Skoro 16 let starou vraždu stopařky nemohl opět uzavřít Krajský soud v Liberci. Obžalovaný osmapadesátiletý František Matoušek se totiž k líčení nedostavil. V současné době je bezdomovcem, pohybuje se pravděpodobně v Novém Boru a soudkyni se nepodařilo doručit mu předvolání. Soudkyně zvažuje, že na něj vydá příkaz k zatčení.
V době zločinu bylo Matouškovi dvaačtyřicet let. Nyní mu za vraždu hrozí 15 let vězení nebo dokonce výjimečný trest.
Případ projednával již v roce 1989 Krajský soud v Ústí nad Labem, Matouška zprostil obžaloby. Svědčily proti němu pouze nepřímé důkazy a senát měl pochybnosti o jeho vině. Prokurátor se odvolal. Nejvyšší soud ještě v roce 1989 rozsudek zrušil a případ vrátil ústecké krajské prokuratuře k doplnění důkazů. Nová obžaloba byla podaná až v roce 2000. Causu mezitím převzal kvůli novému územnímu členění justice Krajský soud v Liberci.
Státní zástupkyně klade Matouškovi za vinu, že 22. listopadu 1987 odpoledne usmrtil v Prysku na Českolipsku osmnáctiletou učitelku mateřské školy. V neděli cestovala jako obvykle stopem od své babičky ve Varnsdorfu do podnájmu v Litoměřicích. Matoušek jí podle obžaloby u obce Dolní Podluží na Děčínsku zastavil a jel s ní směrem na Nový Bor. Po chvíli odbočil z hlavní silnice a nakonec zastavil u můstku přes říčku Kamenici na místě zvaném Pustý zámek. Tam podle žaloby sklopil přední sedadla ve své Škodě 120 a na provizorním lůžku začal stopařku osahávat.
Když dívka začala křičet o pomoc, Matoušek podle žaloby nechtěl, aby někoho přivolala a několikrát ji udeřil oběma rukama do obličeje, zakrýval jí rukou ústa a nos. Učitelku rdousil, dokud nepřestala jevit známky života. Když se nehýbala, odvezl ji asi 700 metrů od místa činu a shodil ji do říčky Kamenice. Stopařka v ní utonula. I kdyby však nespadla do vody, pravděpodobně by se z hlubokého bezvědomí již neprobrala a zemřela by udušením nebo na prochladnutí.
Matouška kriminalisté vyslechli vícekrát. Nejprve vůbec nevypovídal. Později připustil, že dívku svezl do Nového Boru, kde se prošli a během další cesty někde vystoupila. Při následujícím výslechu v lednu 1988 se k útoku na stopařku přiznal. Popřel však, že by dívku shodil do říčky Kamenice.
Následně však podle žaloby znovu začal zapírat. Své předchozí doznání k zločinu odůvodnil nátlakem, který na něj při výslechu vyvíjeli vyšetřovatelé. Proti obžalovanému svědčil rovněž jeho spoluvězeň z vazby v Litoměřicích. Vypověděl, jak mu tam Matoušek v roce 1988 prozradil, že dívku zabil a shodil do říčky Kamenice.
O Matouškově vině podle žaloby svědčí pachové stopy z prádla mrtvé, které se shodovaly s pachovými stopami na předním a zadním sedadle Matouškova vozu. Vlákna z potahu v Matouškově Škodě 120 našli experti na triku a kalhotách oběti.
Podle psychologa a psychiatra netrpí Matoušek žádnou sexuální úchylkou ani duševní chorobou. Projevují se však u něj psychopatické rysy a je nezdrženlivý. Ve stresu jedná zkratkovitě. Před vraždou a ani po ní se nedopustil žádného trestného činu.