Kjúšú a na skok do Nagasaki

Monika a Jiří Vackovi, s jejichž vyprávěním o cyklovýletu do Japonska jsme se již měli možnost seznámit v předchozích dílech, poslali další pozdrav z Japonska.

V současné době jsou ještě v Koreji, odkud se chystají na návrat domů. Přesto na čtenáře nezapomněli a posílají vyprávění z poslední části cesty po Japonsku, odkud se přeplavili na Korejský poloostrov. Vyprávění z Jižní Koreje bude obsahem příští poslední části unikátního cestopisu Moniky a Jiřího.

Z ostrova Shikoku jsme se na krátkou dobu vrátili opět na Honšú, abychom navštívili Hirošimu a Památník obětí první atomové bomby. Pokračovali jsme do města Shimonoseki, kde jsme podmořským tunelem pro pěší převedli kola a po necelých osmi stech metrech vstoupili na poslední námi navštívený japonský ostrov Kjúšú.

Na posledním ze čtyř nejznámějších japonských ostrovů jsme pobyli jen pár dní, ale i přesto zůstanou navždy vryté v paměti. Měli jsme tu opět možnost strávit jednu noc v japonské rodině a zažít pravé japonské barbeque. Což znamenalo přesunout se s větším počtem lidí na pláž za město, přivést si větší gril na dřevěné uhlí a každý přinesl nějakou tu dobrotu na gril. Ochutnali jsme různé druhy masa, jemné párečky, několik výborných hub a zeleniny a nakonec i tradiční japonské rýžové nudle. Zalévalo se to vše většinou dobrým japonským pivem. Vrchol večera je pro většinu Japonců odpálení několika rachejtlí, vlastně takový malinký ohňostroj, který při žádné party nesmí chybět.

Nechtěli jsme však tento z velké čtyřky nejjižnější japonský ostrov hned tak opustit a i přes obrovská vedra, která tu panovala, jsme se podle plánu rozjeli do krásného Nagasaki, které má, tak jako Hirošima, nezávidění hodnou historii. Dojeli jsme nakonec asi 90 km před město a z časových důvodů si do Nagasaki udělali odpočinkový výlet vlakem. Město se nám moc líbilo. Je zasazené v kotlině mezi kopci a z jedné strany má zátoku s velkým přístavem a obrovskou továrnou firmy Mitsubishi, kde se vyrábí velké lodě. Návštěva pietního místa, muzea a Parku Míru pro nás byla samozřejmostí. Po návratu nám už jen zbývalo dojet zpět do největšího města na ostrově, přístavní Fukuoky, odkud jezdí denně dvě lodě do jihokorejského Pusanu.

V Japonsku jsme nakonec strávili 58 dní, ujeli 4300 km, viděli spoustu krásných a zajímavých míst a poznali několik úžasných lidí. Bezpečnost, která v této zemi panuje, pro nás byla, a pro každého Evropana jistě bude, něco nepředstavitelného. Jediné s čím jsme opravdu museli v této zemi bojovat, byla neskutečná vedra a velká vlhkost vzduchu.