Štafeta: Božena Bobková

Své návštěvy v Bruselu jsem využil ke krátkému setkání s bývalou studentkou českolipského gymnázia Boženou Bobkovou. O Vánocích, kdy se ukázala v České republice, jsem ji umluvil k rozhovoru do seriálu Štafeta a konečně tak odstartoval paralelní sérii.

Vím, že děláš v Evropské komisi. Myslím, že řada čtenářů prakticky neví, co to vůbec Evropská komise je. Můžeš jim to pospat ze svého pohledu?

Ano, pracuji. Komise je něco jako taková vláda Evropské unie.  Předkládá návrhy evropských zákonů Evropskému parlamentu, řídí a provádí politiku Evropské unie, stará se o rozpočet a reprezentuje Unii na mezinárodních jednáních. Je rozdělena na různé direktoráty (podobně jako ministerstva), které mají v kompetenci různé problematiky.

Co přesně v Evropské komisi děláš ty?

Já pracuju v oddělení makroekonomického prognózování jako ekonom. V našem oddělní si hrajeme tak trochu na věštce a vytváříme společně s dalšími odděleními predikci ekonomického vývoje na příští dva roky pro EU a také pro zbytek světa. Naše čísla jsou pak důležitá pro ekonomická rozhodnutí a doporučení Komise. Třikrát do roka pak toto naše dílo publikujeme. Když zrovna nepracuji na predikci, tak se věnuji dalšímu ekonomickému výzkumu.

"Naše publikace"

Jedná se o stáž anebo trvalou práci?

Jedná se o práci trvalou. Nicméně můj statut je poněkud speciální, říká se mu sekondovaný národní expert. Jsem vyslaná Ministerstvem financí, kde jsem předtím přes čtyři roky pracovala, ale musela jsem normálně projít výběrovým řízením v Komisi. Také moje pracovní náplň je výhradně v kompetenci Komise.

S kolegou na akci Pražského domu v Bruselu

Co a kde jsi vystudovala? Případně jak jinak ses na svou práci připravovala?

Stále ještě studuji. Jsem v doktorském programu na Univerzitě Karlově. Od bakaláře až po doktorát jsem v oboru ekonomické teorie, což je v podstatě kombinace ekonomie a aplikované matematiky. A taky jsem samozřejmě absolvovala naprosto perfektní osmileté českolipské gymnázium. Jinak pro práci v Komisi byla také velmi důležitá moje zkušenost z Ministerstva financí, kde jsem pracovala jako ekonomicko-matematický modelář. A pak samozřejmě člověk potřebuje umět výborně anglicky.

Pracuješ výhradně s Čechy anebo tvoříte mezinárodní tým?

Moje pozice v Komisi nemá s Českou republikou žádnou souvislost. V horizontálních odděleních pracují smíšené týmy z různých členských států. To je taky jedna z věcí, kterou mám na práci v Komisi ráda. V našem týmu jsem jediná Češka, jinak mám kolegy z Portugalska, Belgie, Španělska, Francie, Německa a Itálie. V našem celém direktorátu ekonomicko-finančním bohužel stále mnoho Čechů nepracuje, nicméně mám pocit, že ti, co tam jsou, se těší dobré pracovní pověsti.

"Pohled z mé kanceláře."

O Bruselu se v poslední době mluví nejvíce v souvislosti s teroristickými útoky. Jak jsi je prožívala ty?

Tu dobu mám v čerstvé paměti. Musím přiznat, že ten den nade mnou stál asi můj anděl strážný. Budova Komise je vedle stanice metra, která vybouchnula. V den atentátů jsem měla termín na poslání analytického podkladu pro nějaké jednání prezidenta Komise Junckera v dopoledních hodinách. Začala jsem na tom pracovat velmi brzy ráno ještě doma, nechtěla jsem se zdržovat přechodem do kanceláře, a tak jsem požádala svou šéfovou, jestli můžu mít práci z domu. Ta souhlasila a já jsem se tím tak vyhnula použití metra. Možná mi to zachránilo život. Bohužel jedna naše kolegyně z direktorátu takové štěstí neměla a při cestě do práce v metru zemřela. Ten příběh je ještě o to smutnější, že žila sama se svým desetiletým synem, ze kterého je sirotek. Jinak nám bylo doporučeno dva dny vůbec nevycházet z domu. Když jsem pak vyšla, ulice byly prázdné, plné vojáků a ve vzduchu byl cítit strach. Lidé se na sebe dívali velmi nedůvěřivě. Po každé mě pak zasáhlo, když jsem procházela kolem místa výbuchu, které zaplavily bílé květiny, svíčky a fotografie zesnulých. Upřímně, vzpomenu si každý den, když kolem procházím i nyní.

Jsou doposud vidět v ulicích nějaká opatření? Změnil se život v Bruselu?

