Sebepoznání 1 – Rozhovor s Tomášem Půlpánem

V současné době jsou trendem různé sebepoznávací semináře. Psychologie a ezoterika získávají na oblibě. Někdy jdou ruku v ruce a někdy na sebe tyto dvě oblasti narážejí. Každopádně lidí, kteří vyhledávají pomoc, přibývá.

Ať už je to čtení literatury, meditace, různé semináře, cvičení jógy nebo samotná individuální terapie – možností je čím dál víc. A těch co pomoc různými metodami nabízejí je také hodně. Někdy je obtížné se v tom zorientovat. Možná i proto vám v rámci rubriky styl přineseme seriál rozhovorů s velmi zajímavými lidmi, těšit se můžete i na reportáže a sdílení zkušeností…

Jako prvního Vám představíme Ing. Tomáše Půlpána. Terapeuta, který pracuje mimo jiné s metodou rodinných konstelací. Má dlouholeté zkušenosti v sebepoznávacích procesech, v mnoha metodách získal vzdělání. V poslední době úzce spolupracuje s přední českou fyzioterapeutkou.

Jak ses dostal k terapeutické práci? Sám jsi inženýr geologie-mineralogie, což je z mého úhlu pohledu spíše o racionalitě, technice, struktuře a možná i materialismu. Práce s psychikou je o jemnosti a snad i filosofii. Dá se to spojit, propojit?

Když jsem zvažoval jakou VŠ, měl jsem tři varianty - mineralogie, psychologie a architektura. Vyhrála tehdy mineralogie, což jsem s odstupem rád, protože mi to umožnilo zabývat se psychologickými obory průběžně samostatně a svobodně. Tedy bez omezení někdy trochu zkostnatělého akademického prostředí a umožnilo mi to zažít mnoho praktických zkušeností v běžné realitě lidí, se kterými dnes mohu pracovat jako lektor, kouč, terapeut.
Já vnímám všechny tyto tři obory velmi úzce propojené, např.: objevování v hlubinách Země či v nitru lidské duše… Každý minerál má svoji specifickou energii, strukturu i formu vědomí, stejně jako každý člověk. Struktura a kreativita jsou důležité ve všech těchto oborech, jinak se stanou mrtvými. A co se týká materialismu a filosofie, resp. jemných a hrubých témat, energií, tak nevidím tyto věci vůbec od sebe odděleně. Je to jeden celek. Tak jak dnes předpokládá i kvantová fyzika, která tvrdí že nejde od sebe oddělit hmotu od vědomí pozorovatele. Vždy mně přitahovalo propojování těch zdánlivých protikladů a aspektů. V případě oddělení vnímání těla a materie od duše, ducha, vědomí, jde jen o jedno z mnoha traumatických zapletení.

Byl jsi personální ředitel velké firmy, takže jsi pracoval s lidmi, ale na jiné úrovni…

Ano, já pracoval dlouho ve dvou liniích současně. V té první - vystudované profesní, která se pak transformovala do dalších oblastí, a pak cíleně do personalistiky. To bylo v době, kdy jsem začínal cítit, že potřebuji ještě jednu takovouto manažersko-personální zkušenost, která by mi pomohla získat nový okruh dovedností pro další práci. Další práci ve směru té druhé linie, kde jsem se věnoval všem těm sebepoznávacím a psychologický procesům, filosofii, terapiím a práci s lidmi. Byla to zkušenost velmi cenná a poučná.

Je v dnešní době hodně lidí nakloněno terapeutické práci na sobě?

Myslím, že dnes stále více lidí chápe, že potřebují něco se sebou dělat, aby se pohnuli z místa někam dál. Aby přežili stoupající nároky a stresové situace, dovedli se lépe orientovat v procesech, jejichž jsou součástí ve společnosti, v zaměstnání a rodině. Také stále více lidí získává pocit, že ty hrubší materiální věci nejsou všechno v jejich životě a objevují svoji přirozenou potřebu se postarat o své nitro. Je to i o tom, kdo zachytí tento náš pud sebezáchovy v rámci celé lidské rasy, protože jinak samozřejmě míra traumatického rozkladu společnosti je značná a stoupající, s čímž souvisí i mnoho traumatických obran a strachu se dívat do svého nitra, podívat se zpět.

