Postihujeme jen ty nejzávažnější či jakýmkoliv způsobem nejzajímavější, ostatní ponecháváme bez povšimnutí. Zařazujeme však válečné loupení a drancování při nevolnických povstáních.
Popis událostí si neklade za cíl být přesný. Je zde mnohdy využito autorské fabulace. Základ události je však vždy konkrétní a pravdivý. Výjimku tvoří jen staré příběhy známé pouze z pověstí.)
3. Čarodějnický proces
Před zákupským zámkem je od časného rána sběh lidí. A nejsou tu jen zákupští. V davu vidíme také mnoho sousedů z Velenic. A podívejte se: přichází i zákupský purkmistr Freier se svou ženou Ludmilou a s nimi jde také velenický rychtář, otec purkmistrovy manželky. Vstupují do zámecké brány a teprve teď si lidé všimnou, že za nimi, jako by je vedli, jdou dva vrchnostenští zbrojenci. Co se to děje? Co budou na zámku dělat?
V davu lidí se ledacos šušká. Prý byla Ludmila nařčena z čarodějnictví a pan Pustiměřský, zámecký hejtman, má věc vyšetřit a potvrdí-li se žaloba, předat Ludmilu vyššímu právu.
Dlouhé hodiny čekali lidé na výsledek šetření. Až dlouho po poledním zvonění vychází purkmistr se ženou a tchánem ze zámecké kanceláře. Zbrojní už s nimi nejdou. Očistila se paní Ludmila? Snad – zatím. Ale teprve začne výslech svědků. Bude na Šibeničním vršku, nebo snad přímo na zákupském náměstí plát hranice, na níž čarodějnice shoří. Těžko soudit.
Dne 31. ledna 1586 pan Matěj Pustiměřský, vrchnostenský úředník v Zákupech, začal z příkazu Jindřicha Berky z Dubé vyšetřovat Ludmilu, manželku zákupského purkmistra Jörge Freiera, pro nařčení z čarodějnictví. Podle dopisu, zaslaného zákupské městské radě, Ludmila - dokonce snad za spolupráce svých děveček - házela prý na dveře sousedů z hrnce popel míchaný s nějakými kouzelnými bylinami, jež měly způsobit, aby krávy nedojily. Ludmilin otec, rychtář ve Velenicích, chtěl „z lásky otcovské“ něco zaplatit, manžel purkmistr a snad i jeho zákupští přátelé navrhovali dát věc do klidu, dokud by se neobjevila další stížnost, a nepoužívat mučení. Vrchnost však pod jakýmsi tlakem rozhodla pro nestrannost dát obvinění vyšetřit jinde - osobně nezaujatými radními z České Lípy, jimž bylo doporučeno postupovat podle paragrafů, týkajících se v zemském soudním kodexu čarodějnic. Konečný výsledek a řešení případu se nedochovalo. (Čarodějnické procesy u nás v tomto období byly podněcovány protestantskými pastory po rozšíření luteránství. Luther sám tuto pověru vášnivě zastával. Později stejně fanaticky si počínala církev katolická.)