A co dál, Brambore?

31. července naposledy na hradě Lipý provázel Petr Brambor Nárovec. Touto prohlídkou završil své letité působení na vodním hradě. A předem říkám, že jsme se rozhodli nebavit o tom, proč Brambor na českolipské památce skončil.

Když v lednu v roce 2003 Brambor začal na hradě pracovat (vyhrál konkurz na správce vodního hradu Lipý), ani v samotné České Lípě o tomto místě takřka nikdo nevěděl, hrad byl totiž zavřený a během oprav se tam lidé mohli dostat jen výjimečně, cca jednou do roka. Během Bramborova působení se z hradu stal nejen vyhledávaný turistický cíl, ale především jedno z nejatraktivnějších a nejaktivnějších kulturních center města. Už v roce 2004 zde proběhl první ročník dnes již tradičních pašijí, začínal zde a zase se sem vrátil hudební festival Všudybud, proběhly 2 ročníky festivalu Noc na vlnách, čtvrtou sezónu zde funguje letní kino atd. atd. I „papírový“ statut hradu se měnil – nejdříve spadal pod KD Crystal, ale v roce 2011 se společně s čerstvě zrekonstruovaným Centrem textilního tisku osamostatnil, a vznikla tak nová příspěvková organizace města Česká Lípa.

Brambore, jaká byla tvá role na hradě? Veřejnost tě odjakživa vnímala jako kastelána, na hradě jsi i několik let bydlel.

Oficiálně jsm nikdy kastelán nebyl, tato pozice v tabulkách neexistuje. Na hradě jsem bydlel 8 let, oficiálně jsem byl správce památkového objektu a ke konci už jen průvodce. Na starost jsem měl údržby, průvodcování, kulturní programy, zahradničení, noční ostrahu, prostě vše, co k tomu patří. Snažil jsem se hrad pochopit a vytvořit mu patřičnou „tvář“. Byl jsem u finálních úprav, kdy se opravovalo nádvoří a věž, kompletně i s mostem. Snažil jsem se vymyslet průvodcovský okruh, včetně textu. A vlastně jsem vytvořil i expozici ve věži a inicioval vznik komiksu a vystřihovánky.

Co pro tebe bylo na „krbcování“, jak ty říkáš, nejdůležitější?

Aby si k hradu lidé vytvořili vztah. A to nejen místní. Zásadní pro mě byly prohlídky – bez průvodce by si návštěvníci neodnesli téměř nic, na první pohled toho totiž na hradě moc není. Jak hrad fungoval, kdo tu byl, jaká byla jeho role v průběhu historie... Hrad je pro mě velká láska, srdeční záležitost, a to jsem se snažil předávat dál.

Vodní hrad dnes nefunguje jenom jako památka, ale také kulturní centrum. Lidé o něm opravdu vědí.

Je to tak. Přes pašije, slavnosti ve středověkém duchu, letní kino, koncerty a přednáškové cykly se hrad dostal k lidem a lidé k němu.

Budou pašije na hradě pokračovat?

Nevím. Byl bych rád, ale o tom nerozhoduji jen já.

Co ti hrad přinesl? Dá se vůbec tolik let shrnout do pár slov?

Kromě samotné práce jsou to setkání se zajímavými lidmi. Vážím si toho, že jsem mohl spolupracovat s prof. Girsou, panem architektem Hanzlem, doc. Gabrielem, naším úžasným „akademickým“ zedníkem Jardou Jíšou a s mnohými dalšími. A seznámil jsem se s našimi strašidly, Zikmundem a Bílou paní. :-) A, v neposlední řadě, mi hrad přinesl osudové setkání s jednou ženou.

Vzpomeneš si na nějaký silný okamžik, který máš s hradem spojený?

Je jich spousta. Ve zkratce prostě těch 13 let, co jsem tam byl. :-)

A co bude dál, Brambore?

Co bude dál, to nevím. :-) Děkuji všem za podporu, kterou mi hlavně v poslední době projevují. Několik nabídek jsem již dostal, ale stále čekám na tu pravou, uvidím. Mě by osobně lákal třebas takový Vřísek, zapomenutý, opuštěný, na nádherném místě, se zajímavou historií, tam by se to "krbcovalo". :-)  Víš, jeden z filmů, který mě zásadně ovlivnil, je "Až přijde kocour", s panem Werichem v hlavní roli kastelána Olivy. Jestli jsem pro někoho mohl být alespoň na chvíli trochu něco podobného, jakožto pan Brambora, tak jsem od srdce nevýslovně šťastný.