Dalším hráčem, kterého vám chci představit v rámci této reportáže, je Miloslav Bukáček.
Ročník: 1993
Ze kterého českolipského klubu jsi odešel: TJ Lokomotiva Česká Lípa
Kde v současnosti hraješ: FK Varnsdorf
Na jakém postu: Levý obránce
Proč jsi z České Lípy odešel?
Těch aspektů, proč jsem se rozhodl opustit Lokomotivu, bylo několik. On ten odchod byl plánovaný, jen jsem přemýšlel, kam. Když nastal poslední rok dorostu, rozhodoval jsem se, co dál. Spadli jsme do kraje a chtěl jsem už přemýšlet trochu dopředu. Byl jsem myšlenkami v koncích, až moje přemýšlení utnul pan Hradiský, který mě kontaktoval s tím, jestli bych chtěl zkusit přípravu na nově tvořenou U19ku, která bude kopat II. ligu. Tam nebylo o čem. Balil jsem kufry a jel se prát. Vyšlo to a měl jsem možnost půl roku hrát za Vanďák. Pak se to trošku zvrtlo a po malé neshodě jsem se vrátil zpět na Lokádu. Upřímně toho nelituji, protože jsme měli s dorostem překrásnou sezónu plnou zvratů, na kterou budu vzpomínat do konce života. Víkendy v plném herním vytížení. Na hřišti jsem byl každý den, někdy i dvakrát denně. Bylo to fajn, jenže skončila sezóna, zařadil jsem se mezi seniory a tušil jsem, že Lokomotiva pro můj rozvoj stačit nebude. A to byl ten hlavní důvod z Lípy odejít. Rozhodoval jsem se mezi Novým Borem, který šel do divize, a Stráží pod Ralskem, která postupovala do I. A třídy. Rozhodl jsem se pro Stráž, protože jsem si byl jistý, že místo v základu ve Stráži budu mít přece jenom o něco málo jistější, než v Novém Boru, a já jsem typ, co prostě potřebuje hrát, pokud možno, pravidelně. Takže jsem to vykoumal takhle a jako „smrkáč“ jsem sbíral zkušenosti mezi mazákama. Byla to super zkušenost hrát vedle Radima Věcheta, Míry Čonky, Franty Wurdáka, Martina Nováka apod.
No a ze Stráže se mi podařilo podruhé dostat do Varnsdorfu mezi juniory, kde se snažím setrvat.
Jakou soutěž hraješ a v jakých kategoriích?
Hraju Juniorskou ligu v kategorii U21.
Byly naplněny tvé předpoklady a cizí sliby?
To je poměrně ošemetná otázka. Některá očekávání v určitých situacích velmi předčila moje představy, někde ne. Tak už to prostě bývá, a pokud chce hráč dělat sport na vyšší úrovni, je třeba se těm podmínkám podřídit. Nemůžu říct, že mi někdo něco sliboval. Obdržel jsem nabídku, kterou mi nikdo nenutil, a já jí dobrovolně přijal. To, co bylo stanoveno, klub plní spolehlivě, a já se snažím odvádět tu nejlepší práci pro tým i klub. Pokud je problém, tak se mi zatím nestalo, že by mě někdo nevyslechl, nebo to se mnou někdo neprojednal.
Můžeš srovnat podmínky v České Lípě a v novém působišti?
To můžu jen těžko srovnávat, protože je mezi těmi kluby diametrální rozdíl. Lokomotiva se trčí na okresní úrovni a Varnsdorf se prosazuje v lize, takže podle toho by to logicky mělo i vypadat. Od zázemí, hracích a tréninkových ploch, až po regeneraci atp. Ale Lokomotiva má zase lepší hospodu a širší sortiment. Né, samozřejmě je to s nadsázkou. Jinak asi město jako obecně - je spousta faktorů, kvůli kterým jsme pozadu, když to mám srovnat s Varnsdorfem. Od zázemí a podmínek, které by mohlo přitáhnout vlnu lidí, trenérů, hráčů, aby se tu mohlo pracovat na mladých nadějích, až po schopnost zkorigovat situace finanční a organizační. Ale zase na rozdíl od Varnsdorfu tu máme velmi mnoho druhů sportů na vysoké úrovni, a tak je jasné, že zvládnout takovou situaci není snadné. Nicméně to není nemožné, jen se občas místo do zrcadla, kouknout do skla na ostatní. Je to zatím trošku malá utopie. Ale vše je o lidech a penězích. Ještě když podotknu - jediný, kdo tomu mohl být nejblíž, byl Arsenal, ale myslím, že jejich filosofie byla hodně krátkodobá. Okamžité výsledky áčka a na mládež se moc nehledělo. Bohužel navíc to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Co bys v novém působišti vyzdvihl a co ti tam schází?
