Zelený i antizelený fanatismus. Jako doma ve sběrném dvoře. Přezouval jsem Na Kopečku. Katka byla vynikající. Příští týden na Titány či oslavu výročí České Severní dráhy.
Píši v improvizovaných podmínkách. Kolem mě jsou jen bílé zdi, z počítače jsem na několik hodin stáhl igelit, abych udělal nejnutnější věci do školy a také napsal aspoň krátký deník. Příští rok nás bude v bytě pět, tak jsme po koupelně a kuchyni započali rekonstrukci ložnice.
Při té příležitosti jsem využil služeb sběrného dvora firmy Marius Pedersen. Podle nepořádku kolem popelnic a kontejnerů mi připadá, že mnoho obyvatel České Lípy o něm ještě neví. Opakování je matka moudrosti. Nalezneme ho na staré silnici z České Lípy do Sosnové, je jasně označen (samozřejmě mohu pro zájemce připravit i tip na výlet). Funguje to tak, že přijedete, zastavíte u buňky, ze které většinou vyjde bodrý chlápek a požádá vás o občanku. Pokud jste občanem České Lípy nebo Sosnové, můžete zde odpad odložit zdarma. Řeknete, co přivážíte, a pán vás pošle k patřičnému kontejneru. Je to příjemnější než návštěva lékaře (a nejen kvůli třicetikorunovému poplatku). Občas ještě přihodí vtípek. Mě si samozřejmě podal, protože jsem vezl dvoulůžko rozporcované tak, aby se vešlo do auta.
Jo auto! Teď možná bordeláři namítnou, že každý nemá to štěstí vlastnit auto. Za dvě stovky je možné si ve středu objednat multikáru. Pokud i tak se na něco vymlouváte a tvrdíte, že není nic jednoduššího, než vyhodit starý koberec před panelák, tak jste obyčejný asociál.
Potěšila mě zejména otevírací doba. V týdnu prostě nezvládám pustit se do větší práce, takže jsem byl rád, když jsem zjistil, že sběrný dvůr je otevřen i v sobotu do sedmi hodin.
Když jsme u těch služeb a na silnici ve směru na Sosnovou, zmíním ještě autoservis Na Kopečku, který už podruhé zaplavil Lípu svou reklamou. Nechtělo se mi kvůli zablokované silnici na Bor k Šišmišovi, tak jsem Kopeček vyzkoušel. Za čtyři stovky mi byly vyměněny gumy i ventily, v ceně bylo vyvážení. Po zavolání jsem čekal jen deset minut, mladý muž se se mnou velmi ochotně bavil. Třeba i o tom, jak mu první várku reklamy, kterou měl poctivě zaplacenou, přes noc někdo strhal. Pachatel navíc zničil i desky, na kterých byly letáky umístěné, takže způsobil škodu ještě o pár tisíc větší. Mladý muž měl podezření na konkurenci, dokonce i jednoho místního podnikatele jmenoval. Nebudu ho sem psát, ale napovím, že už jsme ho v i-novinách jednou kritizovali.
Odpůrci pomníků z Boru dali tento týden pokoj, ale o své místo na slunci se přihlásili bijci i zastánci všeho ekologického. Článek Michaely Komersové (zde) vyvolal jednu z největších diskusí, do níž se navíc zapojilo i více lidí než je obvyklé u borského tématu. Za sebe musím říct, že stojím někde uprostřed bitevního pole. Přijde mi krátkozraké odsuzovat šmahem vše, s čím ekologičtí aktivisté přijdou, už jen proto, že s tím přišli oni. Jejich aktivity nás kromě jiného nutí přemýšlet. Naše společnost i díky nim prošla neuvěřitelným vývojem a prostě uvažuje jinak než před dvaceti lety. Fascinuje mě i jejich altruismus, teda pokud to nejsou vrcholní politici. Jejich nadšení však občas zavání fanatismem, postrádá logiku a nutí některé lidi, aby se už z principu stavěli do opozice.
Měli jsme na zahradě krásný ořešák, jeden z největších stromů v okolí, od mládí byl pro mě symbolem všeho možného. Těšil jsem se na sezónu klácení ořechů, učil jsem se na něm lézt na stromy, měl jsem na něm svou první ptačí budku, ve které potom několik let hnízdili špačci, také první krmítko, o kterém jsem v šesté třídě napsal svou první „odbornou“ práci. Ale strom prostě dosloužil. Jeho koruna pokrývala svým stínem velkou část naší i sousední zahrady. Sousedům větve zasahovaly až do oken, občas nějaká větev uhnila. Samozřejmě jsme museli získat souhlas s pokácením a já jsem rád, že se ke stromu žádná STUŽ nevyjadřovala. Protože by ze mě byl zelenobijec rovněž :o). Nemluvě o tátovi, který by na ně nejspíš vzal vidle.
Paní Komersová ve svém textu zmiňuje i pyramidální dub z městského parku. (Cituji: V našem Městském parku se kácí na základě dendrologických posudků, letos zcela nepochopitelně, kromě řady jiných stromů padl nádherný pyramidální dub uprostřed trávníku, zůstal jen mohutný a zdravý pařez.) Místostarosta Vlček mi poslal vyjádření Ivany Bínové z městského úřadu, včetně fotografií.
V roce 2000 zjistila Ing. Tomanová (SIAL Liberec) při inventarizaci dřevin napadení stromu ohňovcem a doporučila zdravotní ořez, který byl proveden. Napadení se však nezastavilo, navíc vlivem změny struktury dřeva byl strom atakován ptactvem. Přítomnost houby a ptačích děr výraznou měrou narušila stabilitu stromu viz.fotodokumentace. Dub se nacházel na exponovaném stanovišti urbanizovaného prostředí (míčové hry, pikniky, slunění), proto musel být kladen vysoký požadavek z pohledu zajištění provozní bezpečnosti. Zdravotní stav a provozní bezpečnost byly při šetření vyhodnoceny jako havarijní, radikální ořez již neperspektivní a s podstatným narušením habitu soliterní dřeviny.
Ještě rychle nabídka akcí na příští týden. Zítra snad konečně urvu místo na trhák Ženy v pokušení. Nic světoborného od nich nečekám, chci se jen pobavit. Mimochodem: tento týden jsem byl se studenty na dokumentu Katka a z mého pohledu školního preventisty přesně naplnil moje představy. Heroinová kariéra hlavní představitelky je zachycena naprosto učebnicově, včetně substitučního léčení metadonem, recidivy, získávání prostředků apod. Díky těhotenství hlavní hrdinky došlo i na dramatickou zápletku, bohužel bez hollywoodského happy endu. Zmiňuji se o Katce i proto, že v úterý ji dávají v kinu Ralsko v Mimoni. Mé děti se těší na remake Souboje titánů. Ten běží v Lípě od čtvrtka. Milovníci historie železnic by si mohli ve čtvrtek přijít na své v Navrátilově sále, kde bude Vladislav Jindra přednášet u příležitosti výročí České Severní dráhy. Milovníky indie rocku potěší pátek - v Progresu vystoupí The Slots.
Tak já jdu zpět na štafle.