Expedice Zakarpatí 2013 (3. část)

Pátého července nastal pro většinu den D. Gymnazisty čekala cesta na nejvyšší horu Ukrajiny – Hoverlu. Začátek byl snadný – obstaraly ho gruzoviky. Staré vojenské náklaďáky přebudované na přepravu osob. Dva z těchto strojů žeroucích 40 litrů benzínu na 100 kilometrů vyvezly Českolipany do severního sedla.

Devět kilometrů k vrcholu, s převýšením 1200 metrů museli už zdolat po svých. Naštěstí opět přálo počasí, sluníčko se jen občas nechalo zastínit mrakem.

Už po první etapě se výprava rozdělila na tu výkonnější polovinu, která nasadila vyšší tempo a po zdolání Hoverly zamířila ještě do sedla pod 2020 metrů vysoký Petros, a na tu slabší, jejichž hlavním cílem bylo Hoverlu pokořit a pak se v klídku vrátit ke gruzovikům. Podařilo se – na vrchol se dostali všichni, co ráno vyrazili.

V sobotu šestého července, po druhé noci v Jasini, čekal Expedici opět přesun – do Khustu, který byl v dramatických dobách dvacátého století několik dnů dokonce hlavním městem zdejší oblasti. Nejprve se však asi na hodinu zamířilo dále na východ - do Jablonického průsmyku, kterým za První republiky vedla československo - polská hranice. Kromě společné fotografie došlo ještě na utrácení hřiven za všudypřítomné suvenýry.

Přesun zpět zdramatizovala porucha autobusu, chvíli to dokonce vypadalo na shánění náhradní dopravy, ale řidiči si se vším poradili a do Khustu se dorazilo na večeři. Jedinou komplikací byla skutečnost, že zarezervovaný hotel byl plný, ale výpravě byl nabídnut jiný – lepší a za stejnou cenu. Večer byl opět ve znamení společenských her a kytary.

Předposlední den začal výstupem na zříceninu hradu nad Khustem a prohlídkou města. Podnebí je v této části Ukrajiny prakticky balkánské, stejně jako mnoho jiných věcí – prašné ulice, melouny, pobíhající psi. Pravoslavný chrám uprostřed toho nepořádku působí jako pěst na oko.

Předposlední zastávkou byl hrad Palanok, takřka nedobytná pevnost ležící nedaleko Mukačeva, která sloužila ještě v osmnáctém století jako centrum odboje Maďarů i Slovanů proti Rakušanům. Později byl využíván jako vězení, přičemž nejslavnějším vězněm byl ruský revolucionář Bakunin.

Zastávka v Mukačevu byla vhodnou příležitostí k utracení posledních hřiven a k povečeření. Toto město působí velmi evropsky – dlážděné ulice, sochy, desítky restaurací se zahrádkami, ale také jiné ceny než v horách.

Před posledním společným spaním se pustil Růžový panter. Snídaně se uskutečnila u benzínky v Hradci Králové a před polednem se dorazilo do České Lípy.    

V autobuse se tradičně vyhodnocovala desítka největších zážitků. Takto letos vypadá TOP TEN:

1. Výstup na Hoverlu

2. – 3. Četnická stanice v Koločavě

2. – 3. Hubzuk (jde o jablečný nealkoholický nápoj, který se ve skutečnosti jmenuje Živčik, ale studenti dnes neumí azbuku, tak si ho zkrátka přejmenovali)

4. Večerní hraní (jedna z bývalých studentek s sebou vzala několik her a stala se neoficiální animátorkou, večery byly opravdu dlouhé)

5. Jízda gruzovikem

6. Túra na Poloninu Krásnou

7. Večery s kytarou

8. Hotel Atlant (který jsme dostali z nouze)

9. Túra na poloninu Pereniz

10. Škola v Koločavě

Druhá část reportu je zde.