Své pátrání po otevřené kulturní instituci jsem začal ve středočeských Skryjích, kde je již několik let instalována expozice Joachima Barranda, stavitele železnice a vášnivého paleontologa. Zavřeno, navíc nikdo již týden dopředu nezvedal ani jeden ze dvou telefonů uvedených na webových stránkách. To jsme si ještě nedělali těžkou hlavu - vždyť na trase je Brána Šumavy - Klatovy. To by v tom byl čert, aby nebyla otevřena Černá věž, barokní lékárna U Jednorožce či aspoň katakomby s údajně kazícími se mumiemi. Byl v tom čert!
Tak dobře - změníme trasu. Pojedeme přes Písek. Stařičká elektrárna v novém hávu, spojená se samotným Křižíkem. To musí studenty chytit! Nechytilo - i ona je v pondělí pro veřejnost nepřístupná.
Nakonec jsme přece jen zvítězili nad nepřízní osudu a v Rokycanech objevili Vojenské historické muzeum na demarkační linii. Otevřené. Hned ve dveřích nás uvítal usměvavý pán, nabídl řadu slev pro studenty i pro doprovod, občerstvení, pohlednice, spoustu cetek a vzápětí se osobně ujal výkladu. Důvtipný čtenář jistě tuší: toto muzeum je soukromé a ten usměvavý pán je jeho majitelem.
Pamětníci jistě zavzpomínají na doby, kdy byly v pondělí zavřené i hospody. (Má tchýně to komentuje tvrzením, že si pracující museli odpočinout po víkendu). Dnes už je v pondělí zavřená hospoda skutečnou raritou. Asi to má rovněž co do činění se skutečností, že hospody jsou vesměs v soukromých rukou. Soukromník chce logicky vydělat, a tak si nemůže dovolit platit nájem i za dny, kdy mu zařízení zeje prázdnotou. Samozřejmě nejsem příznivcem rozprodání sbírek státních muzeí, ale nedokážu pochopit, proč i v hlavní sezóně je nutné o pondělcích nechávat zavřené dveře.
Pokud si chtějí stálí pracovníci odpočinout, nemělo by být problémem přijmout o prázdninách brigádníky. A je-li je potřeba po návštěvnících uklidit, spočítat exponáty a vybrané peníze, proč se to neudělá hned po zavírací době? Myslím, že zavírací pondělí nejspíš bude jen blbej zvyk z minulého století.