Proč „pitaválek“?
Francouzský právník Francois Gayot de Pitaval nashromáždil soudní kauzy, které pak ve 2. pol. 18. st. vycházely v knižní podobě. Jména autora se dnes používá jako označení pro sbírku zajímavých kriminálních příběhů. Náš „pitaválek“ je po všech stránkách zdrobnělinou jak velikostí místa, jehož se týká, tak ve většině případů závažností činů; a není to ani tak docela „čistá“ sbírka příběhů jen kriminálních. Zařazujeme navíc také válečná loupení a drancování při nevolnických povstáních...
A proč „zákupský“?
Inu proto, že se každá z těch popisovaných událostí nějak Zákup dotýká. Ať už se v Zákupech či okolí odehrála, ať už zákupského občana postihla či byla jím spáchána.
Všelijaké mordy, loupežnická přepadení, vloupání, krádeže, kousky čarodějné, kruté tresty i popravy i různá neštěstí všeliká se udály v Zákupech a okolí, leckdo ze zákupských měl v nich prsty, leckdo byl jejich obětí. Kdyby měl být učiněn podrobný výčet všech porušení zákona chránícího majetek či bezpečnost a životy občanů, bylo by popsáno mnoho desítek stránek.
Postihujeme jen ty nejzávažnější či jakýmkoliv způsobem nejzajímavější. Snad stovky nejrůznějších krádeží drůbeže, králíků, nářadí, kabelů, dřeva, stavebního materiálu všeho druhu, motorových vozidel i jejich součástek, jízdních kol i finančních částek, šperků atd. atd. ponecháváme bez povšimnutí. Zařazujeme však válečné loupení a drancování při nevolnických povstáních.
Popis událostí si neklade za cíl být zcekla přesný. Je zde mnohdy využito autorské fabulace. Základ události je však vždy konkrétní a pravdivý. Výjimku tvoří jen staré události známé pouze jako pověsti.
1. Fridman ze Smojna1 – první rušitel zemského míru
Nerad jezdil Vacek (Václav) Šímů, boleslavský kupec, ze Žitavy na Lipé. Měl raději přímější cestu. Jenže tentokrát do Lipého musel, a tak odbočil v Jablonném na západ. Jeho nechuť k této cestě pramenila z toho, že musel projíždět nepříliš bezpečným územím, kde se často objevovali lapkové. Nebylo na cestách tak bezpečno jako dřív.
Nemocný král Václav II. měl teď jiné starosti, než se starat o klid a bezpečnost uvnitř země. Poláci i Uhři se bouřili proti vládě Přemyslovců, a tak velké státnické záležitosti měly přednost. Po jeho smrti mladičký Václav III. už vůbec nestačil na úkoly, které ho čekaly, a brzy ho nepřátelé připravili zákeřně o život... Rozmohlo se v těch dobách na přelomu 13. a 14. století lapkovství, každý hleděl jen svého užitku. Loupežnické tlupy se množily a kupce na cestách přepadali lapkové z lidu prostého i osoby urozené.
Kraj, kterým musel Vacek se svými vozy a nepočetnou družinou vozků i zbrojenců projet, patřil k nejnebezpečnějším. Proto tudy cestoval jen nerad a chtěl dosáhnout Lipé ještě za světla. Jenže, co čert nechtěl, u jednoho z pěti vozů se na výmolu polámalo kolo. A tak se cesta protáhla do tmy. Nebylo už do Lipé daleko, když se náhle před kupeckou karavanou objevil jezdec na koni. „Kde je kupec?“ „Tady jsem,“ přihlásil se Vacek. „Kdo jsi a co chceš?“ „Chci tvoje peníze a zboží.“ Vtom se z houští vynořil houf ozbrojenců s napjatými luky. Nebylo zbytí. Vackovi ozbrojenci odhodili meče, lidé byli odehnáni od vozů, rádi, že zachránili holý život. Loupeživý rytíř se svou tlupou i s Vackovými penězi, spřeženími a vozy zmizel ve tmě.
Vacek s lidmi doklopýtali k branám Lipé. Museli však počkat až do rána, než byli vpuštěni. Vypověděli vše. „To nebyl nikdo jiný než Fridman,“ slyšeli ze všech stran...
Na tvrzi Smojno, stojící na nevysokém skalním ostrohu na pravém břehu Svitavského potoka necelé dvě hodiny chůze od místa, kde se vlévá do řeky Ploučnice, bylo veselo. Hodně peněz i vzácného zboží měl ještě nedávno u sebe kupec Vacek Šímů z Boleslavi. Teď se o něj dělí Fridman a jeho družina.
Hned první zprávy o Zákupech se pojí s nepříliš čestným podnikáním.
Na začátku 14. století stávala na místě dnešního zámku tvrz čského vladyckého rodu ze Smojna, jenž byl zřejmě v manském poměru k pánům z Lipé. K majetku vladyků ze Smojna kromě Zákup patřily Kamenice, Brenná, Bohatice a Božíkov (tehdy Götzendorf). Asi od roku 1356, nejdéle pak od r. 1363 se patrně větší část tohoto zboží zmocnil Vaněk (Václav) z Vartenberka, který je od roku 1363 připomínán vedle Ondřeje ze Smojna jako patron zákupského kostela. Ale ještě z roku 1388 pochází záznam, v němž je jmenován „Pancierz de Zakup alias de Göczendorf“. Potomci tohoto rodu žili také na tvrzi v nedalekých Velenicích, jak dokazuje zápis ještě z roku 1434.
Samo městečko Zákupy vzniklo zřejmě spojením dvou sídlišť. Podél Svitavy pod panským sídlem se rozkládala osada osídlená Čechy známá jako Česká Ves. S příchodem německých kolonistů bylo založeno jižně od ní sídliště se čtvercovým náměstím a postupně splynulo s Českou Vsí, která se poněmčovala a od roku 1399 ji už známe jen pod jménem Böhmischdorf. Spojené sídliště se zřejmě od počátku nazývalo Zákupy (Zákupí). V roce 1359 byly Zákupy podle PhDr. J. V. Šimáka už považovány za městečko.
Prvním známým členem vladyckého rodu ze Smojna je Fridman. V zápise z roku 1306 se o něm píše jako o prvním rušiteli zemského míru. To neznamená nic jiného, než že se úspěšně živil jako loupeživý rytíř, který přepadal především kupce na jejich obchodních cestách, ale zřejmě před ním nebyl jistý nikdo, na koho si troufl. Zdá se však, že toto řemeslo nebylo v té době zas tak opovrženíhodné. Vždyť sám král Jan Lucemburský jej už v roce 1311 pasoval na rytíře. Kdoví zda ne za nějakou tu finanční výpomoc z uloupených prostředků na královská válečná tažení.
(Pokračování příště)