Eva Burešová: Mám pud sebezáchovy

Takřka v hodině dvanácté jsme dokončili rozhovor s kandidátkou hnutí Starostové pro Liberecký kraj a zároveň starostkou Doks Evou Burešovou. Co se chystá u Máchova jezera? Jak se žije ženě mezi politiky? Proč nechtěla do voleb společně s TOP 09?

Od doby, co jste starostkou, mám pocit, že se v Doksech stále něco děje. Je to lepší mediální prezentací anebo u Máchova jezera dříve opravdu chcípal pes?

To ráda slyším. Myslím, že je to od všeho něco. Za prvé je to ta mediální stránka. V minulých letech byla podceněna mediální stránka města jako takového a když už byla nějaká prezentace, tak jenom akcí Městského kulturního střediska. Sice se tu realizovaly projekty, ale pěkně v tichosti. Což má své pro i proti. Já se ale kritiky lidí nebojím. Podporuji a pracuji jen na takových projektech, kterým věřím a o jejichž přínosu pro město jsem přesvědčena. Takže je hlásám občanům i mediím a často se tak setkávám s kritikou a napadáním.  Ale i tak u té otevřenosti hodlám zůstat.

A za druhé je to absence jednoduchých akcí pro občany města. Před dvěma lety jsem s partou nadšenců založila sdružení Doksy náš domov, s kterým jsme zavedli nové tradice. Jedná se o akce, které jsou prioritně zaměřeny na rodiny s dětmi. A taky to jsou nízkorozpočtové akce, které stojí především čas a lidskou práci. Největší úspěch zaznamenaly Masopust a Drakiáda. Ale pořádáme také Vánoce pro lesní zvěř, piknik na Mácháči, nebo zahájení či ukončení cykloturistické sezóny. Lidé ocení, když pro ně něco děláte, jen tak, že vás to baví. A mě to baví, jsem duchem divadelnice, a kdybych nestarostovala, tak bych určitě chtěla být nějakou manažerkou kultury ve městě, kde proto má vedení pochopení.

Co je v současnosti největším problémem Doks? A jak se s ním vypořádáváte?

Myslím, že Doksy nemají žádný extra problém. Je skvělé, že se daří město již několik let držet ve výborné finanční kondici a není to na úkor občanů. Co jsem ve funkci, tak se snažím zaměřit především na potřeby každodenního života. Cestovní ruch je krásný a potřebný a musíme ho rozvíjet, ale nesmíme tím zastínit všechny ostatní potřeby. Nastavila jsem si priority, které jsou důležité pro mě jako matku, jako někoho, kdo tu žije. Kvalitní školy a školky, zdravotní péče, parkovací místa, dětská hřiště a sportoviště, zeleň, kultura, podpora místních spolků… Nemůžeme udělat všechno v jeden rok, ale to ještě neznamená, že to nebudeme dělat vůbec, nebo že zadlužíme město. Pracovala jsem na úřadu několik let jako projektová manažerka, a tak je pro mě jednoduší realizovat myšlenky, či tahat z šuplíku projekty. Postupně se nám daří projekty připravovat a etapově realizovat, z toho mám radost.

Větším oříškem je majetek města. Jako bývalá velmi významná rekreační oblast máme hodně pozemků na více či méně lukrativních místech. Historicky jsou pak různě pronajaty a zastavěny chatami, chatkami, budovami či stánky, ať již je to v lese, u jezera či ve městě. Zjišťuji, že nájmy jsou v jedné lokalitě nepochopitelně různé výše, podmínek či termínů. Pracujeme na důkladné analýze všeho, co kde vlastníme a proč a v jakém to je stavu. Je důležité všemu dát jasná pravidla a řád. Totéž platí pro analýzu bytového fondu. Město nabízelo kdysi k prodeji většinu bytových domů, ale samozřejmě jen ty ve špatném stavu městu zůstaly. To se musí také změnit. Město musí hospodařit jen s tím, na co má a co je pro něj efektivní.

Chystáte nějaké projekty, které by vrátily Doksy a Máchovo jezero mezi top turistické cíle Česka?

