Na úvod něco málo ze soukromé kariéry návštěvníka cirkusů. Většina mých vrstevníků mohla cirkusová vystoupení prožívat téměř každý víkend. Obrazovku v sedmdesátých letech okupovali akrobaté z různých končin Sovětského svazu se stejnou frekvencí jako dnes sourozenci Gondíkovi. Skutečná návštěva šapitó pak byla prvotřídním svátkem. Ve věku svých synů jsem se samozřejmě netrápil myšlenkou, jestli všichni ti tygři, sloni, koně, psi jsou týranými zvířaty. Ani nyní se jí nechci trápit. S osmdesátými léty přestavbovými a pro mě léty puberty a adolescence jsem si na krátký čas začal různých „komediantů“ jezdících s cirkusy, střelnicemi a kolotoči dokonce vážit. V mých očích byli představiteli skutečné svobody, nejen podnikání. Po jakémsi hluchém období - vysokoškolák asi nebude standardním hostem v cirkusu - jsme s manželkou nastolili otázku: Budou návštěvy cirkusů patřit do programu našich dětí? Dlouho jsme odolávali, ale pak mě na představení vyslal zaměstnavatel. Škola dostala nabídku dopoledního vystoupení pro žáky za poloviční vstupné. Pára nám šla od úst a ani vystupující nevypadali, že by jim bylo tepleji. Se svou exhibicí byli podezřele rychle hotovi.
A tenkrát přinesl VOLNOU VSTUPENKU s poznámkou, že platí pouze pro jedno dítě v doprovodu osoby, která si zakoupí svoji, můj starší syn. Neodolal jsem. Sebe i svého syna jsem vybavil punčochami, několika vrstvami svetrů, do batůžku jsem přibalil polštáře a deku. V kase jsem zaplatil 120 korun a vstoupil - do stanu, v němž bylo díky vyhřívanému vzduchu hodně přes dvacet stupňů. Více jak hodinu jsem se neskutečně potil jak díky několika vrstvám oděvu, tak vztekem. Zatímco dopoledne byl cirkus plný polovičně platících diváků, nikdo se neobtěžoval přitopit. Večer pro slabých třicet návštěvníků byla vytvořena malá sauna. Nic nepomáhalo, že syn zářil štěstím při pohledu na dovádějícího hrocha, slintající tygry a žonglující klauny. Neukonejšila mě ani žena, která si dva metry ode mě dala obě nohy za hlavu.
Za nesolidní považuji i neuvádění cen na plakátech periodicky zaplavujících na přenosných stojanech naše město. Nemám snad jako zákazník právo dopředu vědět, že vstupenka do cirkusu není levnou záležitostí? Mladší syn si bude muset na svou první návštěvu cirku počkat - nejspíše do doby, než vyměknu. Myslím si, že praktiky principálů se nezmění. Závěrem bych měl dodat, že podnětem k sepsání tohoto dílu byla vstupenka na vystoupení mezinárodního cirkus paláce Romanza - cirkusu slunce třetího tisíciletí. Toto zařízení však není totožné s tím, jenž ze mě pro třetí tisíciletí udělalo anticirkového aktivistu.