Zatímco v průvodcích na zadní straně map se můžeme dočíst, že mlýn je v dezolátním stavu, skutečnost na našich fotografiích jasně napovídá o opaku: větrník takřka voní novotou. Jen bohužel stojí za plotem střežen kamerovým systémem. A ani se jeho současnému majiteli nedivím, neboť leží stranou všech cest, v polích, jejichž kontinuitu narušují jen dráty elektrického vedení.
Z historických pramenů lze zjistit, že původní stavba pochází z roku 1870 a financoval ji statkář Václav Mareček. Roku 1878 vyrostla vedle mlýna ještě další budova, v níž se drtily kosti, které statkář Mareček kupoval od místních řezníků. Takto získanou kostní moučkou hnojil svá pole. Docela by mě - s ohledem na BSE - zajímalo, jestli moučkou rovněž krmil své krávy.
Mlýn zůstal opuštěný roku 1923 a postupně byl rozbořen, takže v roce 1934 z něj zbyly jen holé zdi. Od těch dob do rekonstrukce se zde nacházelo už jen přízemní zdivo.
Pokud si chceme k větrníku u Vrátna udělat výlet, je dobré jej spojit například s výstupem na Vrátenskou horu (viz tento tip na výlet) či jiným cílem. Také se zde můžeme stavit, když pojedeme ku Praze jinou trasou než klasickou přes Mělník či Mladou Boleslav. Odbočíme v Dubé a pojedeme do Mšena. Ve Mšeně se dáme vlevo (na Mladou Boleslav), projedeme Vrátnem a asi kilometr za touto obcí objevíme křižovatku. To už je mlýn vidět po naší levé ruce. Kromě asfaltových vozovek tvoří křižovatku i polní cesta. Když se po ní vydáme, dojedeme k hledanému stavení po necelém kilometru.
Obhlídka mlýna je především estetickým zážitkem. Na severu Bezděz, na západě Vrátenská hora, na jihu nekonečné lány polí svažující se do Polabí. Třeba je možné mít i štěstí, narazit na vstřícného majitele a prohlédnout si budovu i zevnitř. Ale já ho neměl …
