Když jsem obdržel svůj řidičský průkaz, chvíli mi trvalo, než mi došlo, proč na mě poblikávájí protijedoucí auta. Stále jsem si kontroloval, jestli mi nesvítí něco, co nemá, jestli nemám píchlé kolo či zda mi neplandá poznávací značka. Až po několika týdnech jsem si dal poblikávání do souvislosti se skutečností, že někde za rohem číhá policejní patrola s radarem.
Během psaní většinou poslouchám rádio Crystal (anebo jinou stanici, pokud si moje děti spletou čudlíky určené k ovládání hlasitosti a ladění stanic). Dopravní zpravodajství zpravidla obsahuje informace o tom, kde mají policisté zařízení měřící rychlost.
My Češi máme v tomto ohledu nějak schizofrenní povahu. Na jednu stranu vykřikujeme, aby ti, co porušují zákon, byli co nejpřísněji potrestáni. Na stranu druhou jim všemožně pomáháme, aby se vyhnuli dopadení. Řidiči blikajících automobilů zřejmě doufají v solidaritu, která jim může někdy v budoucnu ospořit finanční prostředky, až si to pohasí sedmdesátkou v místě, kde je cedule se čtyřicítkou „úplně zbytečná“.
Soukromé rozhlasové stanice ochotně pustí do éteru informaci získanou od telefonujícících řidičů. Moc dobře vědí, že čím více posluchačů, tím více inzerentů.
Nebylo by možná na škodu, aby se ve zpravodajství začaly také objevovat zprávy o tom, kdo kdy odjíždí na dovolenou, kde má soused ze zahrádky schované klíče od chatky, aby zloději nemuseli tyto vědomosti získávat pracně sami. Školáci jistě nepohrdnou informacemi o hospodách, v kterých rozlévají alkoholické nápoje nezletilým, a o trafikách, kde jim stále ještě prodají cigarety. Jak hospodské, tak trafikanty by jistě potěšilo, kdyby se zavčasu dozvěděli, že k nim míří hlídka městské policie.
Jsem asi přílišný škarohlíd, co? Rádia přece vysílají podobná zpravodajství z preventivních důvodů. Vždyť ti policisté s sebou někdy ani radar nemají. I oni působí preventivně už svou přítomností. Tak jsem se do této kampaně také zapojil - blikám, přestože nikde žádná hlídka nestojí.