Nedá mi to, abych nevyužil svého pobytu v Grosshennersdorfu a nenabídl vám krátké video a pár informací k tomuto místu.
Už jsem nás do tohoto saského města zval do knihovny (zde) a do trochu jiné hospody s kinem ve staré pekárně (zde). Tentokrát jsem využil hezkého počasí a chvíli poseděl před ruinami zámku. První záběry jsou z vyhlídky nad hřbitovem, z vršku, který nese název Eisberg.
Zámek sám je ponechán v původním stavu od Druhé světové války, kdy se tudy překulila fronta. Jedni říkají, že zámek Rudá armáda ostřelovala pro zábavu, jiní tvrdí, že k zde zakopaným Němcům se nedonesla zpráva o kapitulaci a dostali rozkaz bránit se do posledního muže. Výsledkem byla skutečnost, že v bitvě o toto malé a dnes velmi poklidné městečko padlo dohromady 45 vojáků na obou stranách. Bohužel ani další zdejší události nejsou vhodné za rámeček. V nedalekém (asi 100 metrů) Katharinenhofu žilo do roku 1940 300 zdravotně postižených dětí, které byly později zabity. Tyto i další oběti nacistického režimu připomíná od roku 1996 pomník. V městečku během války žili uprchlíci z Bezarábie, ze Slovinska a později z východních území Pruska. Ve válce také padlo 98 zdejších mužů. I v dobách NDR zde byly ústavy pro postižené. Také se v Grosshennersdorfu před službou v armádě skrývalo několik disidentů.
Přímo u vodního zámku začíná procházka do Herrnhutu lemovaná sochami, která vznikla v roce 2000 při příležitosti tří stých narozenin Nikolause Ludwiga von Zinzendorfa.
Grosshenersdorf leží při silnici ze Žitavy do Herrnhutu.