Milion z městské kasy na Lípu Musicu?

Měsíční festivalová smršť po našem kraji je za námi. Jak se zúročily peníze z městského rozpočtu? Pro koho festival byl? Zajímá vůbec někoho?

Říkám mu Martine

Předem musím říct, ano, pracuji pro Lípu Musicu již druhým rokem jako technická podpora na živnostenský list, neboť vedení festivalu usoudilo, že mé zkušenosti z klubu Progres budu moct uplatnit právě pro ně. Ano, nemusel jsem tak platit vstupné na jednotlivé koncerty, ano, dal jsem si taktéž nesčetněkrát kávu s ředitelem festivalu a říkám mu Martine. Letošní rok jsem se zapojil do festivalu, jak jen to bylo v mých silách možné, a díky tomu jsem navštívil třináct festivalových koncertů z celkových jednadvaceti (vlastně dvaceti, neboť koncert v Železném Brodě byl pro nemoc zrušen). Dodatečně dodávám, že jsem vyúčtovával 800 Kč za průměrně sedmihodinovou práci a ne, neúčastnil jsem se festivalu kvůli tomu, abych si na devíti placených akcích nahrabal majlant, byť peníze jsou fajn. Zkrátka festivalem jsem žil, co mi síly stačily. Mám rád kulturu, je to moje droga. Navíc festivaly přímo žeru. Navštěvují je lidi se stejným zájmem, mají atmosféru, která představení od představení houstne, nabízejí účinkující, na jejichž samostatné vystoupení bych třeba ani nezašel, jelikož mi jejich tvorba není známa. Festivalová značka mi však garantuje úroveň a kvalitu. Tak to alespoň platilo u letošního ročníku Lípy Musicy.

Lípa jako aktivizační festival

Lípa Musica se už několik let snaží vyvázat ze škatulky festival klasické hudby, duchovní hudby, festival pro horních deset tisíc, festival pro intoše (to už jsem si vymyslel), jak sami chcete. A vzhledem k návštěvnosti se jí to daří velmi dobře. Přitom je to prachobyčejný kulturní festival, ale s neobyčejným programem. Když však říkám kulturní, myslím na její program, který nejenže plní funkci zábavnou, relaxační, volnočasovou (Ondřej Havelka a Melody Makers, jazzová zpěvacka Ntjam Rosie, operní pěvkyně Dagmar Pecková, dětský sbor Jitro ad.), ale zároveň jednotlivá vystoupení kultivují člověka (barokní soubor Capella Collegium Marianum, sólista České filharmonie, náš současně nejlepší houslista Josef Špaček ad.), staví diváka do konfrontace s formami umění, které například neměl doposud možnost poznat nebo s nimi nepřichází často do styku (opera Carmen z New Yorku, moderní Pražský komorní balet, balet Louskáček pro školy ad.). Vše vyjmenované má daleko větší hodnotu než to, co nás běžně v médiích či v kulturních zařízeních obklopuje. Převážná část koncertů a akcí nás aktivizuje, umožňuje nám vnímat věci kolem nás jinak, možná citlivěji. Slovy známého, jedná se o kulturní relaxace na vyšším levelu. Neříkám, že si nemůžeme parádně odfrknout po pracovním týdnu na koncertě Divokýho Billa. Zazpívat si spolu s kapelou o ztracené lásce a nedopitém pivu a zaskotačit si. To nás samozřejmě uvolní až hanba, znám to na vlastní kůži. Ale to je něco úplně jiného.

Lípa má sílu spojovat lidi

Festivalový program byl v letošním roce pestrý. Byl různorodý, progresivní i konvenční, klasický i jazzový, barokní i modernistický, operní i baletní, putoval od konce září ze srdce festivalu, z České Lípy, až za hranice republiky, do Saska, stále za přítomnosti českolipských příznivců uměleckých zážitků, kteří se mísili s tamějšími posluchači. Autobusy zdarma sváželi na koncertní místa mimo Českou Lípu tu doktora, tu paní prodavačku, tu důchodkyni, tu studenta střední školy. Ti si zakoupili vstupenky v průměrné cenové relaci 200 Kč za koncert (až na malé výjimky - koncert světově uznávané a mediálně známé operní pěvkyně Dagmar Peckové či digitální záznam z MetOpery v NY). Festivalu zároveň pomáhali lidé leckdy i bez nároku na honorář, kteří cítí sílu něčeho výjimečného, něčeho, co má smysl podpořit. Festival zahalil naše město do vkusných plachet modré barvy, poodkryl kouzla prostorů, které denodenně míjíme, či o nich ani nevíme (např.: kostely v Novém Oldřichově či ve Stráži pod Ralskem, které navenek vypadají na zboření, avšak uvnitř jsou krásné; nebo jen Jiráskovo divadlo, které moderním baletem dostalo úplně nový rozměr a dýchalo; neelektrifikovaný kostel v Zahrádkách osvětlený jen svícemi). Přijeli interpreti z celého světa (USA, Holandsko, Německo), interpreti, kteří druhý den naopak odlétali koncertovat třeba do Japonska. Interpreti, kterým tleská celý svět a moc dobře ví proč. A nyní jsme jim mohli tleskat i my. Nikdy nezapomenu na Pražský komorní balet, na do jednoho tančícího diváka v divadle v Novém Boru v závěru koncertu Rosie, na vibrující baziliku při koncertě Ivy Bittové, na zpívající publikum spolu s dětským sborem Jitro atd. atd. 

