Mohl bych mít za zlé osudu, že mě odvál z rodného hnízda, jemuž vévodil mohutný ořešák v zimě i v létě obydlený sýkorami, vrabci, špačky a strakapoudy. V panelákovém bytě mi zprvu živou přírodu připomínaly jen rybenky na záchodě, sekáč v koupelně a roztoči z rodu Dermatophagoides, kteří podle britských vědců mohou tvořit až deset procent hmotnosti péřového polštáře.
Prvním a na dlouho posledním výtvorem z mé kutilské dílny se stalo krmítko. Netrvalo dlouho a bylo objeveno především vrabci. Moji synové nejsou zatíženi předsudkem, že tito opeřenci užírají slepicím zbytky z kuchyně, ani jsem jim neprozrazoval své první lovecké úspěchy se vzduchovkou v ruce, a tak byli těmito pěvci upřímně nadšeni. Dalším ornitologickým úspěchem byla bahnitá stavba přilepená na vnitřní konstrukci balkónu. Soužití s jiřičkami chce hodně trpělivosti. Obvykle si nejvášnivěji štěbetají, když na obrazovce běží hlavní zpravodajství. Také s výkaly si nedělají velké starosti. Obzvlášť manželka se nechala jen těžko přesvědčit, že máme ptáčky skutečně rádi. (Už kvůli tomu, že nikdo jiný se neměl k tomu, aby periodicky zprůhledňoval okno.)
Letos byla za Ptáka roku vyhlášena poštolka obecná, takže nás ani nepřekvapilo, když se na podlaze balkónu objevila čtyři hnědočerně skvrnitá vejce. V okamžiku, kdy dopisuji tento příspěvek, jsou z nich vylíhnuté čtyři nenažrané koule, které neustále otvírají své zahnuté zobáky. Děti jsou nadšené ze scén, kdy sameček přinese myš a samička ji porcuje až střeva létají - na vydlaždičkovanou podlahu a před měsícem natřené palubky.
My s manželkou máme opeřence také stále rádi, ale tak trochu se děsíme, který druh bude vyhlášen Ptákem roku 2003. Snad to nebude drop velký (samec váží 16 kg), s tím bychom se na balkón už neporovnali.