Úvodní slovo si vzal Paver Ryjáček z Českého rozhlasu Vltava, který velice kultivovaně přivítal přítomné a vyzval k pár slovům politické představitele. Hana Moudrá, starostka města, hovořila krátce a především poděkovala organizátorům za jejich snahu Lípu zviditelnit nejen v regionálním měřítku. Petr Skokan, hejtman Libereckého kraje, hovořil z papíru a o něco déle. V podstatě se rovněž omezil jen na povinné fráze. Možná by jejich slova byla chápána upřímněji, kdyby o přestávce první řadu neopustili. Výjimečně promluvil i ředitel festivalu Martin Prokeš, který kromě poděkování sponzorům udělil zvláštní cenu Janu Křivánkovi (in memoriam) za dlouholetou činnost v Klubu přátel hudby. Cenu převzala jeho žena.
Hudebně festival odstartoval Druhý klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Musím přiznat, že pro mě se jednalo v mých třiceti sedmi letech o první koncert vážné hudby a jeho začátek jsem vnímal velmi emotivně. Když spustili všechny ty smyčcové a dechové nástroje podporující klavíristu Adama Skoumala, cítil jsem, jak mi dvakrát přeběhl mráz po zádech a možná i oko se trochu zavlhlo. Těžko mohu psát coby hudební analfabet a samotném přednesu díla (slíbili moudřejší, že se vyjádří v diskusi). Užil jsem si rázných pohybů dirigenta Andrease Weisera, ladnosti houslistech a violoncelistek i démonického projevu klavíristy.
Během dvacetiminutové přestávky se většina posluchačů občerstvila u stolů s vínem či poklábosila s přáteli. Řada z nás si nenechala ujít stěhování mohutného klavíru zapůjčeného firmou Petrof.
Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka je prostě nářez. Moc bych si přál vidět výraz v očích prvních posluchačů v roce 1893. Motivy ze skladby jsou notoricky známe, ale takto vcelku jsem je snad nikdy neslyšel (stydím se!). Prolínaní melodií, nástupy, vrcholy. První houslistce se trhaly žíně na smyčci, frk a najednou byl konec. Dlouhotrvající potlesk i nadšený pískot se ozval. Závěrečný motiv jsem si pískal ještě po příchodu domů.
Letošní festival začal s laťkou posazenou značně vysoko. Jsem hrdý na to, že mezi námi žijí takoví nadšenci jako Martin Prokeš. Mrzí mě, že většina Českolipanů dala raději přednost televizním seriálům a v Lípě stále platí rčení o házení perel sviním.
Z koncertu připravujeme fotožurnál.