Stydět jsem se musel už za historky z Česka, které nastřádal, než jsme se vůbec setkali. Nejprve ho okradli v pražském metru, načež strávil den obíháním policejních stanic, než byl někdo schopen s ním sepsat protokol. A již v katastru Lípy si pořídil jako suvenýr několik pokutových bločků v hodnotě 500 Kč za průjezd ulicí, kterou to bylo zapovězeno.
„Můj“ Nor není moc konzumně založen, a tak toužil poznávat především české kopce a české hospody, přesto i on podlehl zdejší láci a vyhradil si jeden den pro oběhnutí obchodů. Samozřejmě jsem se mu nabídl jako průvodce. Našinci připadá řada místních fenoménů naprosto normálních, cizinec by mohl ztroskotat. Byl jsem poučen z minulé návštěvy, kdy si v obchodním domě (dnes Andy) bezelstně odkládal peněženku na pult hned na začátku oddělení, aby mu nepřekážela v dorozumívání se s obchodníky pomocí posunků.
Tentokrát mě nejvíce zaujaly tyto momenty.
V obchodě s hračkami společnosti Medea Rolf zatoužil koupit mým synům stavebnici Lega. Jako správný dárek ji chtěl nechat zabalit. Prodavač mu krabici nejprve jen tak podal. Pak pochopil a s úsměvem mu ji strčil do igelitové tašky s potiskem (nikoliv Lega). Ani po dalších dohadech se situace nezměnila. Balicí papír prostě nevedou, o mašlích zřejmě ani neslyšeli.
Jednání prodavaček v obuvi naštěstí vzhledem k jazykové bariéře nepochopil. Zdlouhavě si cosi vybíral v regálech, načež s prázdnýma rukama a s nešťastným výrazem v obličeji zamířil k družně se bavícím prodavačkám, které mu doposud nevěnovaly pozornost.
Oslovil je svou dobrou angličtinou. Prodavačky se na sebe podívaly.
„Nevíš, co chce?“ otočila se ta starší na tu mladší.
„Asi bačkory. Co by mohl chtít takovej děda?“ uchichtla se mladší.
Vzpomněl jsem si, jak jsem se po společném (pro mě vyčerpávajícím) běhu Hruboskalskem dozvěděl, že o dvacet let starší Rolf před několika lety běžel Berlínský maraton.
Paradoxně nejvíce nadšen byl v jednom krámku obhospodařovaném vietnamskými spoluobčany - ti ho obskakovali, nic pro ně nebylo nemožné, zlevňovali ,aniž to po nich někdo chtěl, zlevňovali a byli snad ochotní přijmout jakoukoliv měnu. Sám dodnes nevím, jestli „něco“ pochopil, když si kupoval různé „značkové“ zboží.