Druhý den s 39. Divadelním podzimem

Smích a bubny rezonovaly divadlem – Druhý den přilákal do divadla znovu přes stovky diváků, začal opět z rána školními představeními a zakončilo jej audiovizuálně poutavé drama, tentokrát však v nastudování profesionálního divadla BodyVoiceBand.

Nejprve ale měli možnost studenti druhých stupňů základních škol a škol středních hodit za hlavu výuku a pobavit se. Pro ně sehrál místní středoškolský soubor Divadelní klub mladých své úspěšné představení Pojďte a poslyšte.

Hravá inscenace na motivy Starých pověstí českých je velmi podařenou sérií nápaditých divadelních situací a studentského humoru, což také studenti-diváci náležitě ocenili. Z publika bylo jasně znát, že právě pro ně je představení nastudováno. Studenty bavilo dívat se na své vrstevníky, jak si užívají až rebelské fóry, které přitom funkčně zapadají do celé inscenace. Když na scénu vyjel Přemysl Oráč s rudlíkem vydávajícím se za pluh, mohli se diváci potrhat smíchy. A tak to bylo zamýšleno.

Ivana Bufková již léta pracuje na divadle s mladými lidmi a její neskonalá trpělivost s neustále nově příchozími studenty dychtícími po divadle byla právě tímto představením korunována účastí na národní přehlídce souborů hrajících pro děti či mládež. Držme jim palce, hrají na ní právě dnes.

Jestli studenty bavilo dívat se na hereckou energii svých vrstevníků, pak diváci večerního představení museli jednoznačně ocenit pohybové a vůbec herecké zdatnosti vystupujících v představení Bubny v noci, stejně tak švih a nasazení celé inscenace.

Pražský soubor BodyVoiceBand složený z nedávných absolventů DAMU právem ukázel, proč mu byl přidělen neoficiální titul inspirativního představení na Českolipském divadelním podzimu, jinak přehlídce amatérských souborů. Parta mladých herců v inscenaci Brechtovy rané hry předvedla výborné provedení tzv. syntetického divadla, v němž má mluvené slovo stejný význam jako pohyb, tanec či zpěv. Právě to byla hlavní přednost, kterou diváci na inscenaci oceňovali v závěrečné diskuzi v salonku divadla. Mimořádným zážitkem pak bylo i řešení hlediště, které bylo přesunuto na jeviště, aby tak simulovalo donedávna domácí prostor souboru, Baráčnickou rychtu. Diváci seděli kolem hrací plochy a tvořili arénu, v níž herci zvládali svým pohybem zaujmout publikum ze všech směrů.

Představení bylo poutavým, mrazivým existenciálním dramatem zasazeným do poválečné doby minulého století, i přesto, že se hrálo v České Lípě, 4. 11. v Jiráskově divadle v ulici Panská, číslo popisné 219/3, jak bylo řečeno jednou z hereček v závěru inscenace. Právě tento klasický příklad zcizovacího brechtovského efektu, který má za úkol odemocnit inscenaci a jít po uvědomění si názoru hry, nám zároveň jasně ukázal, na jakou adresu se naše cesty mají ubírat, pokud budeme do sobotní noci toužit v České Lípě po divadelním zážitku.

Kompletní program přehlídky naleznete zde. 

Zde k přečtení reportáž z 1. dne.