Křížem krážem Českolipskem 8

Noční křeče. Radek skončil u Smrtky. Dobyt nejzápadnější a nejnižší bod okresu. Sedmikilometrový sjezd. Sexistická reklama.

Den čtvrtý (11. 8. 2011 – čtvrtek)

10,50 (195 km) Pařez při cestě ze Stvolínek na Taneček

Noc byla strašná, asi nejhorší letošních prázdnin. Jen jsem se natáhl, dostal jsem hrozné křeče do břicha. Asi už nezjistím, jestli to bylo z toho výtečného langoše na Mácháči nebo ještě lepších mexických fazolí v Holanech. Svíjel jsem se do tří hodin do rána, nacvičoval, jak se rychle vymotám z kol opřených o sebe v chatce, jak doběhnu z té nejvzdálenější chatky kolem dvou hořících táboráků k zamčenému záchodu, jak najdu ten správný klíč, pak záchod s dostatkem papíru. Ale nic, žádné náznaky, že bych musel do akce. Jen ty křeče. Nakonec jsem spal do půl osmé.

Ač byl stánek zavřený, paní nám uvařila čaj a kafe. Ještě jsme pokecali s dalším párem cyklistů, který chtěl poradit zajímavou trasu k Máchovu jezeru.

Vyrazili jsme po červené z Holan – k mému překvapení už nevede podél rybníků, ale zadem mezi chatkami. S holanskou soustavou rybníků jsme se tak rozloučili u Koňáku, na skále Smrtka. Bolavá achilovka Radka už do kopců nepustila. Již sám jsem si ve Stvolínkách nakoupil vodu a škvarkovou placku a začal stoupat někam tam, kde tuším Velkou Javorskou, za níž by se měl nalézat nejzápadnější cíp našeho okresu. Už jsem asi v půlce kopce, dívám se na majestátný kužel Ronova, míjím značky další chráněné krajinné oblasti – Českého středohoří. Společnost mi dělají dvě mladé káně, z nichž jedna si sedla přímo nade mne a nebojácně křičí. No, nebojácně – když jsem zakřičel já, tak málem spadla z větve. Sním placku a budu pokračovat.

Výhled ze Smrtky na Koňský rybník

Cesta na Smrtku

V dálce Ronov

13,30 (221 km) Autokemp Slunce, Žandov

Ne, nechystám se zde přespat. Nebudu dělat zagorku a vyspím se doma v České Lípě. Ušetřím za nocleh i jídlo, vyhodím špinavá trička, dám si hodinku ve vaně, naedituji pár článků do i-novin.

V minulých třech hodinách jsem se neflákal. Už v pohodě jsem vystoupal na Taneček, tam však s hrůzou zjistil, že ještě nejsem na tom správném kopci. Musel jsem dobrých dvě stě výškových metrů klesnout do Valteřic a přes Heřmanice u Žandova vystoupat na Velkou Javorskou. Sice jsem z kola neslezl (hrdost), ale i tak byl výšlap úmorný a zdlouhavý. Před Loučkami se konečně objevila značka Ústecký kraj a já dobyl třetí světovou stranu. V samotných Loučkách patřících k Verneřicím mě zlákal ukazatel mířící k vodopádu, ale po chvíli jsem toho litoval. Skončil jsem v poli. Měl jsem sice pěkný výhled na Bukovou horu, kterou jsem mimochodem viděl i z bodu, který byl nedaleko nejvýchodnější výspy, na okraji obory Židlov, a rozhlednu nad Náčkovicemi, ale zbytečně jsem ztratil síly. Raději jsem sjel nejbližší polňačkou na silnici. Ještě jednou nastoupal a pak už mě čekal sedmikilometrový sjezd Merbolticemi podél Merboltického potoka do Starého Šachova. Přes Dolní Polici patřící k Žandovu jsem se opět vrátil do Libereckého kraje, zastavil a zašel k Ploučnici. GPS mi ukazovala 231 metrů nad mořem. Ocitl jsem se na nejníže položeném místě našeho okresu. Odteď budu zase jen stoupat. Abych trochu potrénoval, rozhodl jsem se vystoupat nad Žandov, tady se občerstvit a vjet do Lípy od Volfartic po cyklostezce. Byla by škoda, abych tuto chloubu okresu v reportu vynechal. Navíc dnes nemám ještě žádnou kešku, takže se ještě chystám dojet k retenční nádrži Karlovka, kde by měla být jedna ukrytá.

Západ dobyt

Bukovka

GPS s nadmořskou výškou

Tady někde je na Českolipsku nejníže

Zdejší kemp je poloprázdný, chatičky jsou nejlevnější, co jsem zatím viděl, ale hospoda je zavřená, funguje jen kiosek skrytý vzadu za recepcí. Všiml jsem si, že provozovatelem je firma Gazkop, která proslavila Lípu v anketě o nejvíce sexistickou reklamu. Ani tady na kiosku nechybí nahatá ženská vláčející sud.