Pane Hudče, angažujete se v ekologických hnutích, v občanském sdružení zachraňujícím památky v okolí, ředitelujete pedagogicko - psychologické poradně. Nabízí se otázka, jak to všechno stíháte, ale mě by spíše zajímalo, jestli máte ještě nějakého koníčka, o kterém veřejnost mnoho neví.
Nevím, o kterých mých koníčcích veřejnost vůbec neví. Píšu mnoho let do nejrůznějších novin, už z toho se dá o zájmovém zaměření pisatele hodně zjistit. Kromě přírody, železnice a klasické hudby (zejména všichni Bachové, Mahler, Dvořák) mě zajímá historie, zvláště některá historická období. Z moderních dějin např. předválečná Československá republika, včetně okolností jejího vzniku - oba moji dědové byli legionáři, za republiku bojovali a vážili si jí, je to tedy z mé strany hodně i citové angažmá - a tragického zániku. Mým největším koníčkem je ale nakonec přece jen asi psychologie. I v těch dějinách mě hodně zajímají psychologické motivy rozhodování a jednání známých postav, vůdců stavovského povstání na počátku třicetileté války třeba, ale i rozhodování T.G.M. na začátku 1. světové války a Edvarda Beneše v roce 1938 a 1948. Nebo zase psychologie jednání davu při vzpourách, masových nepokojích, revolucích. Jako napínavé detektivky se čtou odborné práce o nenápadném ovlivňování názorů a myšlení lidí reklamou a propagandou.
Hodně Vás štve, když Vás přispěvatelé v diskusích i-novin poté, co jim dojdou argumenty, začnou napadat, že se v práci flákáte?
Ano, štve.
Nechcete nastínit Váš pracovní režim? Já si ho jako učitel představit umím ...
Ráno se jednu až dvě hodiny věnuji „papírování“. Musím projít korespondenci, včetně mailů, a vyřídit ji. V tom nás naši nadřízení příliš nešetří a spolupracující instituce rovněž ne. Musím také pročíst hromádku odborných zpráv mých spolupracovníků za minulý den, probrat případné nejasnosti, domluvit se na další spolupráci psychologa se speciálním pedagogem u toho kterého klienta, je-li to třeba. První klienti přicházejí v 7.30, ještě rychlá domluva, která ze sociálních pracovnic a u koho mi zpracuje anamnézu a kdy ji společně probereme, a pak už běží kolotoč vyšetření s malými přestávkami tak do 12 hodin. To mi ale nevadí, děti jsou většinou milí a vděční klienti, mám pocit, že je vyloženě těší, že se někdo dospělý celou hodinu věnuje jim a jenom jim. Odpoledne bych měl psát své zprávy z vyšetření, ale často jsou různé porady, komise, schůze a samozřejmě přicházejí na konzultace klienti, u nichž není potřebné vyšetření standardizovanými testovými metodami. Takže pak musím dohánět resty všelijak, nejčastěji opět brzy ráno.
Jste tak trochu pamětníkem českolipského zastupitelstva. Mnohdy to teď v médiích, včetně našeho, vypadá, že za Vaší éry se více myslelo na lidi, zatímco nyní myslí vedoucí garnitura spíše na vlastní prospěch. Přece jen pár kostlivců ale vypadlo i z Vaší skříně. Napadá mě třeba rozhledna na Špičáku, současný stav Dubice, nedoceňované divadlo. Máte u některého projektu zpětně pocit, že jste neuvažoval právě rozumně?
Kostlivcem já rozumím něco zaviněného, změna užívání rozhledny na Špičáku oproti tomu, co schválilo MZ, to je drzost a podraz ze strany uživatele, nikoliv zavinění zastupitelského sboru. Do rekonstrukce koupaliště Dubice měly jít peníze za „úhradu nemajetkové újmy“ od Provodínských pískoven (za souhlas města s těžbou písku v okolí Okřešic). Město dlouho vzdorovalo, pak se ale dr.Tejnora sešel s ředitelem Pískoven, a co dohodli, prosadil přes ODS v radě města a městském zastupitelstvu. Když už se tomu nedalo zabránit, chtěl jsem aspoň, aby ta „úhrada“ byla větší - původně chtěli dát dokonce jen nějaký ten písek na bábovičky do dětských pískovišť, ale opět byla většina zastupitelů proti. Možná i ta cena byla dohodnuta předem, nevím. Divadlo je jiná věc, to jsem podporoval a podporuji.