Již od útoků v Paříži Brusel zesílil bezpečností opatření. V ulicích a ve veřejné dopravě jsou stále vidět vojáci se samopaly. Jinak život v Bruselu se po útocích příliš nezměnil, a když prvotní šok odezněl, vrátil se v podstatě do stejných kolejí. Nedovolíme totiž teroristům nechat se ovládat strachem, tím by vyhráli. Životy rodin a přátel obětí se ovšem samozřejmě proměnily již navždy. Jak jsem již říkala, každý si tuto tragédii asi připomene při pohledu na velký pomník se jmény zesnulých, který ve stanici metra instalovali.

Měli o tebe rodiče a blízcí strach? Reagovali nějak?

Ano, musím říct, že při takové tragédii si člověk uvědomí, kolik lidí ho má rádo a bojí se o něj. Mnoho mých příbuzných a kamarádů mi psalo a volalo, jestli jsem v pořádku. Ještě jednou jim tímto za jejich starost moc děkuji.

Jak vlastně v Bruselu bydlíš? Sama v nějakém pronájmu?

Mám pronajatý krásný byt s vysokými stropy v hipsterské oblasti. Moje čtvrť sousedí s africkou, kterou mám moc ráda, je tam velice příjemná a uvolněná atmosféra.  Jsou tam speciální kadeřnictví, kde pletou jen copánky. Najdete zde obchody s barevným africkým oblečením a také autentické restaurace. Byla jsem tak například v ghanské restauraci, kde mi místí radili, co si dát na večeři. Skončila jsem se smaženými banány a pálivou kaší z ryby, bylo to velice chutné.

Stíháš kromě práce také třeba cestovat po Belgii? Není to typická destinace pro turisty, můžeš nám dát nějaké tipy?

Přiznám se, že jsem zatím spíše využila strategické polohy Bruselu a cestovala jsem více do okolních států, takže jsem si zajela nebo zaletěla do Paříže, Milána nebo Lucemburku. Mimochodem právě Lucemburk mě překvapil, jak pěkné město v kopcích to je. V Belgii jsem mimo Bruselu zatím navštívila jen přímořské letovisko Knokke a vykoupala jsem se v chladném Severním moři u větrné pláže. To byla asi podobná zkušenost, jako když se dřív jezdilo na Rujanu. Nicméně se chystám co nejdříve napravit své belgické cestovatelské nedostatky. Belgičtí kamarádi mi doporučují navštívit malebné Bruggy, Antverpy nebo Gent. Celkově si myslím, že vzhledem k propojenosti železničními rychlodráhami, se dá projet pohodlně celý Benelux, určitě to stojí za to.

Oblíbila sis belgické pivo a belgickou čokoládu?

Ač Česka, tak na pivo jsem nikdy úplně nebyla, takže místní obrovský sortiment tekutého chleba tolik nedocením. Je ale příjemné, že v Belgii panuje podobná pivní kultura jako u nás, takže je tam velká spousta hospůdek a člověk si přijde jako doma. Jinak mi přišlo zábavné, že UNESCO dokonce zahrnulo belgické pivo pod svou ochranu. S čokoládou a pralinkami je to ovšem něco jiného. Oni tu čokoládu a sladké všeobecně opravdu umí. Byla to láska na první ochutnání. Kolekce na Vánoce a adventní kalendář tak máme letos belgické.

V Česku je teď v módě vůči Evropské unii se vymezovat. Prakticky všechno zlo přichází z Bruselu. Na rozdíl od některých západoevropských zemí stále Češi mluví o Evropě jako o něčem, kam nepatříme. Jak to vnímáš ty, která jsi v centru dění? Snažíš se někomu trpělivě vysvětlovat, že Evropa jsme i my?

Musím říct, že mám pocit, že v této démonizaci jsou Češi poněkud specifičtí.  Samozřejmě, že celá EU je obrovský byrokratický aparát a má své nedostatky, to je bez debat. Ovšem lidé zapomínají také na pozitiva, která dle mého názoru silně předčí negativa.  Hašteřivé evropské státy spolu neválčí, EU nutí členské státy dodržovat určitá kvalitativní opatření, ČR čerpala a čerpá z EU fondů obrovské finanční prostředky, takže např. i v mnohých malých vesnicích mají lidé kanalizaci nebo vzniká mnoho programů pro školy.  Jednotný trh výrazně ulehčil obchodování mezi členskými státy, což je třeba pro ČR, která vyváži markantní většinu svých výrobků do EU, velice výhodné. A je toho více. Snažím se to trpělivě vysvětlovat stále. Ještě bych se pozastavila u té evropské identity. Já osobně jí vnímám hodně, ani nemám pocit, že jsem hlavně Češka, ale především Evropanka. Evropa je maličká a všichni k sobě máme kulturně blízko, vždyť jsme téměř aspoň jednou v historii byli součástí jedné říše. Také Češi pořád trpí jakousi zakomplexovaností, že jsou něco horšího než ti na západě, že na západě je vše růžovější. Po mém ročním pobytu v Belgii si myslím, že Češi mají mnoho atributů, na něž by měli být hrdí, mnoho věcí, které jsou u nás samozřejmé, tam samozřejmé nejsou. Jsme organizovaný a kulturní národ s bohatou historií, který do Evropy patří, měli bychom si to konečně uvědomit.