Těžko mohu někoho soudit, protože jsem tím prošel také a doposud se vztahem k nikotinu válčím. Jsem takový nanicovatý kuřák - stydím se kouřit před svými dětmi, svými rodiči, svými žáky, rodiči mé ženy. Stydím se kouřit na veřejnosti, za světla na balkóně. Když to sečtu, vlastně moc nekouřím. Jsem ale i nanicovatý nekuřák, protože jakmile se dostanu do společnosti, kde se kouří, nevydržím to a pálím jednu od druhé.
Rád vzpomínám na doby, kdy byly na pultech tabáků a u výčepů kusovky. Když jsem měl chuť dát si cigaretu skryt v parku, prostě jsem si koupil jednu a vykouřil ji. Když jsem si chtěl dát jednu k pivu, dal jsem si skutečně jen jednu (a pak třeba zase jednu). Nyní si musím koupit celou krabičku (já vím, kusovka existuje, ale ta cena ...). I nekuřák si umí představit, jak to funguje, když má člověk před sebou balíček plný čehokoliv.
Před rokem jsme měli sraz spolužáků po deseti letech od maturity. Troufám si tvrdit, že když jsme se před deseti lety rozcházeli, kouřilo nás hodně přes padesát procent. Tentokrát kouřili tři lidi fest a asi tři další vypadali na fakultativní kuřáky mého ražení. Ostatní nekouřili. Pravděpodobně s jakýmsi mentálním dozráním si přestali kusovky kupovat, a jelikož jejich závislost neměla tu správnou úroveň, zvládli to. Jsem zvědav, jak to zvládnou dnešní osmáci, když si kvůli své první cigaretě kupují devatenáct dalších. Navíc za obrovskou cenu, která je nutí za cigarety dát i polovinu kapesného.
Samozřejmě prodávání kusovek je nehygienické, zpříjemňuje daňové unikání a umožňuje koupi cigaret i těm s malým kapesným. Pokud však mělo být toto omezení prodeje tabákových výrobků skutečně účinné, mělo jít ruku v ruce s kontrolou dodržování zákonů, které omezily prodej tabákových výrobků osobám mladším osmnácti let. Těžko lze uvěřit v produktivitu represivních složek, když každý roh v okolí škol skrývá náctiletého nikotinistu s krabičkou Spart. To už bylo lepší schválit prodej rovnou po kartonech.