Vyzdvihl bych tam přístup zaměstnanců. Přijde mi to prostředí spíš rodinné a lidi se tam mezi sebou chovají, jako by se znali léta. Třeba i přístup borců z Áčka k nám je perfektní – žádná namyšlenost, nebo povýšenost. To samé trenéři či funkcionáři. Taky bych ocenil i osobní přístup, protože na to, kolik se tam pohybuje lidí, si udělají čas na to, aby s vámi vyřešili určité záležitosti. A i když se to někdy nám hráčům nezdá, tak s odstupem času to člověk ocení. Jediné, co mi chybí, je častější regenerace, lepší umělá tráva a ještě jedna použitelná tréninková plocha – jenže to už je otázka financí a je mi jasné, že už teď je v zájmu klubu na tom pracovat. Každopádně ta umělka je zlo.
Popiš trochu současné zázemí, tréninkové jednotky, možnosti regenerace.
Čas ve Varnsdorfu jsem trávil už v dorostu a moc se tam toho nezměnilo. Prostředí rozhodně příjemné, čisté a přístup, jak jsem již zmínil, je spíš takový rodinný, a myslím, že i partu máme v kádru dobrou, ačkoliv jsme tam opět samá náplava z různých měst a vidíme se víceméně jen na trénincích, tak tomu chybí trochu víc šťávy, ale to se snad taky nějak vyladí. 4x týdně trénink, zápas, jednou týdně regenerace. Tréninkové jednotky jako takové nijak nehodnotím. Dělám jednoduše svoji „práci“, svůj životní koníček a snažím se vše dělat poctivě a naplno. Věřím, že tréninky, které nám naordinují, mají smysl a budou nás výkonnostně i mentálně posouvat nahoru. Trenéři mají hodně zkušeností a jsem přesvědčený, že se snaží dělat maximum pro to, aby nás všestranně posunuli blíž k profi fotbalu. Nepochybuji o jejich práci a vím, že jaro to ukáže. Co se týče regenerace, tak máme k dispozici saunu, vířivku, ledový bazén a někdy i masérku.
Dostáváš za fotbal už nějaké peníze? Pokud je možné zveřejnit, tak kolik?
Za fotbal už nějaké peníze dostávám, ale nemůžu to zveřejnit, protože to mám zakázaný. Přesněji řečeno – mám to ve smlouvě. (smích)
Byl jsi už vážně zraněný? Pokud ano, jak se tvůj současný, případně bývalý klub zachoval? Pokud jsi nebyl, jak si myslíš, že by se zachoval?
Tak to už je trošku kámen úrazu, protože jsem byl minulý měsíc podruhé na operaci. Prvně mi operovali obě třísla (utržené) a teď jsem si k tomu přidal i levý meniskus. V obou případech jsem si to udělal, když jsem byl ve Varnsdorfu, a v obou případech mi vyšli vstříc s časem na rekonvalescenci a rehabilitaci. Moje díky patří i Bajbošovi (p. Tajnertovi), že mě vždy dokázal dostat na kontrolu v krátkém časovém úseku a dost se mi věnoval, když jsem s něčím přišel. Takže v tomto směru jsem spokojený, neboť si myslím, že by regenerace měla odpovídat množství zátěže. Nechci tím vinit někoho cizího, nebo říct, že to je jen kvůli tomu. Důležitá je prevence, taktéž každý člověk je nějak stavěný a já jsem vyrůstal v malém klubu, zvyklý na jistý režim, a pak jsem přišel do prostředí, kde ty nároky byly mnohem vyšší a tělo si s tím nedokázalo poradit, nicméně i přesto si budu stát za tím, že ta regenerace by měla být častější. Přeci jenom soutěže jsou dlouhé, náročné a tělo potřebuje regenerovat a taky odpočívat a v tomhle ohledu mi to chybí, zvlášť i v tom ohledu, že na každý trénink nebo domácí zápas dojíždíme.
