"Rodiče našich dětí o náboženství nemají zájem," řekl dnes ředitel Základní školy Na Perštýně v Liberci Jiří Paclt.
Jeho škola má přitom k církvi nejblíže, sídlí totiž v budově, která patří Litoměřickému biskupství. Naposledy se podle Paclta ve škole náboženství učilo před deseti lety. Také vedoucí školského odboru libereckého magistrátu Pavel Kalous dnes potvrdil, že v Liberci rodiče většinou zájem o výuku náboženství na školách neprojevili, a proto tento předmět v nabídce chybí. O něco větší zájem o výuku náboženství je na venkově. Podle ředitele Mezinárodního centra duchovní obnovy v Hejnicích Miloše Rabana je náboženství jako nepovinný předmět na Základní škole v Bílém Potoce.
"Děti z Hejnic chodí na náboženství do našeho centra a v Raspenavě a Mníšku mají tuto možnost na tamních farách," řekl dnes Raban.
I on přiznal, že to, zda se náboženství na školách učí, závisí na rodičích. Svou roli podle něj ale hraje i osobnost duchovního. Raban stojí od ledna letošního roku v čele Pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, kurzy věnované náboženské vědě tam vede už osm let.
"V současné době připravuji akreditaci nového oboru výuky náboženství. Rád bych, aby to na školách byl předmět jako každý jiný, i když by samozřejmě zůstal nepovinný," řekl.
Náboženství by podle něj měli vyučovat pedagogové s odpovídající aprobací, a nikoli lidé mimo školu jako dosud. Malý zájem rodičů o výuku náboženství je podle Rabana dán do velké míry stavem společnosti.
"Lidé z rozvrácených rodin nemají zájem posílat děti do náboženství, protože se bojí nepříjemných otázek," poznamenal.
V Libereckém kraji je navíc podle posledního sčítání lidu sotva 18 procent věřících obyvatel. Nižší podíl obyvatel, kteří se hlásí k nějaké víře, je jen v sousedním Ústeckém kraji.