NOVÁ KNIHA JAROSLAVA PANÁČKA O FENOMÉNU, KTERÝM NAŠE MĚSTO ŽILO PŘED 200 LETY
Autogramiáda knihy Kartounky, 14. 12., 17:00, Centrum textilního tisku
Česká Lípa byla ve 40. letech 19. století hned po Praze nejvýznamnějším střediskem potiskování textilu v celé tehdejší rakouské monarchii. V tehdejších nejméně devíti kartounkách, ležících převážně na březích Ploučnice, pracovalo kolem 1 200 osob, tedy asi pětina všech obyvatel města. Bohatě výtvarně vypravená kniha, kterou vydává Vlastivědný spolek Českolipska ve spolupráci s Vlastivědným muzeem a galerií v České Lípě, je prvním komplexním zpracováním této významné historické epochy. Autora knihy Jaroslava Panáčka vyzpovídal jeho syn Michal.
Historie potiskování textilu v České Lípě je nesmírně zajímavé téma, když uvážíme, že to bylo odvětví, které město ovládalo minimálně po celé 19. století. 150 let činnosti manufaktur, které chrlily kilometry a kilometry pestrobarevně potištěných látek nejrůznějších vzorů. Bohaté rodiny podnikatelů, kteří tvořili určující společenskou a politickou reprezentaci města. Jak je možné, že o tom doposud víme tak málo?
Důvodem je fakt, že kromě mnoha drobných informací ve formě různých článků a zmínek nebyly nikdy o českolipských kartounkách publikovány žádné souvislejší texty. Trochu více souvislejších informací, pochopitelně německy, podal pouze Franz Hantschel ve své Vlastivědě politického okresu Česká Lípa. Jediná česky psaná publikace Karla Novotného o severočeských tiskařích kartounu byla odborného charakteru a zaměřovala se více na sociální pozadí, takže běžnému čtenáři se do rukou nedostala.
Odborně se badatelsky věnovat takovému tématu musí být velice obtížné a vyžaduje to spoustu času. Shromáždit co nejvíc dokladů z písemných archivních pramenů a doprovodit to obrazovým materiálem tak, aby z toho vznikl skutečně plastický obraz doby trvající v historii města po 150 let. Jak dlouho trvalo dát knihu dohromady?
Na knize jsem pracoval zhruba čtyři až pět let. Jakýmsi odrazovým můstkem se stala zmíněná kniha Karla Novotného, poté bylo třeba shromáždit množství dobové literatury. Zejména ročenky a schematismy Království českého. A důkladně prozkoumat všechny archiválie vztahující se ke kartounkám ve Státním okresním archivu v České Lípě, kde toho bylo nejvíce. Pro obrazový doprovod knihy jsem získal materiály z českolipského archivu, českolipského vlastivědného muzea, z archivu stavebního úřadu města i z Národního památkového ústavu v Liberci nebo sbírek soukromých sběratelů. Osloveny byly i instituce mimo Českou Lípu, ale většinou s negativním výsledkem. Je samozřejmé, že mohou ještě existovat další doklady, ale v tuto chvíli o nich nevíme.
Když to byla tak významná éra, která zasahovala všechny sféry života města, průmyslové podnikání, společenský a sociální život, výtvarné umění, řemesla i politickou správu, člověk by čekal, že se to bude ve městě stále projevovat, že na to bude spousta zachovaných připomínek, památek, artefaktů.A je to tak?
