Na dnešek jsem vám slíbila procházku naší stověžatou matičkou Prahou. Pusťme se tedy rovnou jejími křivolakými uličkami.
V svět jsem vstoupil doufaje, že dnové moji vzejdou zlatý jako máj; jaký mladosti mě slibovali snové, takový že najdu v světě ráj. Než ach brzo, příliš brzo přešli, ……………………………….. tmavošedá v lůno jala noc.
V světlo Lůny kvítko zdvíhá vnadnou radostně se zdá že hlavu svou; sehnu se, ach, a co slzou chladnou, rosou noční skropí ruku mou – – Zkvětlá růže v kraje své mě víže čárnou nocí, touhy prolétá cit mé srdce; – přistoupiv však blíže, spatřím, ach, že z hrobu vykvětá. Lílie, jejíž jsem za svítání obdivoval sněhobílou zář, v noc korunu stříbrobledou sklání k vlhké zemi i uvadlou tvář.
Hledám lidi, mém jak ve snu žili; – bez srdce však larvy najdu jen; – snové byli, moji, běda! – snové – jestoty je všecky zničil den. V šírý svět po ráji touhou mroucí rámě moje rozestíral jsem – po ráji, – a na prsa horoucí pouhou lásky prázdnou tisknu zem.
(V svět jsem vstoupil)
Mácha se narodil na hranici dvou měst. Na jedné straně Malá Strana a Hradčany plné šlechty, na straně druhé Staré a Nové Město, kde žili měšťané a hlavně řemeslnící a kupci. V dobách, kdy se Máchovu otci dařilo lépe, pracoval v jednom z vltavských mlýnů na smíchovském břehu na Malé Straně – a právě tu se Karel narodil.
Karel Mácha se narodil dne 16. listopadu 1810 na Malé Straně na Újezdě (nazýváno Oujezdská ulice). Tehdy v domě 400/3 U Bílého orla. Dům byl později zbourán, dnes však na jeho místě stojí dům číslo 401 a na něm najdete pamětní desku.
Pokřtěn byl v nedalekém kostele Panny Marie vítězné a po jednom ze svých kmotrů – Ignáci Mayerovi – jméno Ignác si nakonec počeštil na Hynka.
Máchovi však v této čtvrti dlouho nepobyli, pouze čtyři roky, jelikož Karel Hynek se nenarodil do tučných let. Napoleonské války vyčerpaly hospodářství Evropy, nastala dlouhá léta strádání. Máchův otec se rychle ocitl bez úspor, a proto nastalo stěhování. Z krásné čtvrti, kde za újezdskou branou byla hned smíchovská příroda, petřínský svah, se přestěhovali sice opět k Vltavě, když byl otec mlynář, ale chudá svatopetrská čtvrť nebyla zdaleka tak hezká. Okolí svatopetrského kostela se starým kostelem bylo mnohem smutnější. Karel Hynek zde navštěvoval farní školu při kostele sv. Petra. Měl ji sice blízko, ale byla „stará, těsná a ukoptěná.“ Dětské oči to však tak tragicky neviděly.
Máchův tehdejší spolužák, Karel Ladislav Zap, vzpomínal: „I byli jsme pyšní na naši osadu a dle přesvědčení našeho byly náš kostel, naše zvony, naše škola tehdáž nejpěknějšími a nejlepšími v celé Praze. Co jsme se nahráli a nadováděli na tom starém hřbitově před kostelem, k němuž tři nízké kulaté fortny vedly, na jichžto stupních vždy stará shrbená baba seděla. Pamatuji, jak jsme kolikráte utíkali, když nás v nejlepší hře na špačka nebo na školu pan učitel in persona s rákoskou v ruce překvapil, který se vždy krutě na to durdíval.“
Vltavu, u níž Mácha tak dlouho bydlel, najdeme i v jeho básni, ačkoli to není ona Vltava pražská..
„Proč Vltavo, řeko divá, tmavou nocí v bouři lkáš? S mými tvé snad vzdechy pojíš? Mé snad žely také znáš.“
U Vorlíka skály krásné, pod ními květnatý břeh! – Ó by k nim mé vlny bystré vrátily svůj rychlý běh.
„Darmo, řeko, tvoje lkání, darmo tmavou nocí zní; vlna tvoje v moře spěje, oných břehů neuzří!“
Darmo též i tvé vzdychání, dnové, pro které zde lkáš, oni dnové zašli dávno, více jich již nepoznáš!
„Ano zašly – časy milé! Kdy jsem bloudil v mladý den podle Želetínky hájů; – v krátké noci krátký sen.“ –
(Proč, Vltavo, řeko divá)
Později se Máchova rodina přestěhovala do ještě chudšího obydlí na Františku a nakonec se usadila na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) v domě u Hrbků naproti kostelu svatého Ignáce. Zde bydlel Karel Hynek až do svého odchodu do Litoměřic.