Proč na sobě vlastně terapeuticky pracovat?

Mohla by přijít stejně laděná odpověď a proč tedy nepracovat? Ale možná nějaké důvody: protože to je jediná šance jak můžeme jako lidstvo přežít a případně se někam vyvinout, je to šance zjistit, kdo vlastně jsme, kdo jsem já, co to znamená, jaký to vše má smysl… Je to vlastně určitá cesta z toho nihilismu všude kolem. A taky řeknu ještě jeden osobnější důvod, a to že když člověk začne trochu rozumět tomu dění kolem v lidech, tak začne vidět stále více, do jak velké iluze a zmatení vnímání reality jsme se jako lidstvo dostali. Do jakého systému kontroly jsme se dostali, a to je teda pak pěkně k nasr…. v tomhle existovat. Takže motivací je i snaha dostat se ven z té zmatené reality a iluzí v ní. Ale to je o té otázce z filmu Matrix, jakou pilulku byste si vybrali, takže nejen otázka, ale i odpověď vlastně zní: červená nebo modrá?
 

Jakým způsobem se dá v terapii pracovat? S čím máš třeba dobré zkušenosti? Znáš a ovládáš mnoho metod…

Za těch cca 25 let práce v terapiích a zkušeností v nich s lidmi, jsem vyvinul určitý specifický přístup k člověku, který jsem nedávno pojmenoval jako SiT Systém (Shift Integrative Therapeutic systém). Respektuje určitou strukturu a posloupnost traumatických procesů v člověku, vlivy různých psychosomatických systémů a vytváří prostor pro řešení problémů mnohými metodami a technikami, nebo je přímo specifickými přístupy a postupy ošetřuje. Tento přístup umožňuje najít místo a čas použití těchto technik, tak aby se nestaly jen součástí různých kompenzací a dalších retraumatizací, skrytě přenášejících problém do jiné oblasti. Jako základní dnes tedy používám tento specifický strukturovaný přístup práce s traumatem a systemických konstelací, doplněno o prvky NLP, práce s příběhy a další podpůrné metody, kdy výborným pomocníkem je např. také MFK metoda.

Řekni něco víc o MFK metodě…

Martina Končalová je doktorkou fyzioterapie, která vytvořila úžasnou celostní metodu ošetření těla. Zohledňuje systemické vztahy v našem těle, traumatické procesy v něm i vazbu na psychosomatické procesy. Způsobem práce a přístupem jsme si velmi blízko. Já ze strany naší psyché směrem k tělu a ona ze strany těla směrem k tomu "psycho". Metoda propojuje informatiku a počítačovou technologii s profesním a zcela individuálním přístupem k tělesnému problému. V rámci metody se jednak ošetřuje anebo vytváří struktura pro využití jinými technikami práce s tělem. Optimální by bylo, pro efektivitu i zdraví klientů, kdyby každý masér, trenér, fyzioterapeut… mohl svůj zásah přizpůsobit podle aktuálně získaného modelu MFK metody.

Popiš trochu systém rodinných konstelací…

Konstelace je tvořivý způsob prožitkové práce, většinou ve skupině. Využívá zrcadlení určitých traumatických procesů a vztahových zapletení jednotlivce, či skupiny ve vzorcích a strategiích rodinného systému a vlastních nezpracovaných zážitků. Pracuje s informacemi z historie rodiny a vlastního života a ty se vyjadřují postavením zástupných postav do určitého vnitřního obrazu v prostoru. Odkrývají se dynamiky v tomto systému vztahů (konstelaci), ukončují destruktivní procesy, integrativní prací s naší psyché a práci na osvobození našich pocitů, získání porozumění, nového pohledu na téma a konfrontování iluzí. Hledáme nová propojení do nové reality. Je to nejefektivnější metoda pro práci na sobě, pokud se používá fundovaně ovšem.

