Proč se bouří lidé v Žitavské

Vedení České Lípy využilo loňských krajských voleb k uspořádání ankety, jež měla zjistit investiční priority obyvatel. Vyšlo v ní, že tou největší prioritou je zvýšení počtu parkovacích míst na sídlištích. Upozorňovali jsme, že anketa nemusí být reprezentativní, že někteří se jí z nejrůznějších důvodů nechtěli zúčastnit a že to mohlo vést ke zkreslení názorů lidí. Tyto námitky byly odmítnuty jako nepodložené, dokonce byl zastupitelům dodatečně předložen sociologický rozbor vzorku anketníků, který dával vedení města za pravdu.

Letos tedy začala takzvaná regenerace jednoho ze sídlišť, která ale, jak se ukazuje, spočívá především (ne-li výlučně) právě ve zvýšení rozsahu parkovacích ploch. Ovšem v okamžiku, kdy stavební firma se už už chystala vyjet se svými stroji do oblasti takzvaného malého Špičáku, došlo k nemilému překvapení.

Na jednání městského zastupitelstva 27. září se totiž nenadále objevili zástupci obyvatel Žitavské ulice, dopálení, že místo předzahrádek by po „regeneraci“ měli mít přímo pod okny parkovací stání. Byli mezi nimi i ti, kdo o předzahrádky dlouhodobě vzorně pečují a pravidelně se i přihlašují do městem organizované soutěže. Ti tuhle necitlivost k sídlištní zeleni nesou obzvlášť těžce.

Marně je vedení města přesvědčovalo, že vše proběhlo přesně podle předpisů, že bylo i veřejné projednávání projektu, kam mohli přijít, že zkrátka zaspali a že si mohou stěžovat jedině sami na sebe. Lidé oponovali, že se o záležitosti opravdu dozvěděli až nyní – kdyby o ní věděli, bylo by přece nelogické, aby až do poslední chvíle nic nepodnikli.

Na podvečer 2. září byla nakonec s bouřícími se občany dohodnuta schůzka na městském úřadě. Ti na ni přinesli petiční archy s množstvím podpisů, dokládajících, že podobný názor jako oni má řada dalších. Žádali zachování zeleně a redukci počtu parkovacích míst, kterých dle jejich názoru rozhodně není třeba tolik, kolik jich projektant nakreslil.

9. září pak následovala další schůzka přímo na sídlišti, v Žitavské a ve Zhořelecké ulici. Vedení města v něčem ustoupilo, například předzahrádky v Žitavské by měly zůstat zachovány, sama ulice bude zaslepena tak aby se jí nedalo projíždět směrem do obchodní zóny na severu města, což by vedlo k tomu, že by se z ní stala nebezpečná frekventovaná komunikace, jakou je teď třeba Sluneční.

Několik desítek přítomných ovšem poukázalo i na další nedokonalosti projektu a řekli také, jak by se dal vylepšit. Nesouhlasili s připravovanou likvidací vzácného ostrůvku zeleně v prostoru mezi Žitavskou a Budyšínskou. Upozorňovali, že by se parkovací místa dala vybudovat na volné ploše severně od domů v Budyšínské, kudy by mohla vést i nová obslužná komunikace, takže mezi oběma jmenovanými ulicemi by vzniklo velmi žádoucí klidové místo sloužící dětem, sousedskému setkávání, denním rekreačním činnostem.

Přítomní úředníci namítali, že za vykácenou zeleň, jejíž větší zachování požadoval i zástupce regionální pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život, který se účastnil správního řízení, bude provedena náhradní výsadba. To je sice pravda, ale potrvá řadu let, než nově vysazená zeleň plně nahradí funkce té současné. To se může vzhledem ke zvýšené prašnosti negativně projevit i na zdravotním stavu zdejších obyvatel, dětí zejména.

Starostka města nakonec slíbila, že i o tomto návrhu změny projektu se bude jednat. Díky už za to. Ale jeden se neubrání otázce, zda se všem těmto nepříjemnostem a komplikacím nedalo předejít, kdyby se vedení města tolik nespolehlo na zjevně nespolehlivou (jak se nyní jasně ukazuje) anketu. Kdyby jednání, k nimž došlo až na základě iniciativy obyvatel a jejich tlaku, předcházelo projekčním pracím. Kdyby se všichni sešli na místě už tehdy, kdyby obyvatelé měli možnost přednést své představy o regeneraci jednotlivých částí sídliště a teprve na základě toho by vznikaly příslušné projekty, následně ještě upravované po připomínkách místních. Není to nic nového, jinde se podobný postup běžně používá a jeden podobný příklad z doby asi před deseti roky existuje i v našem městě. Tehdy ale iniciativa také nevzešla z vedení města, nýbrž s ní přišla Nadace Partnertsví.

Doufejme, že budeme schopni se z celé kauzy poučit a že při přípravě regenerace sídlišť v dalších částech města, nejdříve na řadě má být Holý vrch, už se bude postupovat naznačeným způsobem. Že se město nebude spoléhat jen na hromadné projednání někde v Crystalu, byť i avizované plakáty, oznámením v městských novinách či na webu města. Že písemná informace se objeví například i na domovních nástěnkách domů čtvrti, jíž se příprava projektu aktuálně týká. A že tam bude také uvedeno, kdy bude setkání všech kompetentních s obyvateli přímo v místě chystané regenerace. Rozhořčení obyvatelé Žitavské totiž místy pochybovali, zda projektanti lokalitu před započetím projekčních prací vůbec viděli.

A ještě poznámka na závěr. Platný územní plán počítá na sídlištích s výstavbou parkovacích domů. Město vždy namítalo, že jejich výstavba je drahá a že o ně obyvatelé ani nemají zájem. Při jednání v Žitavské však lidé parkovací domy zmiňovali jako možné řešení skoro neřešitelného dilematu, na který upozorňovala starostka města. Jistěže různé skupiny obyvatel mohou upřednostňovat navzájem se vylučující využití téže části veřejného prostoru, že jedni tam chtějí parkování, jiní zeleň a místo pro rekreační a odpočinkové činnosti. Parkovací dům umožní, aby na stejné ploše mohlo parkovat nepoměrně více vozidel než dosud. Hodně prostoru se tím ušetří – včetně prostoru se životně důležitou veřejnou zelení. Zjevně tak lze najít průsečík i dosti protichůdných zájmů.