Našemu starostovi stejně jako každému, kdo se začne prezentovat na veřejnosti, lze vyčíst ledacos, ale rozhodně bych ho neodsuzoval kvůli jeho pravidelným sloupkům. Podobné starostovské sloupky jsem z „profesionálního“ zájmu sledoval i v jiných městských periodikách. Je to nuda. Starostové či jiní zastupitelé si tam přihřívají svou stranickou polívčičku, připomínají, co všechno pro obec udělali, co se chystají udělat.
Vůbec se obecnímu národu nepředstavují jako lidé. To náš starosta se nám např. odhalil jako úspěšný pěstitel zeleniny neschopný sehnat zoologickou zahradu, která by od něj jeho přebytky odebírala. Se zájmem jsme mohli sledovat problémy jeho syna s kaděním a jinými všednostmi nám dětným dobře známé.
Někdy je i vtipný a buď glosy sám vytváří anebo k nim zavdává příčinu (to snad ještě častěji). Až si někdy říkám, jestli nemá nějakého poradce, který mu našeptává, jak se dostat blíže ke svým voličům. Také mě napadá, jestli on není trochu naivní, protože politikům není podobné, aby se tolik otevírali veřejnosti. A třeba je to vyčůranost - udělám ze sebe naivku a lidé mě nebudou podezírat z nějaké nekalosti. V politické funkci se člověk určitě nevyhne něčemu, co by bez té funkce na jiném funkcionáři odsoudil.
Teď jsem si vzpomněl na situaci, kdy jsem existenci Petra Skokana zaznamenal vůbec poprvé. Ještě jsem zdaleka nebyl občanem České Lípy, ale byl jsem se zde podívat na zápas mezi hvězdami z televize a místními podnikateli. Pan Skokan střídal. Každý jeho dotyk s míčem zavdával příčinu k jásotu v davech diváků. Míč ho vůbec neposlouchal. Když se mu ho již podařilo nakopnout, většinou směřoval úplně jinam, než střelec zamýšlel. To vše bylo okořeněno zvláštními pohyby, které jsou tolik typické pro nás, majitele vyšších postav, když se snažíme činnost svých údů zkoordinovat.
Petr Skokan, nyní starosta, bavil. Starostovými starostmi baví také, o čemž svědčí skutečnost, že si je čte téměř každý, kdo Městské noviny hned nevyhodí. Kupříkladu má žena si je rozloží hned ve výtahu, a než vyjedeme do jedenáctého patra, třikrát prohodí: „Ten je ...!“ a třikrát se upřímně zasměje.
Starostovy starosti sice vůbec nevypovídají o tom, jak je Petr Skokan úspěšný jako starosta, ale jako člověk (kterého jsem nikdy nevolil) mi v nich rozhodně nevadí.