Zdeněk Jelínek - 1. část (#60)

V minulém dílu jsem si trochu zaprovokoval. Správně jsem předpokládal, že Jitka Flanderková to nenechá bez odezvy a ozve se. Dokonce se za mnou dostavila do školy osobně, aby mi vynadala.

Ani tentokrát jsme se však nedohodli na rozhovoru, který by mi objasnil, jak probíhalo kádrování muzikantů z jejího pohledu. Aspoň jsem si udělal obrázek o tom, jací „bezchybní“ lidé měli kulturu na starosti.

Minule jsem také slíbil úryvek z deníku Průboj, který mladší generaci přiblíží, jak se za normalizace likvidovali lidé, kteří s fungováním režimu nesouhlasili. Rubrika Reflektor pravdy objasňovala, jací lidé podepisují výzvu Několik vět. Osmnáctého července 1989 v ní vyšel článek s názvem Muž dvojí tváře. Podepsaný byl iniciálami J. M – P. N. a pojednával o Zdeňkovi Jelínkovi, neúnavném bojovníkovi za svobodu, pořadateli koncertů a výstav začínajících či zakázaných autorů.

„… Podívejme se na jednoho ze signatářů Charty 77. Zdeněk Jelínek pracuje v Uranových dolech Hamr. Vydává se za vůdčí osobnost tzv. nezávislé iniciativy CH – 77 na Českolipsku. Bojuje za ekologii a „odstranění“ všech problémů. Dokonce si k tomu vydává některé samizdatové materiály. Zájem o ekologii je chvályhodný. Všechny nás mrzí, v jakém prostředí žijeme, uvědomujeme si, že jsme se dopustili řady chyb, hodně věcí jsme zanedbali a je třeba je napravovat… Právě silná slova a nátlakové akce – to je jeho parketa. Dobré jsou všechny prostředky. Začátkem tohoto roku například zorganizoval podpisovou akci, aby na odloučené pracoviště byl dovážen horký čaj.“

V další části textu autoři obvinili Zdeňka Jelínka z opuštění pracoviště či z vykouření cigarety v blízkosti cisterny s chlorem. Samozřejmě nikde ho nenechali jakkoliv promluvit.

„Nechceme nic nafukovat nebo zveličovat, ani nedramatizujeme, uvádíme jen holá fakta. Jasně se ukazuje, že svědomí národa tvoří muži dvojí tváře. Na jedné straně bubnují na poplach, volají k ekologické, politické odpovědnosti a sami ve svém životě se chovají úplně jinak, opačně.
Nejde o čin jednotlivce, tady je nebezpečí pro široké okolí… Právě přestavba našeho hospodářství a rozvoj demokracie vytváří předpoklady pro větší ekonomickou úspěšnost, a tedy i vyšší investice do životního prostředí. Volá po aktivitě každého z nás při řešení úkolů. Ale jde o aktivitu konstruktivní, cílevědomou, směřující ke zkvalitnění této společnosti. Nemůže v ní být rozporu mezi slovy a činy. Není v ní místo pro lidi dvojí tváře.“

Následně byl Zdeněk Jelínek z Uranu propuštěn. Po revoluci byl přijat zpět, byl mu ponechán služební byt a zaměstnavatel mu musel vyplatit ušlou mzdu.

Pro vykreslení atmosféry doby si ještě dovolím citovat o něco starší dokument, který visí na facebookových stránkách "mániček". Jde o rozhodnutí MěstNV v Poděbradech z roku 1966.

"Rada MěstNV v Poděbradech vedena snahou o zajištění veřejného pořádku a zdraví ve městě vydává toto rozhodnutí:
Zakazuje vstup vlasatcům (máničkám)
1) do všech restaurací, vináren a kaváren II. třídy
2) do všech ubytoven a hotelů ve městě
3) do všech objektů čs. státních lázní v Poděbradech
4) do prostor náměstí Míru a parku Julia Fučíka
5) do divadel, kina, knihovny a ostatních kulturních zařízení ve městě
6) pořadatelé kulturních a osvětových pořadů nebudou používat účinkující, jejichž vzhled připomíná osoby výše uvedeného popisu.
Odůvodnění:
V poslední době některé skupiny mládeže i v našem městě s oblibou a provokativně nosí dlouhé neupravené vlasy, chodí v uměle opotřebovaném oděvu, bosí a špinaví. Jejich chování je bezohledné a hrubé a odporuje normám socialistického soužití. Občané, lázeňští hosté a cizinci poukazují s odporem na tento úchylný zjev, který s sebou nese nebezpečí šíření některých nemocí a rušení veřejného pořádku. Za "máničky" - vlasatce - jsou považovány osoby s enormně dlouhými vlasy, neupraveným zevnějškem a jejichž chování je nevhodné a vulgární. Přitom nemusí splňovat všechny uvedené znaky současně.“

Zdeněk Jelínek se tedy nemohl divit, jak s ním bylo zacházeno. V říjnu 1988 byl druhou správou SNB a 2. odborem správy vyšetřování vydán "Návrh komplexních opatření směřujících k paralyzaci nežádoucích aktivit protisocialistických sil směřujících k narušení 70. výročí vzniku ČSR“. Jeho součástí byl seznam osob, které bylo třeba v odůvodněných případech zadržet na 48 hodin. V tomto seznamu je i jméno Zdeňka Jelínka. V archivu bezpečnostních složek jsou i jiné seznamy nežádoucích v severních Čechách. Na tom z 23. června 1989 je Zdeněk Jelínek veden jako Potkan v rubrice nepřátelská osoba. Na stejné stránce je i další Českolipan - Miloslav Vašina. Krycí jméno měl Kostelník, jelikož byl původně evangelickým farářem, po podpisu Charty 77 dělal v nemocnici zřízence. Na jiném jsem zase našel jednoho ze zakladatelů Občanského fóra v Lípě Vojtěcha Deyla, krycí jméno Uran.