Myslíte, že už není cesta, jak rozhlednu „vrátit“ občanům? Vždyť město tak pracně hledá jakousi svou ikonu a rozhledna na Špičáku se nabízí. Za chvíli nám zůstane jen list lípy … a bůh ví, jestli.
Cesta by podle mého byla pouze tehdy, kdyby současný majitel „šel do sebe“ a vrátil rozhlednu původnímu účelu. Ale nepředpokládám, že by to udělal dobrovolně, a aby ho k tomu občané donutili například bojkotem, to bychom museli mít trochu rozvinutější občanskou společnost a muselo by to štvát víc lidí než v současnosti.
Jen tak trochu mimo. Kterou vyhlídku v okolí Lípy považujete za nejlepší?
Nevím jistě, docela pěkný rozhled je od Bořetína.
Jste pro rozhlednu na Holém vrchu?
Pro rozhlednu na Holém vrchu nejsem. Mimo jiné proto, že odtud moc výhled není a nikdy nebude.
A ještě k tomu divadlu. Myslíte si, že si občané České Lípy zaslouží nové divadlo? Podle mě by současné poptávce stačilo dát do kupy to staré a také upravit KD Crystal.
Divadlo, které by i svou výstavností odpovídalo čtyřicetitisícovému městu, si Českolipáci určitě zaslouží a Česká Lípa rovněž. Závidím Novoborákům to jejich – je opravdu hezké a příjemné.
Co si vůbec myslíte o současném složení vedení radnice? Zeleným byl hodně trnem v oku třeba místostarosta Stejskal, Vy jste ale nikde moc nevystupoval. Patříte k nějakému umírněnějšímu křídlu, je to nějaká taktika anebo jen nemám dostatek informací?
Napsal jsem k tomu článek do Českolipského deníku a svůj názor jsem od té doby nezměnil. Pro politika, třeba jen místního, nic takového jako výmaz záznamu v trestním rejstříku neexistuje. Má-li takový škraloup, přinejmenším riskuje, že poškodí svou vlastní stranu, poskytuje totiž konkurenci lacinou možnost zabodovat. To je zcela neprofesionální, to žádný skutečný politik neudělá. Je to těžko vysvětlitelná ztráta pudu politické sebezáchovy - jeho i strany, pod jejíž hlavičkou vystupuje.
Nejsem žádný fanoušek pana Stejskala, ale vždyť Vy přece i z pohledu své profese musíte vědět, že těžko může zcela zodpovídat za to, co dělal v patnácti letech, pod vlivem party. Já tedy celkem obdivuji, že se k činu dokázal veřejně přiznat. Jsou přece jiní zastupitelé, kteří mají máslo na hlavě mnohem větší a nijak se k němu nemají.
Zodpovědnost požadujeme dokonce i u dětí, samozřejmě odstupňovaně podle jejich věku a psychické vyspělosti. Rozhodně nedoporučujeme, aby se jim prohřešky odpouštěly jen proto, že se k nim přiznají. Každý z nás musí nést důsledky za vše dobré i zlé v životě. A v adolescenci už se člověk rozhodně nemůže vymlouvat, že neví, co činí. Svědomí nelze vyradýrovat jako trestní rejstřík. Nezbývá než odčiňovat a napravovat. A také vědět, že každým špatným činem si už navždy uzavíráme některé cesty. Opakuji, že politik, třeba jen místní, který tohle neuznává nebo, což je horší, si ani neuvědomuje, není dobrý politik. A poškozuje i ty, které reprezentuje.
-----------------------------------------
Miroslav Hudec se narodil v roce 1951 v Benešově u Prahy. V letech 1971-1976 studoval psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1976 až dosud zaměstnán jako psycholog Pedagogicko-psychologické poradny v České lípě, od roku 1991 zároveň ředitel téhož zařízení.
Je ženatý, manželka je absolventka oboru Čj-Fj na Filozofické fakultě UK v Praze a je učitelkou. Dospělá dcera je středoškolská učitelka.
---------------------------------------
Druhý díl rozhovoru vyjde zítra brzo ráno.