Kde ses učil ty tuto metodu a jak třeba poznat dobrého průvodce konstelační technikou? Jak vlastně člověk pozná dobrého terapeuta?

S konstelacemi pracuji něco přes 10 let a základy konstelační práce jsem se učil v Institutu rodinných konstelací u Bhagata J. Zeilhofera. Tuto metodu, za využití dalších postupů a metod dále rozvíjím, především zohledněním traumatických procesů v lidské duši. O tom co by měl mít dobrý lektor-terapeut a před čím se vyvarovat, mám informace na webu shift-centra, je to totiž velmi obsáhlé téma.

Jak vnímáš takovou lavinu ezoterismu v Čechách? Př. Ezo TV, spousta lidí praktikuje Reiki a Reconection a je tolik kurzů a přednášek.

Lidé jsou hladoví a nenasycení tou vnitřní potravou naší duše a tak zoufale hledají, vymýšlejí, a protože nepracují na svém rozlišování, na propojování své racionální a iracionální části tak, jak by bylo potřeba, tak potom snědí naprosto vše, co jim někdo nabídne. Na jednu stranu vzniká mnoho zajímavých nových podnětů, přístupů, metod, ale na druhou stranu také je tu také mnoho "zvratků-traumatického odpadu" nebo při určité aplikaci či záměru se stávajících jedem, virem…. V podstatě dnes, dle mého názoru, neexistuje nějaká technika či směr, který by nebyl prolezlý nějakými viry a jedy. Proto mluvím o primární důležitosti celé systemické struktury přístupu a běžících procesů s jakýmikoliv technikami ať už ezoterickými či "materialistickými".

Ve tvém životopisu jsem četla, že jsi „Narozený ve znamení vnímavých a citlivých ryb s ostrostí a transformativností ascendentu ve štíru“. Věříš horoskopům v té variantě jaká je lidem předkládána v každém časopise? Jaký máš vztah k astrologii?

Horoskopy v časopisech jsou vzhledem k velmi malé individuální vazbě na konkrétního jedince spíše zábavou, i když dnes si už většina lidí uvědomuje alespoň určité rozdíly v projevu lidí narozených v různých slunečních znameních. Nicméně fundovaná astrologie je vlastně hlubinnou psychologií, pracuje s archetypy, tendencemi, typologií, s určitou strukturou a dynamikou dějů v naší psyché. Takovéto sebepoznávání a rozvíjení se v rámci zrcadlených trendů může být nejen zábavné, ale i konstruktivní a užitečné, ale problém nastává, pokud se někdo chopí astro-informací příliš dogmaticky, osudově atd. V tu chvíli se vzdává svobodné volby a tvoření vlastní reality.

Jsi lektor, terapeut, kouč a strážce. O čem je to slovo strážce?

Řekněme, že mám určitou schopnost vidět dříve věci, které třeba jiní ještě či vůbec nevidí, schopnost je zachytit do nějaké struktury a popsat je v celé škále souvislostí a dopadů. Schopnost odhalit různé viry a iluze v našem myšlení, v terapeutických přístupech… je to něco, co cítím hluboko v sobě i to, co mi potvrzují lidé ve zpětné vazbě.

Změnil se způsob terapie vzhledem k rychlosti, jakou se proměňuje celý svět?

Naprosto jednoznačně a kdo nezachytává aktuální směr a trend, potřeby nových přístupů, tak je stále více mimo s větším rizikem retraumatizací. Ten vývoj je adekvátní vývoji počítačových technologií.

Hodně je ve všech možných zdrojích skloňována meditace, jako lék na psychiku skoro rovný antidepresivům… dá se vůbec ve zkratce říct jak na to?