Pomáhá ti nějak klub s přípravou na budoucí zaměstnání, se studiem apod.?
Pomáhá nadmíru. Teď tuto záležitost právě s klubem řešíme a snaží se vymyslet alternativu pro to, abych si našel a mohl fungovat v práci a zároveň se mi to nekrylo s tréninky, takže se na tom pracuje, a jsem velmi rád, že mi takhle vyšli v klubu vstříc.
Jak vidíš reálně své budoucí fotbalové možnosti?
Realitu posuzuji pouze v přítomnosti, takže já mám pouze své představy a podle nich se zařizuji. Ať se mi může smát kdokoliv, já věřím, že pokud nepřijde další zranění, tak se minimálně do té druhé ligy prokoušu.
Která je tvoje vysněná liga, tvůj vysněný tým, tvůj vzor?
Bývala to španělská liga, ale jelikož teď úroveň španělské ligy trochu spadla, obdivuji německou filosofii fotbalu, podle níž hraje Bayern, Dortmund atd. Dřina a krev - to je moje krevní skupina!
Můj vysněný tým byl, je a vždycky bude Real Madrid. Na tom pracuju od mala a to je můj sen. Snažím se ho splnit reálně a pracovat na tom, ale pokud mi to nevyjde v realitě, tak si ho splním určitě ve FIFě…
Můj vzor je Zinédine Zidane! To je pro mě ikona, která mě inspiruje, povzbuzuje, nutí pracovat, radovat z jeho úspěchů, jeho stylu hry, kliček atd. Pro mě je jedním z největších fotbalistů století! Udělal toho pro fotbal hodně a já jsem mu za to nesmírně vděčný. Pokud si mám vybrat z dnešních vzorů, tak k nim patří Sergio Ramos, Mesut Özil, Raphael Varane a Isco.
Co si myslíš o budoucnosti českolipského fotbalu? Co by se muselo změnit, aby byl někde jinde?
Bohužel, to bude běh na dlouhou trať, anebo možná na velmi krátkou. Jsem v rozpacích z toho, co se tu za poslední léta událo. Nemám z toho vůbec dobrý pocit. Jsou tu věci, které vidíme všichni, a pak jsou věci pod pokličkou, kam kolikrát ani vidět nechceme. Zaráží mě často slepota lidí, kteří bezmezně věří, že je tohle město poctivým místem. Já mám ten dojem, že pokud tu nebudou lidi, kteří to opravdu chtějí dělat pro sport, tak se nikdy dál neposuneme. Peníze a bafuňáři byli a budou kamenem úrazu v našem městě (ono to je už spíš globální), a pokud sem nepřijdou a nevezmou spravedlnost do rukou ti, kteří tu chtějí něco dokázat poctivou rukou a zdravým rozumem, tak tu bude brzo i tomu fotbalu konec. A je to škoda, protože talentovaných sportovců je tu dost. Jsou tu jistě tací, kteří se pro to snaží něco dělat, ale jsou málo viditelných, nebo na místech, na nichž těžko něco ovlivní. Ale to, že sem přijde někdo, kdo bude chtít dělat dobré pro ostatní, tak to bych byl dost naivní.
Když to vezmu konkrétně na Lokomotivě. Tam je nedostatek financí (vina několika stran, včetně klubu) a z několika faktorů to už bude jen klub postavený na „vychovávání mladých hráčů pro větší kluby“. Prostě tomu tak je a asi i bude, protože peněz je tak akorát, abychom přežili soutěže. Nejsme schopni si zajistit pořádného, resp. stálého sponzora, který by nám odlehčil tu finanční tíhu soutěží, cestování, grantů je tu hnědá lajna a v neposlední řadě takových magorů, co to děláme z lásky pro druhé a ještě do toho vrážíme vlastní peníze, je málo na to, abychom se dokázali z tohoto, s prominutím, průseru vyhrabat. Klub za řekou není už kapitola pro mě a ostatní kluby na Českolipsku jsou na tom buď podobně, jak Lokotka, nebo se už rozpadají a zanikají.