Pomalu se blíží konec smlouvy mezi městem a stávajícím dopravcem, firmou BusLine. Na zastupitelstvo připravila paní místostarostka Šafránková tři varianty dalšího postupu. Variantu dopravního podniku, kde by město muselo logicky zainvestovat veškeré náklady, jakkoliv lze žádat o dotace. Výhodou je, že by město mohlo stoprocentně určovat podobu městské autobusové dopravy podle potřeb, a to i momentálních. Tato varianta bohužel neprošla.
Další variantou je veřejná soutěž. Osobně považuji tuto variantu za naprosto nejprůhlednější. Město si určí potřeby a parametry, odpadá velká počáteční investice. Jistě, takový tendr je administrativně náročný, od toho jsou ale specialisté a právníci. Rizika bývají démonizována a mnohdy uměle a záměrně zveličována. Hovořit o časové náročnosti považuji za bezpředmětné, termín byl jasně znám a vedení města mělo dost času. Tato varianta prošla do dalšího kola.
Nakonec jsem si nechal variantu, kterou koalice prosadila nejtěsnější většinou třinácti hlasů. Je jí varianta společného podniku města a firmy BusLine, přičemž BusLine by držel většinový balík osmdesáti procent akcií. Tuto variantu považuji za krajně nevýhodnou, popírající rovné zacházení, ba nebezpečnou, ostatně s nápadem společného podniku přišla právě sama firma. Domnívám se, že tato plánovaná firma má v sobě již od počátku zabudován zcela nepřekonatelný rozpor. Sloučit potřeby občanů - co nejvyšší komfort a nejnižší cena, versus potřeby firmy - co nejnižší náklady, a hlavně, co nejvyšší zisk. Podle této logiky by za chvíli přišly stavební firmy, odpadové firmy či firmy na údržbu zeleně a žádaly, pojďme, udělejme společný podnik. Zajištěná zakázka bez rizika a hlavně bez výběrového řízení je snem každé společnosti.
Věřím, že nakonec zvítězí zdravý rozum, potřeby občanů, nikoliv privátních firem, a zájmy města.
T. Vlček, zastupitel SLK