Já bych se ohradil proti tomu rovný. Místo antidepresiv v léčbě je jako akutní pomoc, když někdo neví, nemá možnost to depresivní téma v daný čas zpracovat jinak. Pokud tento čas, kdy se mu uleví a přijde více chuti a energie do života nevyužije k tomu, aby problém skutečně řešil, tak ho dalším používáním léků jen zatlačí hlouběji. Pak se potíže projeví buď silněji, nebo v jiné oblasti. Proto u všech těchto psychofarmak klesá časem jejich účinek a je třeba zvedat dávky nebo měnit za jiné a jiné a jiné… Meditace může být silným pomocníkem ze dvou důvodů. Jednak pomůže relaxovat, uvolnit místa napětí, přenést pozornost na chvíli z problémové oblasti na jiné hodnoty a také může být způsobem, jak podpořit sebepoznávací či terapeutickou práci na sobě. Jak ji propojit do reality. Meditace však taky může mít svá rizika, pokud se člověk v ní upne na vytváření jen pozitivních zážitků bez ohledu na skutečné a vytěsňované potřeby a problémy k řešení. Pak takto začne vytvářet únikové iluze a ztrácet půdu pod nohama a ani si toho není vědom. Znovu opakuji, že je zapotřebí vše, jak léky, tak meditace používat v určité struktuře, čase, posloupnosti, se záměrem….

Jak vlastně ty sám hodnotíš masivní trend užívání antidepresiv jako všeléku na veškerou bolest světa?

Obecně vidíme trend potlačovat a vytěsňovat všechno to, co je nám nepříjemné. To co bolí, co nechceme vidět, slyšet atd. Zatím je obrovský strach a úzkost a jen další retraumatizace, další štěpení lidské duše. Stojí to další energii udržet vše pod kontrolou… Tento proces ale nejde dělat do nekonečna. Není to o odpovědném dospělém přístupu, ale dětském velmi zraněném postoji a pak taky o kontrole a celkově ovládání společnosti přes farmaka a jejich následky.

Věříš řečem o konci světa v roce 2012?

Záleží, co si kdo představuje pod významem konec světa. To může být opravdu široká škála významů od konce jedné etapy v historii lidstva po apokalyptické jevy na Zemi včetně konce života a asi nikdo nemůže kompetentně říct, co nás čeká v budoucích letech. Možné je myslím v podstatě cokoliv a jsem na to zvědav. Nicméně minimálně stojíme v úseku velkých změn a měnících se paradigmat. Také platí, že konec je vždy vztažen na nějaký začátek a pozorovatele celého děje, takže taky máme konce, kterých se někdo zúčastní, ale neví o tom, ani si nevšimne, že něco skončilo. Nebo to co vidíme často při obranných traumatických procesech tzv. zamrznutí, kdy naopak člověk i okolí je přesvědčeno, že nějaký těžký zážitek už skončil, ale on v tom zamrznutí naopak trvá dál, stále se brání, dovolává pomoci, uvolňuje napětí a tak stále oživuje to, co doopravdy neskončilo.

Vnímáš tedy nějaké tendence poslední doby viz Japonsko, Nový Zéland, sopka…?

Ten, kdo se nebojí se dívat kolem sebe s otevřenýma očima, dívat na oblohu, číst informace, sledovat signály, tak může vidět, že se děje skutečně mnoho nestandardních dějů, ať už ryze přírodních nebo smutných dopadů nezodpovědných geoinženýrských pokusů a projektů, jako projekty Haarp či chemtrails atd. Ať je za pozadím všech těch událostí cokoliv, tak téměř každý, s kým se bavím nebo ho slyším povídat, tak vidí, že se věci mění, zrychlují a někam ženou, a to jak ve společnosti, tak v našem eko-prostředí.

Dají se kupříkladu stavět konstelace i na světové problémy, jaký by takový experiment měl efekt?

Konstelace se vždy stavějí ve vazbě na klienta, který přichází se zakázkou. Takže bychom se mohli určitě dívat na to, co znamená světové dění pro určitého jednotlivce (nebo nějakou skupinu), co mu zrcadlí do jeho osobního života, co to je přímo o něm. Globální témata neovlivňujeme přímo, takže by bylo potřeba najít nějaký smysluplný osobní záměr a vztah na tyto problémy.

Děkuji za rozhovor.