Mácha studoval gymnázium na dnešních Příkopech a následně filozofickou fakultu a práva.
V domě U Červeného orla (dnes Celetná ulice 593/21), kde byla tehdy Kavárna u Suchých, se Mácha seznámil se svou budoucí partnerkou a snoubenkou a matkou svého syna Ludvíka Eleonorou Šomkovou. O jejich vztahu se můžeme dočíst v Máchově deníku a dopisech. Lori nebyla ochotná naučit se česky, a proto nás nepřekvapí, že dopisy adresované přímo jí jsou psány v němčině.
Lori!
Ich reise dennoch, und zwar früher als ich dachte, so daβ mir kleine Zeit übrig bleibt, noch einmal Abschied zu nehmen. …
Igz. Mácha.
(Asi z konce března 1834)
Lori!
Piš mi, jak je s Ludvíkem, jestli již má oči zdravé a co dělá? Jestli již si uvedená a kdo při tom byl?; pak jestli jsi již u nás nahoře a jak se tam máš? – Jestli ještě nejsi, tak pros mou matku ať Tě tam vezme, a sice hned; okaž jí to, že o to pišu, a aby na to nezapomněla, že mi to slíbila. Piš mi všecko, co víš nového, a pak žádného ať nenecháš k sobě přicházet z Tvých přátel, to Ti poroučím. Ňáky firhaňky k oknům budeš muset ušít, já Ti po bratrovi pošlu míru jak dlouhé a široké. – Dělej abys brzo mohla přijít za mnou. Psaní od Vás z Prahy očekávám s bratrem a se svýma věcma, nebo nejdéle 4 dni po něm, a to se rozumí, že ne prázdné; já bych si dal rád zpravit a obarvit dveře u pokojů a rámy u oken a vymalovat pokoje, dřív než se tam nábytek urovná, – a nemám peníze k tomu. Svoje šaty a všecky své věci co s sebou vezmeš do Litoměřic, jako co je od mědě a od cejnu vezmi hned nyčko k nám nahoru, ať si všecko uspořádáš k odjezdu, kdo ví kdy přijedu a řeknu: „Teď hned pojedeš s sebou do Litoměřic.“ Tak tomu chci, tedy to také snad uděláš. Co jsem napřed psal rodičům, to si přečti. Teď Tě ještě líbám a Ludvíka za mě polib kam chceš.
S Bohem.
Karel Hynek Mácha
Budeteli na mě psát po počtě tak musíte Address tak napsat, jak zde stojí:
Dem Herrn Herrn Ignaz Mácha absolvirten Juristen abzugeben in der Kanzley Srov. Des Herrn Herrn Justiziär Joseph Duras Wohlgeboren lange Gasse N. C. 199 in Leitmeritz.
(9. října 1836, tento dopis následuje za dopisem rodičům.)
Vidíte, jak se to v Máchovi mele? Na jednu stranu starostlivý otec a snoubenec, na druhou stranu pěkný žárlivec…
Karel Hynek Mácha svou snoubenku a syna naposledy viděl 16. října. Z dopisu Eduardu Hindlovi je patrné, že chtěl v Litoměřicích zůstat minimálně několik let a vést svou advokátní praxi. Nepoštěstilo se mu. Dne 6. 11. 1836, dva dny před plánovanou svatbou v Litoměřicích náhle umírá. V den, kdy se měla konat svatba, uskutečňuje se místo ní Máchův pohřeb.
Proto, když už budete procházet Prahou a prohlížet si domy a pamětní desky, nezapomeňte zajít i na vyšehradský hřbitov. Zde má svůj pomník, zde je místo posledního odpočinku našeho velikána.
Ještě minimálně jedno místo v Praze určitě navštívíte. Samy vás tam vaše kroky zavedou, jelikož se dlouhou dobu budete procházet okolím. Ano, je to petřínský park, kde Mácha prožil své nejútlejší dětství a kde nyní stojí jeho socha.
Tak a to by bylo z Prahy nejspíše vše. Můžete objevovat bydliště, školy a jiná zajímavá místa, se kterými je Karel Hynek Mácha spojen. A můžete si zkusit přestavovat, jaké to v těch místech tehdy bylo – jako jsem to dělala při své procházce já. Ačkoli kolem chodí spousta lidí, cinkají tramvaje, troubí auta, tak pokud se alespoň chvilku ponoříte do svých myšlenek, neprohloupíte. Karel Hynek si pár vašich myšlenek zaslouží, když už jste došli až sem.
A kam se vydáme příště? Nechte se překvapit, ale možná už by bylo na čase, vydat se do míst nejzajímavějších a nejdůležitějších. Ale to opravdu až příště.