Myslím, že Doksy a Máchovo jezero mezi top turistické cíle Česka stále patří. Horší už je to s top v Evropě. Dovolená u moře, v exotických zemích, nebo zážitková turistika kdekoliv ve světě je dneska lákavou a hlavně přístupnou pro více turistů, kteří kdysi jezdili právě k nám. Ale to není problém jen Máchova jezera, to je problém turistiky obecně. V porovnání s Českou republikou si stojíme stále dobře. Mácháč je prostě Mácháč, turisté vědí, co od něj očekávat. Musíme si přiznat, že dávno odzvonilo podnikovým rekreacím od soboty do soboty v chatce. A dle toho se musíme chovat. Dnešní turista chce mnohem víc. Chce více zážitků, větší komfort, více péče a často stačí jen ta obyčejná lidská, že my jsme tu pro něj, ne on pro nás. A na tohle všechno máme daleko větší konkurenci, než tomu bylo v devadesátých letech. Tomu také musí svoje nabídky uzpůsobit provozovatelé mnoha rekreačních zařízení či prodejních stánků. Ne všichni podnikatele a živnostníci si ale uvědomují, že projekty města je nespasí.

Za město se snažíme rozšířit nabídku, tam kde na to stačí naše finance či pravomoci. Hodně využíváme dotací z fondů Evropské unie. V loňském roce se nám za velké podpory manželů Němečkových poměrně slušně podařilo rozjet značku Čtyřlístek. Máme tu nové muzeum, naučnou stezku a s tím spojených spousty dalších lákadel. Např. zde budeme mít premiéru prvního celovečerního filmu Čtyřlístek ve službách krále.

Ač se snažíme rozšířit nabídku o rozsah i termíny, stále je alfou a omegou všeho Máchovo jezero a kvalita vody v něm.

Chystá se něco na zkvalitnění vody v Máchově jezeře?

Můžeme se snažit sebevíc, ale jak se v novinách objeví, že je špatná voda, je po sezoně. Je to alfa a omega všeho a my si to uvědomujeme. Máchovo jezero je státu a pověření k hospodaření má Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Takže všechno, co jsme pro kvalitu vody v jezeře chtěli udělat my nebo Obecně prospěšná společnost Máchovo jezera k tomu zřízená, bylo náročné, či předem ztracené. Pokud nemáte k majetku jakýkoliv právní vztah, nemůžete ho chránit, ani rozvíjet. Po dlouhých letech a jednáních se nám podařilo s AOPK ČR podepsat nájemní smlouvu, která městu poprvé ve své historii dává nějaké pravomoci. Ve spolupráci s Obecně prospěšnou společností Máchovo jezero jsme postavili pracovní tým z těch nejlepších odborníků v republice a společně připravujeme dlouhodobý plán nutných opatření. Mezi ně bude patřit např. rozšíření monitoringu, slovení bílé ryby a nasazení ryby dravé, úprava hospodaření v rybníku, aplikace metod zamezujících rozvoje sinic a přísunu živin pro sinice apod. Kdo ale sleduje pravidelně vývoj sinic v jezeře, ví, že po aplikaci látky PAX je již voda několik sezon dobrá, aniž bychom aplikovali. Ale nechceme se každý rok spoléhat na to, jak si s námi zrovna příroda zahraje, a proto postupně budeme realizovat výše uvedená opatření.

Do krajských voleb jdete především proto, že chcete dělat krajskou politiku jinak. Můžete tento fakt více rozvést?

Je to ten samý důvod, s jakým jsem šla do komunálních voleb. Komunální i krajská politika by se měla dělat bez politiky. Taky ji musíte dělat s nadšením a rozvahou, ne pro funkci, plat a uspokojení svého ega. Řídit kraj je něco jako řídit město a řídit město je něco jako řídit domácnost (no už slyším, jak se tomuhle chlapi smějí). Máte nějaké příjmy, které se snažíte zvýšit a máte nějaké výdaje, které se snažíte snížit. Z příjmů musíte zaplatit školné, pojištění, odpady... nakoupit jídlo a něco ušetřit na opravu domu, dovolenou či nové auto. To samé je u města. Příjmy musí pokrývat nejnutnější věci na provoz města (osvětlení, komunikace, odpady…), na aktivní život občanů města (kulturní akce, podpora sportu a spolkové činnosti) a zároveň z nich musíte efektivně udržovat a zhodnocovat majetek a ještě si rozmyslet, jak rekonstruovat školní jídelnu dřív, než vám ji nové směrnice EU zavře.