Připomínkou této éry ve městě jsou zejména zachované budovy bývalých kartounek. Z nich je nutno jmenovat především Richterův dvůr (Richterhof) vedle českolipského hradu, dále Wedrichův dům na rohu Barvířské a Hrnčířské ulice (dnes Fio Banka a další instituce). V Moskevské ulici to je dnešní Základní škola praktická, kdysi Elbelova, pak Müllerova kartounka, a zejména dnešní objekt firmy Festool (dříve Narex), což bylo sídlo nejdéle existující kartounky ve městě, která skončila jako Rosenthalova svoji činnost až v roce 1938. Některé známé budovy zanikly docela nedávno, zejména tzv. Růžový dvůr v Barvířské ulici (před zbořením v roce 1989 hudební škola) a kasárna pěchoty na nábřeží Ploučnice, kdysi součást Wedrichovy kartounky, zbořená v roce 1956. Zachovaly se naproti tomu ale dvě rodinné hrobky, Josefa Richtera u kostela sv. Kříže a Wedrichova u kostela Narození Panny Marie.
Další velmi zajímavou věcí je produkce těchto kartounek. Kartoun je obchodní označení pro jemnou bavlněnou tkaninu v plátnové vazbě a kartounka je historické označení manufaktury zaměřené na potiskování bavlněných tkanin. Tedy všechen ten potištěný textil, kterého bylo obrovské množství a který se vyvážel do celé Evropy a potažmo i světa. Co o něm víme?
Vzhledem k obrovskému množství vyrobených potištěných látek je s podivem, že dochovaných ukázek je velice málo. Asi je nutné si uvědomit, že se vlastně jednalo o spotřební materiál používaný na výrobu oděvů a oděvních součástí (zejména šátků, sukní, zástěr a halenek), který se mezi obyvatelstvem až na výjimky neuchovával a po obnošení, případně roztrhání, byl zlikvidován. Pouze o některých dochovaných textiliích ve sbírce vlastivědného muzea tušíme, že by se pravděpodobně mohlo jednat o českolipskou produkci, ale stoprocentní jistotu v tom nemáme.
Svým způsobem samostatným fenoménem je obrovská kolekce kartounových vzorů a tiskařských ručních forem, kterou ve svých sbírkách uchovává Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě.Těžko si laik představí více než 13,5 tisíce různých vzorů a odhadovaných 20 tisíc dřevěných a kovových forem. I když pouze část z nich je prokazatelně českolipského původu, představuje to obrovské výtvarné a řemeslné dědictví. Jakou má hodnotu a co to představuje z kulturně- -historického hlediska?
Sbírku kartounových vzorníků představuje 16 obrovských tlustých knih, v nichž jsou vzory nalepeny. Přestože nejsou označeny jménem majitele, lze dnes po výzkumu určit několik, které patřily konkrétní kartounce, zejména Richterově a Grafově. Zároveň s tím se podařilo i několik potiskovacích forem spojit s konkrétním vzorem z některého vzorníku a přisoudit je tedy určité českolipské kartounce. Obě sbírky jsou nesmírně vzácným dokladem umu tehdejších tiskařů, výtvarných návrhářů a rytců forem. Vedle České Lípy se na jiných místech v republice dochovaly ojedinělé artefakty tohoto druhu, ale svým rozsahem je u nás sbírka našeho muzea naprosto unikátní.
Z hlediska dlouhé historie města je snad jediné období, které se dá s kartounářstvím srovnat. Jestli se nepletu, je to hrnčířství a kamnářství fungující v Lipém nejvíce od středověku do novověku 17. století. Je to tak? Jsme tak historicky městem hrnčířů a kartounářů?
Dá se to tak říci. Stejně jako je kartounářství v České Lípě fenoménem od konce 18. století až do konce třicátých let 20. století, tedy po 150 let, je zde druhým (resp. prvním) takovým fenoménem hrnčířství. To zde zapustilo kořeny již před vznikem města v polovině 13. století a až do 17. století zásobovalo svojí produkcí velkou část severních Čech. Jako kamnářství se však udrželo až do konce 19. století. Nejvýznamnějšími odvětvími řemeslné výroby, která rozvíjela město v historii, tak bylo hrnčířství a potiskování textilu.
Autogramiáda knihy Kartounky, 14. 12., 17:00, Centrum textilního tisku