Jednou z nejzajímavějších kulturních událostí minulého týdne na Českolipsku byl kytarový recitál Jiřího Schmitzera v Jiráskově divadle.
Ten zde vystoupil v rámci koncertního cyklu Diví muži na zemi i mimo ni, který v České Lípě zahájili v březnu Ivan Hlas Trio a Vladimír Mišík.
Jiří Schmitzer přilákal do sálu divadla dobrou stovku posluchačů. Jeho produkce byla na půl koncertem a na půl cosi jako lekcí životní filozofie nepostrádající sarkasmus a sebeironii, s jakou Jiří Schmitzer nahlížel na svou dosavadní tvorbu a svůj umělecký život.
Doslova dostával publikum výroky typu: „Ani nevím, proč po mě lidé chtějí, abych toto hrál…“ či „když smrt zrovna neprobíhá, znamená to, že se blíží“.
Ve Schmitzerových písních se mísí dětská poetika se syrovostí života dospělých. Už proto jej vyhledává celá řada posluchačů hledajících další východisko z folku, do něhož lze Schmitzera tak tak zasadit, neboť představuje jeho extrémní složku.
Českolipské publikum si koncert užilo, přesto že interpret nehrál příliš dlouho. Po zahrání jednoho přídavku se Jiří Schmitzer vytratil z pódia a diváky dopředu připravil na to, že už se vrátit nehodlá, aby nepokazil konec.
Dalším divým mužem, kterého Jiráskovo divadlo na začátku května uvede, bude Jan Budař a jeho Eliščin band. Jan Budař natočil s Eliščiným bandem již dvě alba, která jsou zvláštní směsicí autorovy melancholie a přitom komediálnosti, která provází jeho herecký projev.
