Letos jsem se rozhodl svým žákům představit město Chomutov, které má většina občanů spojené s těžkým průmyslem, hnědouhelnými doly a tepelnými elektrárnami. Také i-noviny prostřednictvím tipů na výlety představily tamější ojedinělý Podkrušnohorský zoopark, jenž nabízí řadu atrakcí v jiných zoologických zahradách nevídaných (obrovské výběhy, vyjížďky nočním safaribusem, staročeský statek atd). Navíc v blízkosti je špičkově vybavené přírodní koupaliště Kamencové jezero s moly, plážemi, stánky, restauracemi, minigolfem, chatkami a sociálními zařízeními řízenými fotobuňkami. Největší slabinou se však ukázal hotel, ve kterém jsme se rozhodli stravovat.
Chomutov se pyšní rovněž mimořádnou nezaměstnaností, několikanásobně překračující průměr v České republice. Zřejmě je to stále málo. Číšník, pro svou fyzickou vadu a zjevnou neochotu během několika minut dětmi opatřený nálepkou Tříprstý Edvard, si své práce zjevně nevážil. Pro něj se studenti nestali hosty. Přestože jsme za dvoje večeře a dvoje snídaně zaplatili přes šest tisíc korun, evidentně dával přednost štamgastům od rána usrkávajícím zvětralé pivo, kteří se museli v době naší přítomnosti uskromnit ve výčepu. Získání příborů se pro mnohé děti stávalo bojovým úkolem. „Tak si ho najdi!“ zněla číšníkova odpověď na dotaz studenta postrádajícího jídelní náčiní. O zakoupení nápoje jsme si mohli nechat zdát. Plán obsluhy byl jasný - během deseti minut to do sebe nasypte a vypadněte.
Týden na to jsem vyrazil do obce České Lípě bližší - do Úštěka. Při návratu z hradu Helfenburk (i o něm již byl tip na výlet) nás zastihl déšť, a tak jsme se skupinkou dětí zapadli do restauračního zařízení u místního kostela. Na jídelním lístku jediná poživatina (shodou okolností právě na ni jsem měl chuť) - smažený sýr. Hranolky nebyly, a tak jsme se spokojili s brambory. Ani těch však moc nebylo, takže se nějak rozdělily na všechny talíře.
Kuchařka tento nedostatek zamaskovala oblohou tvořenou především listy hlávkového salátu. Nešlo přehlédnout, že salát už má svůj zenit za sebou. Ohnilé okraje, zbytky hlíny, několik nechutně vyhlížejících živočichů. Měli jsme hlad, a tak vše poživatelné jsme snědli. Ani nevím, jestli mám poznamenat, že se servírka při vyúčtování o padesát korun spletla, samozřejmě ve svůj prospěch.
A perlička na závěr: nejoblíbenější nadávkou mezi mými studenty se týden před volbami stalo oslovení „ty komunisto“. Režim, kdy všichni měli práci a přijít o ni mohli, jen pokud se státu vzpírali, znají již jen z dějepisu, ale s chováním příznačným pro druhou polovinu minulého století se měli možnost seznámit z první ruky.