Srdečným předzávěrem

Na otázku, jestli má Město Česká Lípa po letitých, všemožných debatách z řad veřejnosti přispívat na mezinárodní hudební festival Lípa Musica částkou jeden milion korun ze svého rozpočtu, tak odpovídám jednoznačně ano. Že nejsou peníze na fotbal, na to, či na to, mě nezajímá. Zastupitelstvo zná rozpočet festivalu, vše je v pořádku, tak to vidí i finanční úřad. Jestliže je festival potřebuje, dejme jim je, i když festival není dotován jen z rozpočtu města a je schopen si najít zdroje financování i u jiných subjektů, byť to jde, domnívám se, hůř a hůř, či spoluprací s dalšími městy a organizacemi. Díky nemalému příspěvku České Lípy vznikl festival dostupný všem, kteří mají chuť objevovat. A letošní rok ukázal dle plných koncertních prostorů, že je nás už opravdu dost, nás, kteří chceme odkrývat krásy umění a okolních míst a kteří s hrdostí vezeme naši Lípu za hranice regionu a ukazujeme, že my v České Lípě se umíme nejen bavit, ale chceme i objevovat. Děkuji, Martine, za sebe a myslím, že i za další tisícovky návštěvníků za kulturní Lípu. Děkuji zároveň městu, protože v téhle věci rozhoduje velmi dobře. Jsem rád, že to všichni cítíme stejně. Viďte, spoluobčané. Nebo ne?

Nalétl jsem podvodníkovi?

Ředitel festivalu Martin Prokeš (1973), vystudovaný pěvec, bývalý ředitel tehdejší p. o. KD Crystal, který se zároveň umí obklopit lidmi, kteří vyplňují jeho některé neznalosti v rozmanitém kulturním světě (např.: produkční festivalu Martin Kučera), je i členem městského zastupitelstva, mimo jiné pro to, aby mu již několik let mohl být schvalován příspěvek milion korun na vlastní byznys, na festival Lípa Musica. Miluji tyhle hospodské průpovídky lidí, kteří jsou pro mě zhmotnělé zlo. Snad tam budeš, Martine, sedět dlouho a dál si budeš milion schvalovat. Snad jednou Zlo navštíví některý z dvaceti vystoupení festivalu, zaplatí směšnou cenu v hodnotě 200 Kč a například koncert jedinečného amerického sopranisty v nádherném kostele v Jezvé mu změní pohled, jako tomu bylo u stále mudrujícího venkovského fotbalisty, pro něhož byl koncert prý dojemným zážitkem. Síly umění spojte se a uspějte i zde.

byznys, business [byznys]: 1. obchod, obchodování; 2. povinnost, úkol, starost; - A nemá Zlo nakonec pravdu? Neschvaluje si Martin Prokeš milion korun, jelikož cítí "povinnost" držet kulturní úroveň v České Lípě na výši? Je to velký "úkol", který s sebou přináší nemalé "starosti". 

Postskriptum 

Říkala mi mamka, zdravotní sestra pracující na směny a vždycky tvrdící, že na koncerty nemá kvůli práci čas a vlastně ani chuť, poté, co navštívila koncert Ondřeje Havelky a tři dny předtím koncert Ntjam Rosie a byla po nich nabitá a rozněžnělá (musím si přihřát polívčičku a říct, že ještě týden předtím navštívila fantastické představení Testosteron v rámci Českolipského divadelního podzimu, který jsme pořádali s DK Jirásek): "Co já teď budu dělat, když jsem si zvykla na ten kulturní režim a ono to končí? " Pozdě, ale přece. "Těš se za rok", řekl jsem jí. 

Lípa Musica 2013, dvanáctý ročník, 20. 9. - 26. 10. 2013