Další z procházek českolipských turistů patřila nedalekému Pihelu. Sešlo se nás v sobotu 9. únorapřed Lídlempatnáct a vyrazili jsme po modré k severu. Před několik lety modře značená trasa vedla odlišně, pod západní stranou Špičáku.
Když odbočka z ní k vrcholu ztratila smysl, protože rozhledna s bohatou historií se stala nepřístupnou, vytýčili značkaři Klubu českých turistů modrou trasu po východním úbočí kopce. Je to tuze pěkná cesta, občas se protíná s naučnou stezkou městskými lesy, pak sestupuje po silničce do Dolního Pihelu. Nad Dobranovským potokem a Pivovarským rybníkem je v této části obce zarostlý Pihelský kopec, kam jsme z modré odbočili a našli z odvrácené strany spíš jen tušenou stezku k vrcholu. Krpál, kde si musíte občas vypomoci chytáním se stromků a křovin.Úplně nahoře jsou známky po existenci dávno již zaniklého Pihelského hradu postaveného koncem 14. století Zajíci z Hazmburka, který o sto let později zničili husité. Že tam stával, dosvědčuji jednak různé archiválie a dodnes znatelné záseky do skalní úžlabiny na vrcholu. Toť vše. Výhodou zimního putování byl výhled po okolí, když jsem tam byl v létě, ten mi listí úplně znemožnilo.
My dali vrcholovou přestávku s malým pohoštěním z vlastních zásob a pokračovali neznačenou cestou v lukách přes asi kilometr vzdálený bezejmenný kopec s pěkným výhledem západním směrem. Cvičitel a vedoucí výpravy pan Kaprál nám pojmenoval téměř každý z kopců z okolí, jejichž systematickému slézání se pár let věnuje. Což je činnost mi imponující, já o těch význačnějších kopcích a horách našeho okresu zas píšu hesla do Wikipedie a bez fotky a osobního poznání to není ono. Zpátky k popisu naší trasy, další naše zastavení bylo v restauraci U Zlatého buřtu. Kdo jezdí z Lípy do Nového Boru, jistě si jí všiml, je v půli vzdálenosti mezi Dolním a Horním Pihelem, přímo u silnice I/9. Uvnitř bylo dost plno, ale přece jen jsme se vnutili, pojedli, popili a už odpoledne vyrazili zpátky zamrzlou polní cestou k Lípě. To už se naše výprava rozdrobila, někteří šli domů jinudy, či jeli od Zlatého buřta autobusem, ovšem jádro vydrželo až do závěrečného pivečka na Střelnici vedle železniční stanice.