Expedice Pulec 2011 – první část

11.7.2011 16:04 | Milan Bárta

Již potřinácté se studenti Gymnázia Česká Lípa vypravili na prázdninovou Expedici. V minulých letech mířili především na Balkán, tentokrát dali přednost cílům v České republice. Do zahraničí si šlápli jen ti, kteří vystoupali na nejvyšší horu Saska – Fichtelberg. Ale nepředbíhejme. Pojďme si nejprve shrnout první tři dny.

1. července

Odjezd byl naplánován na devátou hodinu ranní. Před polednem čtyřicet dva studentů a čtyři učitelé poprvé opustili autobus, nasedli do sedaček nejdelší lanové dráhy v Česku a nechali se vyvézt na Komáří vížku. Jedním z cílů Expedice bylo poznat co nejvíce českých (ale často i evropských či světových) nej, aby zejména těm mladším nebylo líto, že se nejede do ciziny.

Na vrcholu kopce se výprava rozdělila na dvě skupiny. Jedna zamířila k štole Starého Martina kratší a druhá náročnější trasou. Nejdelší cínovou žílu v Evropě (dva kilometry) totiž nemohli spatřit všichni naráz. Asi hodinová prohlídka starého důlního díla byla zpestřena vyprávěním o historii či geologii tohoto kraje.

Po exkurzi následoval sestup do historického centra Krupky, kde se nejprve všichni sešli v areálu hradu. Vrcholem však byla návštěva Městského kostela, který je spravován rodákem z České Lípy. Ten byl doslova dojat tím, že potkal tolik Severočechů. Asi půl hodiny o kostelu a jeho rekonstrukci vyprávěl, pak dokonce zahrál na varhany. A také nechal pozdravovat několik významných osobností z Lípy.

V podvečer se celá výprava přesunula na okraj Teplic, kde osídlila levný hotel s názvem Helena. Po večeři se ještě uskutečnila malá procházka po lázeňském městě, kterou někteří využili k vyplenění provozoven s kebabem, jiní k poznání okolí zámku a kolonády.

2. července

Přes ne právě příznivé předpovědi počasí expedičníci nezmokli ani druhý den, ale táhnoucí se mraky je několikrát postrašily. Hned po snídani se vyrazilo na největrnější kopec Česka. O výhledu z Milešovky Alexander Humboldt prohlásil, že je třetí nejhezčí na světě. Občerstvovna na vrcholu je zase jednou z našich prvních horských restaurací. Ta se zřejmě stala osudnou obsluze meteorologické stanice, na které měli gymnazisté domluvenu exkurzi. Velmi společensky unavený vědec si nemohl vzpomenout ani na nadmořskou výšku hory, natož jaká zde provádějí měření. Od tohoto dne se měla celá výprava na pozoru před jakoukoliv předpovědí.

Expedice sestoupila do Milešova, kde se u památné lípy vzpomnělo na Sváťu Pulce, snad nejlepšího českého horolezce, který Milešovku navštívil celkem sedmkrát. Při přesunu do Bíliny se zastavilo u památníku dalšího z českých velikánů ve Stadicích – právě zde totiž poháněl voly Přemysl Oráč, když si na něj vzpomněla kněžna Libuše.

V Bílině se studenti opět rozdělili na dvě skupiny podle výkonnosti. Ti lenivější zamířili do zámku v Duchcově, který proslavil jeden z největších proutníků – Giacomo Casanova. Dravci nastoupili na Bořeň, znělcový suk vystupující vysoko nad okolní terén. V celkovém hodnocení nakonec Bořeň Milešovku porazil, přestože ho navštívila jen část skupiny. Jde mimochodem o největší kus znělce ve střední Evropě. Po opětovném sjednocení zamířila celá Expedice do Chomutova, kde ji čekalo ubytování v kempu u Kamencového jezera. Ani snad nebudu psát, že je jediné svého druhu na světě (ještě bylo jedno někde v Americe, ale to vyschlo).

3. července

Uhelné safari je v mnoha časopisech představováno jako turistický hit této sezóny. Českolipanům se bohužel nepodařilo domluvit jeho plnou verzi, a tak je čekala jen jeho okleštěná verze bez návštěvy dna lomu a prohlídky dinosaurů v podobě rypadel. I tak ale stálo nedělní dopoledne za to – vyhlídka na lom Vršany, hipodrom, areál děkanského kostela či nově vznikající jezero Most. Vše za doprovodu zaměstnankyně firmy Czechcoal.

Už bez asistence průvodkyně studenti s učiteli vystoupali na Hněvín, kopec, na němž byl znovupostaven hrad, dnes spíše restaurace s protivným číšníkem. A vrátili se k děkanskému kostelu – největšímu předmětu, který člověk přemístil v kuse. Nedaleko něj zaujal ještě dřevěný pravoslavný kostelík.

Na večer se podařilo domluvit safari v nedalekém zooparku. Účastníci si takřka soukromě zajeli mezi buvoly, bizony, jeleny či muflony. Kdo nechtěl, mohl si zahrát třeba minigolf.