Z dosavadních informací v médiích i z nečetných fotografií mohl člověk nabýt dojmu, že se jedná vlastně jen o pyramidální formu topolů černých nebo také vlašských (Populus nigra subsp.pyramidalis, italica), jejichž štíhlé kmeny stále ještě zdobí díky péči našich předků, kteří si stromů vážili, nejednu alej v Čechách.
Ve skutečnosti je tam těchto relativně krátkověkých stromů, nad kterými si proto někteří úředníci, kteří rozhodují o jejich bytí či nebytí, navykli módně ohrnovat nos, jen čtyřiadvacet z celkových uváděných sto šesti.
Ale s tou krátkověkostí je to opravdu hodně relativní, protože se mohou dožít až sta let. A protože byly s největší pravděpodobností vysázeny v době kolem otevření školy a hřiště (v roce 1964), je řada z nich zhruba teprve v polovině svého života.
Najdou se mezi nimi 1-2 skoro suché a další s maličko proschlými vrcholky, ale to je dáno nejspíš příliš těsným zápojem, tedy malými mezerami mezi nimi. Všechny zbývající topoly patří zřejmě k druhu topol bělavý (Populus candicans), zvaný též ontarijský. Někteří autoři usuzují, že by mohlo jít o křížence topolu balzámového. Zdravotní stav většiny z nich je na první pohled dobrý, rozhodně není důvodem k pokácení.
Kromě topolů ale ohraničuje pozemek stadionu nemálo stromů dalších, které jsou až na výjimky zjevně ještě mladší. Na jižní straně je to mohutná pěkná bříza (nejspíše bílá - Petula pendula), na východní lípa a zřejmě douglaska, blíže jsem je nemohl určit, protože se k nim nedalo přes uzavřený školní areál dostat. Na severní hranici sportoviště pak lze nalézt tři mlaďounké javory stříbrné (Acer saccharinus), příbuzné kanadských javorů cukrových, a jeden pěkný horský javor čili klen (Acer pseudoplatanus). Ale tady si určením nejsem zcela jist, také by mohlo jít o javor červený (Acer rubrum), zbarvující své listí na podzim do nádherného šarlatu.
Je škoda, že zastánci kácení si zřejmě vůbec neuvědomili, proč vlastně topoly kolem hřišť jsou. Vysoké stromy dopřávaly sportovcům potřebný chladivý stín k odpočinku i kolem poledne ve vrcholném létě, kdy je slunce v zenitu. A nejen jim, nýbrž i divákům a dalším návštěvníkům sportovních zápasů. Při nižším slunci zase bránily oslnění, třeba při kopané, a za větrných dnů plnily funkci větrolamů. Zlepšovaly tedy podmínky pro hru a chránily zdraví všech přítomných i jejich pohodu.
Kácením tak Zákupy přijdou nejen o významnou zdejší krajinnou charakteristiku, ale zhorší také podmínky pro provozování sportu, které má (to jsou ty paradoxy!) rekonstrukce areálu naopak zlepšit. Že žádná náhradní výsadba to v tomto případě nezachrání, vyplývá z předchozích řádek. A bude to náhradní výsadba drahá. Při ceně jednoho stromku od tisíce korun výše nelze vybrat ty nejlevnější, nýbrž takové, které se na toto stanoviště hodí, počítejme minimálně se sto tisíci, pokud nařízená náhradní výsadba bude 1:1. To bych se ale velmi divil, protože jeden malý strůmek v žádném případě nenahradí ekobiologické funkce pokáceného velikána.
Připočtěme cenu za obvyklou cca tříletou následnou péči, něco na dosadbu za stromky uschlé, také kácení samé je dost drahá záležitost (lze jistě odečíst cenu dřeva). Myslím, že je třeba počítat s celkovou sumou minimálně několika set tisíc korun. Peněz vydaných nadto naprosto zbytečně, protože projekt sám kácení nevyžaduje, a i kdyby vyžadoval, dá se vždy zeleni přizpůsobit. Krásným příkladem harmonického spojení stromů s novou výstavbou je třeba dům okresní správy sociálního zabezpečení v Arbesově ulici v České Lípě. Nezasvěceného dnes ani nenapadne, že projektant chtěl zeleň odstranit a měl pro to tisíc nevyvratitelných důvodů. Českolipská radnice ovšem tehdy udělala to, co bylo její povinností, a neustoupila od ochrany veřejného zájmu. A ukázalo se jako obvykle v těchto případech, že když se chce, leccos jde. Není důvodu, proč by se zákupská radnice měla zachovat jinak. Nebo snad má tolik peněz, že neví, co s nimi?