Díky vlakem přejetému Romovi se druhý ze snů tak úplně nezdařil a já vystoupil v obci Březina. Tam se z České Lípy dostaneme například takto: z hlavního nádraží vyjedeme ve čtvrt na osm, přestoupíme v Bakově nad Jizerou do vlaku jedoucího do Turnova a v půl deváté jsme v Březině. Na malé zastávce, z níž je pěkný výhled na velkou část horského masívu s názvem Mužský.
Po žluté je to k Drábským světničkám dva a půl kilometru. Stoupání vypadá hůře, než jaké ve skutečnosti je. Sto výškových metrů je pro nás jistě brnkačka. Trochu problém je s otvírací dobou. Sice se tu a tam v prospektech či na webových stránkách uvádí, ale při posledních dvou návštěvách jsem na kase nikoho nezastihl, přesto byl hrad přístupný. Předpokládám, že teď v sezoně tam asi někdo bude.
Co nás čeká? Drábské světničky sestávají z původně osmnácti místností a místnůstek roztroušených po třech skaliskách, která jsou navzájem pospojována můstky. Bohužel, i těch patnáct let, kdy jsem v návštěvách pauzíroval, je na ošlapání kamení značně vidět. Pískovec se velmi rychle obrušuje a zvyšující se návštěvnost celého Českého ráje mu dává evidentně zabrat. Co zde asi zůstane i několika dalším generacím, je výhled do kraje. Na část Mladoboleslavska ale i směrem k nám na Českolipsko, do Lužických hor.
Zajímavé je, že o vzniku Drábských světniček se nezmiňují dobové historické prameny, a tak se historici doposud přou, jestli se jednalo spíše o hrad postavený husity, či jeho odpůrci (o čemž svědčí například teprve v minulém století objevená svatyně).
Z Drábských světniček se vypravíme po červené značce, která je zde součástí Zlaté stezky Českého ráje. Po kilometru chůze (u Píčova statku - Píč byl historik) si odbočíme k pravěkému hradišti s názvem Klamorna. Toto místo bylo údajně osídleno již tři tisíce let před naším letopočtem. Dokladem toho mají být zbytky čtyř v pískovci vytesaných místností, v jedné z nich je kamenný suk s ne úplně jasným účelem.
Po ujití dalších čtyř kilometrů většinou po hřebeni dorazíme k dalšímu českorajskému hradu. Ten, kdo na Valečov jezdil před více než deseti lety coby tramp a přespával v jeho škvírách a rozvalinách, bude asi dost překvapen. Hrad má svého kastelána, svou pokladnu, své upomínkové předměty. Prostě je to úplně jiný hrad, než jaký jsme jej mohli znát. Místo nadšených průvodců, kteří zde pracovali dobrovolně a vyprávěli úžasné věci o každé rukou udělané úžlabině ve skále, zde hospodaří (zřejmě) nejbližší obec a zaměstnává ne moc zapálené průvodce (ale asi záleží na situaci). Nejvíce fotografovanou částí hradu je palác, jenž má asi dva metry silné zdi a nechal jej postavit Vaněk Valečovský. Jinak je Valečov zmiňován opět v souvislosti s husity, kteří zde v letech válek zimovali.
Po červené sejdeme do trvale obydlených částí země české a dojdeme na nádraží v Mnichově Hradišti. S přestupem opět v Bakově nad Jizerou můžeme být doma za hodinu (když pojedeme v půl sedmé) či za dvě (když vyrazíme chvíli před pátou).
