150 let od příjezdu prvního vlaku do České Lípy

 Jestli a jak Českolipáci slavili v roce 1967 kulaté výročí stoleté, nevím. Na Českolipsko jsme se přistěhovali až o pár let později. Dodnes lituji, že jsem se nemohl svézt vlakem ze Svoru přes Cvikov do Jablonného, osobní provoz tam byl zrušen v roce 1973. Nebo z České Lípy do Kamenického Šenova, kde přestala pravidelná doprava v roce 1979.

Jak teď ty tratě chybějí! Stačí se podívat na narvané a kolabující silnice. Stále si myslím, že aspoň do Cvikova by se železnice obnovit mohla a měla. Nevím, kolik se jejím zrušením ušetřilo, ale Cvikov a Cvikováci na to „ušetření“ trvale doplácejí. Už jen to, že muselo město hodně peněz vynaložit na vybudování chodníku mezi Cvikovem a Svorem, aby lidi nemuseli podstupovat nebezpečnou chůzi po frekventované silnici 1. třídy. A pravidelně musí platit údržbu a veřejné osvětlení chodníku. A to nepočítám to hlavní, ničivé hospodářské důsledky odříznutí Cvikova od železniční sítě.

I proto je důležité připomínat si významná železniční výročí, jež jsou i připomínkou hospodářského a společenského významu železnice, v tomto případě půlkulatých 150 let od příjezdu prvního vlaku do České Lípy. A je to významné výročí i z kulturního hlediska. Škoda, že se na jeho oslavě město nepodílelo více. Vždyť dnes a denně stále vymýšlíme nějaké atrakce, leckdy dosti umělé, jak do města přilákat více turistů a návštěvníků, přitom tady se nám příležitost přímo nabízela. Škoda věnovat oslavám pouhý jeden den, jen toho památného 11. listopadu. Město mohlo oslavami žít prakticky celý rok, kdyby si jejich program šikovně zorganizovalo a dostatečně dopředu promyslelo.

V neposlední řadě stálo za to více se přípravě oslav věnovat také z ohledu na nás starší, protože těch dalších kulatých, za padesát let, se většina z nás, jimž je padesát a více, už pravděpodobně nedožije.