Od hospodaření města či kraje se všechno odvíjí. Pokud budete hospodařit rozumně, můžete toho udělat víc ve zdravotnictví, školství, sociálních službách, kultuře a sportu, nebo konečně opravit mosty a komunikace.

Starosty vnímám jako jedinou skutečnou krajskou opozici. Vnímáte fungování ČSSD na kraji také tak negativně jako někteří vaši spolukandidáti?

Budu tak vnímat kohokoliv, kdo se nebude chovat tak, jako by hospodařil se svým majetkem. A jestli takto zastupitelé podporující plýtvání peněz z krajské kasy hospodaří i doma, nechápu, jak to, že se jejich domácnosti ještě neocitly pod mostem. Bohužel současné vedení kraje předvedlo s rozpočtem kraje to, co předvedlo, a nějak ty zvýšené výdaje kraje v kraji nevidím. Tohle by si žádný starosta ve své obci dovolit nemohl!

Jak vznikala kandidátka Starostů? Na jednu stranu mi přijdete jako velmi nesourodý slepenec silných individualit, ale více méně vystupujete jednotně. Moc nechápu, jak jste se mohli domluvit...

To je právě na tom to nejlepší, to mě nesmírně baví, ten slepenec silných individualit! Byla jsem asi čtyři roky v jiné politicky výrazné straně a odcházela jsem právě proto, že jsem měla pocit, že jde o tucet až moc sourodých lidí, kde individuality nemají právo přežít. Ve velkých stranách je to o dominantní špičce a vy to buď přijmete, nebo odejdete. Se Starosty je to jiné. Spojuje nás naše profese, naše problémy, naše potřeby a naše nadšení. Dělat starostu je notná dávka odvahy a nasazení a na to je potřeba ona individualita. Já jsem trochu šílenec. Potřebuji s někým diskutovat a potřebuji mít okolo sebe lidi, kteří mi diskuzi nejenom povolí, ale kteří jí se mnou povedou. Tým starostů mě za ty dva roky hodně obohatil, jak profesně, tak lidsky.

Proč jste nešli do voleb s TOP 09?

Určitě budu opakovat to, co už zaznělo mnohokrát. Jak jste říkal, jsme právě ten slepenec silných individualit, kteří si nechtěli nechat něco diktovat. Myslím, že Starostové nejlíp znají potřeby obcí a měst, které kraj dělají krajem. Chceme preferovat regionální témata a ne celostátní. Důležité také pro nás bylo rovnoměrné zastoupení regionu na kandidátní listině. To byly zásadní věci, v kterých jsme s TOP 09 nenašli společnou řeč.

Jak vycházíte s vlivným členem sociální demokracie a dokským patriotem Karlem Kapounem? Pomáhá jeho senátorství nějak Doksům?

Když pominu to, že jsme každý jiný, tak si myslím, že vycházíme dobře. Kolega to se mnou nemá vůbec jednoduché, stejně jako já s ním. On tvrdí, že já se chci rozhodovat moc rychle, a já tvrdím, že on se chce rozhodovat moc pomalu. Takže typický generační střet, spíše k úsměvu, jeho rozvaha a můj elán. Někde uprostřed je pravda a někdy by potřeboval ten či onen od toho druhého. Jinak myslím, že jsme v přátelské pracovní pohodě a umíme hledat rozumná řešení.

