Obvykle se odhaduje, že je z větší části zapříčiněn takzvanými protestními hlasy. Že tedy nejde ani tak o záměrnou preferenci programu Zelených, nýbrž o projev znechucení z počínání stran zavedených (parlamentních). O jakýsi truc či varování, o trestné body těm, kdo jsou nyní u moci. To sice může být v jednotlivých případech pravda, ale hlavní důvod to zřejmě není. Už proto ne, že protestní hlasy, aby splnily svůj účel, musí svým způsobem šokovat. Zpravidla je tedy dostává politický subjekt společensky nepřijatelný (vzpomeňme třeba na někdejší vysoké volební preference dnes skoro zapomenutých Sládkových Republikánů), jdoucí více nebo méně otevřeně proti zavedenému politickému systému, proti demokratickému zřízení. A to na Stranu zelených zjevně nesedí.
Daleko pravděpodobnější je, že příklon voličské přízně k této straně je zcela zákonitý, že odpovídá společenské objednávce, že reaguje na (staro)nové a stávající politickou reprezentací chronicky neřešené problémy. Nebylo by to ostatně nic nového pod českým sluncem. Obdobně se na začátku 90. let voliči přikláněli k ODS v přesvědčení, že právě ona bude umět nejlépe provést zemi úskalími ekonomické transformace, a poté, co zjistili, že ta transformace probíhá převážně ve prospěch privilegované menšiny, obrátili se k sociálněji se tvářící ČSSD.
V poslední době jsme svědky hospodářského růstu, roste i životní úroveň, a i když se zároveň znepokojivě zvětšují sociální rozdíly, nedosáhly ještě zřejmě takového stupně, aby se z nich stalo výrazné politikum. Tím se stává nyní již chronický mravní a politický marasmus a opět sílící hrozby životnímu prostředí. Prvé zákonitě vede k hledání politické síly nezkompromitované, nezkorumpované, zároveň ale nikoliv protirežimní, druhé k volbě programu, který by dával naději na řešení naléhavých ekologických problémů, přímo ohrožujících lidi, jejich zdraví a citelně snižujících životní komfort, které současná vládnoucí garnitura buď neřeší vůbec, nebo pomalu a nedostatečně.
A těch problémů je více, než by nám bylo milo, a objevují se stále další a další. Jen namátkou: hrozba zrušení územních limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách a reálné ohrožení domovů, pracovních příležitostí a zdraví tisíců zdejších obyvatel. I v souvislosti s pokračující povrchovou těžbou (a s ústupem od využívání ušlechtilejších, bohužel ale stále dražších druhů paliv a energií) návrat vražedných smogových situací, o kterých jsme si mysleli, že jsme se jich navždy zbavili. Tisíce a tisíce kamionů valících se po vstupu do Evropské unie Českou republikou, záplava, která na mnoha místech už znemožňuje normální život. Vůbec automobily permanentně ucpané silnice v důsledku omezování veřejné dopravy a její zaostávající úrovně, následně tisíce mrtvých při dopravních nehodách, hmotné škody jdoucí do miliard, a přitom nevyužitá a chátrající, podinvestovaná železniční síť - tak hustá, že nám ji okolní státy závidí.
Zavážení republiky horami zahraničních odpadků, takže nám hrozí, že brzy budeme jedno velké smetiště sloužící bohatým okolním zemím a těm jednotlivcům z našich řad, kteří za tučnou úplatu pomáhají ten odpad k nám pašovat a ukrývat. Pokračující degradace zemědělských půd a zábor těch zbývajících bonitních (Havraň na Mostecku pro Nemak, Nošovice pro Hyundai,…) kvůli nejistým průmyslovým investicím. Spolu s tím vyvlastňování pozemků, jichž se někteří majitelé vzdávají až pod hrozbou násilí.
Drancování lesů, odlesňování a odvodňování krajiny, následně růst ničivé síly povodní, půdních sesuvů, vůbec vzrůst množství extrémních povětrnostních jevů a následných citelných škod. Podivné oprašování dávno zapomenutých indiustriálních plánů jak z budovatelských 50. let, na stavbu tu přehrad včetně v horských rekreačních oblastech, tu na gigantické vodní kanály, čím více betonu, bagrů a buldozerů, tím větší naděje na realizaci. To všechno spolu s některými vnějšími vlivy vyvolává dlouhodobě pocit nejistoty a ohrožení, neklid ve společnosti, oprávněné obavy z ústupu od základních směrů polistopadového vývoje, naléhavou potřebu změny. A to je také hlavní příčina, proč se voliči začínají (pravda i z nedostatku dalších přijatelných alternativ) čím dál více přiklánět ke Straně zelených.