Provoz asijské restaurace v přízemí ani kavárny v prvním poschodí bohužel nesplnil očekávání, jež byla do nákladné rekonstrukce vkládána. Zcela na počátku sice byla kavárna v prvním poschodí, protože v přízemí byl obchod s železářským zbožím, ale tuto dobu již nikdo nepamatuje. Pozdější samoobslužná restaurace v přízemí a vinárna v patře sice své pamětníky ještě má, nicméně se zdá, že pozdější varianta s cukrárnou v přízemí (prostory v patře byly zcela zchátralé) se osvědčila nejvíce.
Z toho vychází i současný požadavek města, které chce do přízemí, kde je dnes restaurace, vrátit secesní kavárnu a prostory po současné kavárně využít k nějakému jinému, blíže nespecifikovanému účelu. Bude záležet na nabídce případných zájemců a na tom, jakému záměru využití prostor v patře dá přednost komise pro pronájem nemovitostí, i když poslední slovo bude mít rada města.
Chátrání secesní budovy započalo již za minulého režimu a pokračovalo po nezdařené privatizaci, kdy Unionka změnila několikrát majitele. Jediná šance na její záchranu byla v tom, že ji získá do svého vlastnictví město, protože to si mohlo dovolit investovat do její rekonstrukce s výhledem minimální návratnosti. Tak se i v roce 1996 stalo a po rekonstrukci zahájené v r. 1997, jež nakonec stála 38 mil. Kč, byla v září 1998 Unionka veřejnosti opět zpřístupněna.