A funkce senátora a místostarosty? Člověk není motor, nemůže vykonávat plnohodnotně dvě práce najednou, natož tak náročné funkce. Ale bohužel naše právní legislativa to umožňuje. Pak je jen na zvážení, zda přínos pokrývá ztrátu. Za sebe říkám, že při velikosti našeho města bych tu více brala místostarostu než senátora. Ale to kolega ví.

Mnohé političky mi přijdou, jako že se stále někam ženou. Školení, funkce ve straně, starostování, ale rodina se rozpadne. Není politika nakonec přece jen více pro chlapy?

To máte pravdu. Ono stále je to v naší společnosti tak, že žena nejprve musí ukázat, že něco umí, a odměnou za tu dřinu jí je občas funkce, kdežto muži většinou mají nejprve funkci a pak se čeká, co umí a jestli vůbec budou pracovat. Pak není divu, že ženy političky vypadají, že se stále někam ženou. Protože do politiky se přes to všechno dostanou většinou jen ženy, které mají rychlejší tempo. Mně se rodina bohužel rozpadla ještě dřív, než jsem politiku začala vykonávat. Ale jaký je rozdíl, že jste žena či muž, rodiny se rozpadají, ať není doma ten či ten. Což je smutný příběh vykoupený našim novým přístupem k životním možnostem.

Není nereálné, abyste se stali součástí krajské koalice. Kdyby byla šance zaujmout místa náměstků hejtmana, opustili by někteří starostové své pozice? A co vy? Byla byste raději hejtmanka nebo starostka?

Nemohu mluvit za všechny kolegy a kolegyně, ale je mezi námi několik zkušených, pro který je tento posun a změna žádoucí. Oni město dovedli, kam chtěli, oni získali zkušenosti, znalosti a důvěru lidí a oni si vychovali své zástupce. Starostové neopouštějí svá města jen tak „po mě potopa“, vyjma prohraných komunálních voleb, kdy nemají na výběr.

Já se považuji ještě za nováčka. Nebylo by správné, abych v polovině volebního období řekla občanům Doks, kteří mi dali svoji důvěru, že tady končím. Šla jsem do starostování s jasnými cíly a dokud se mi je nepodaří naplnit, tak nehodlám odcházet. A taky mám „pud sebezáchovy“, potřebuji se ještě mnohému naučit jak tady na městě, tak právě prací v krajském zastupitelstvu. Funkce náměstkyně je náročný a zodpovědný post a ti, co ho chodí dělat jen pro funkci a bez zkušeností a znalostí problematiky, ho mohou vykonávat tak, jak ho bohužel někteří vykonávají. Když se tam každý čtvrtý rok bude někdo čtyři roky učit, tak to bude vypadat tak, jak to vypadá. Do těchto funkcí musí chodit hotoví lidé!

--

Ing. Eva Burešová, 34 let, starostka města Doksy, rozvedená, dcera Kristýnka 13 let.

Vystudovala VŠ UJEP v Ústí nad Labem, obor strojírenské technologie.

Zaměstnání: šest let v německé firmě na výrobu a zpracování folií, čtyři roky na postu projektové manažerky MěÚ Doksy a dva roky jako ředitelka Obecně prospěšné společnosti Máchovo jezero, od roku 2010 starostkou města Doksy

Založila občanské sdružení Doksy náš Domov, s kterým v Doksech zavedli nové tradice a rozhýbali s ním některé občany, kteří už všechny snahy o změnu vzdali. S členy sdružení se jim pak podařilo vyhrát komunální volby 2010.

Zájmy: dcerka Kristýnka a čas strávený s ní, amatérské divadlo v hledišti i v jevišti, turistika v místech bez turistů, vodáctví a sport obecně (tenis, in-liny, horolezectví, běh, nyní box….), tanec, knihy na základě historických faktů

Moto: Bože, dej mi prosím sílu změnit věci, které změnit mohu. Pokoru přijmout věci, které změnit nemohu. A moudrost tyto od sebe rozeznat. (Tomáš Akvinský)

Jinak tvrdí, že „není čas, ztrácet čas“, proto dělá věci, ve kterých vidí smysl a možnou změnu. Protože má ještě v životě spousty plánů a snů, na jejichž realizaci se těší.