Birthday v 10 mutacích.
9. 6. 2016 Den sto třináctý
Historka s kolem pokračuje. Naše skupinka se opět vydala na party, a co se nestalo, našli moje staré kolo, tak ho vzali domů. Teď máme kola dvě, jen jsem musel koupit nový zámek. Dnešek byl de facto první den tady, kdy jsem absolutně bez povinností. Ráno jsem si tak zajezdil na kole, nakoupil a zbytek dne se poprvé totálně flákal bez nějakého přerušování kvůli učení nebo práci. Večer jsem šel spát brzy, protože na mě bohužel vlezla nějaká nemoc, což při 25 °C a sluníčku moc nechápu.
10. 6. 2016 Den sto čtrnáctý
Pořád jsem nemocný, takže jsem se rozhodl, že si dopřeju další volný den. Dopoledne spolubydlícímu dorazily poslední výsledky testů. Pro mě trochu překvapivě prošel ze všeho, což samozřejmě musel náležitě oslavit. Ohlásil, že dnes se bude pít a po dvanácté hodině odešel z ubytovny. Já si taky celý den v klidu sledoval seriály, tentokrát jsem i trochu pracoval, abych úplně nezakrněl. Spolubydlící přišel kolem osmé a řekl, že domů přijde až ráno, aby mě nebudil, pak se navečeřel a znovu odešel. Já si vsadil na zahajovací zápas fotbalového Eura, vyhrál jsem a šel spokojeně spát.
11. 6. 2016 Den sto patnáctý
Pořád jsem nějaký nachcípaný, co je horší, kvůli rekonstrukci zavřeli moje workoutové hřiště, takže nemám až do 22. června, kde cvičit. Den tak proběhl v poklidu, jen k obědu jsme si zašli do místní vyhlášené pizzerie na supervelké pizzy. Večer jsme pak vyrazili na druhý turnaj v beer pongu, kde české holky konečně prolomily českou smůlu v této hře a skončily třetí. Můj asi nejsilnější zážitek byl po cestě z hospody zpět, kdy jsem na ulici potkal nějakého kluka v bezvědomí, asi z alkoholu. Trochu jsem se bál, protože ta ulice na mě nepůsobila úplně klidně, našel jsem nějaké místní, zavolali jsme emergency linku, přijela sanitka, doktor prohodil pár slov s místními, naložili opilce a odjeli. Mě tak před spaním hřál pocit, že jsem někomu možná zachránil zdraví.
12. 6. 2016 Den sto šestnáctý
Včerejší party podle ohlasů ostatních asi patřila mezi ty horší. Celý den se nic nedělo, ubytovna byla potichu. Já se ráno projel na kole a zbytek dne jsem se zapojil do všeobecného nicnedělání. Tu brutální nudu demonstroval spolubydlící, který odpoledne přišel a zeptal se, co budu dělat, že je strašná nuda, to se mi za těch 16 týdnu tady ještě nestalo. Odpoledne jsem si alespoň stvořil medovo-banánové sušenky, tentokrát jsem je zkusil lehce opéct na pánvi. Nebyl to dobrý nápad, dost ztvrdly. Večer jsem si opět vsadil na fotbal a opět jsem vyhrál, takže mám zatím z Eura stoprocentní bilanci.
(První díl je zde, druhý zde, třetí zde, čtvrtý zde, pátý zde, šestý zde, sedmý zde, osmý zde, devátý zde, desátý zde).