Tu neděli jako dost často předpověď počasí rosničkářům nějak nevyšla. Na Seznamu se skvělo nakreslené sluníčko na 4 dny dopředu, ale Českolipsko bylo zcela utopené v mlze, z níž lehce mžilo.
Já se na ten výlet těšil, že budu fotografovat krásu Lužických hor, nu, moc jsem těch použitelných fotografií nezískal.
Ráno jsem 21. října vyrazil vlakem na Českou Lípu a dál na Jedlovou zastávku. V devět odtud pěšky poklidným tempem důchodce po značkách přes Stožecké sedlo, obávané v zimním období meziřidiči kamionů pod jménem Šébr. Tam silnici od České Lípy turistická trasa vedoucí k severu křižuje a pozvolna stoupá. Po cestě byla vyhlídka Pětikostelní kámen, ale vidět nic nebylo, jen bílé šero. Ve stále mokřejších teniskách jsem dorazil k hranicím se Saskem a po mezinárodní červené trase E3vedoucí po hranicích vystoupal až na Luž. Pod ním a nahoře byly mraky turistů, odhadem tak 2/3 německých. Asi 10 metrů pod vrcholem jsme prorazili horní hranici mlhy, nahoře bylo sluníčko. Výhledy jen sporadické, trochu na německou stranu, jinak jen moře bílé mlhy. Vykukovala jen rozhledna na Jedlové, odtud daleko asi 7 km. Od zastávky Jedlová jsem nahoru, na nejvyšší vrchol Lužických hor dorazil za necelé 3 hodiny.
Dolů to bylo nečekaně horší. Asi 20 minut od Luže je osada Myslivny s Chatou Luž, plná obědvajících turistů, kteří až tam dorazili většinou v autech. Parkoviště bylo plné, většina cestovatelů přijela autem, vylezla na vrchol, dolů k chatě na oběd a zas autem domů. I tak se poznávají hory. Pravda, mnozí sem jezdí s dětmi, prostě rodinný výlet. Přes zimu je tam lyžařské středisko pro běžkaře i milovníky sjezdového lyžování. Dobře jsem se najedl a vyrazil dolů k Naději. Mokro, občas menší zakufrování, ale k přehradě jsem přece jen dorazil. Ta určitě stojí za shlédnutí. Čas na plánovanou návštěvu Ledové jeskyně už nebyl a tak podle Hamerského potoka honem směr Mařeničky. Cesta po břehu potoka rozhodně nudná rovina nebyla, s kočárkem tam není šance. Z Mařeniček pak už bez problémů po dobrých cestách směr Trávník, nudnou silnicí asi 2 km až k Cvikovu. Kus před ním je vyznačená odbočka ze silnice doleva, s pořádným stoupáním na Křížový kopec, kde je moc dobře udržovaná křížová cesta s kapličkami. I tu doporučuji k návštěvě. Podél nich se sestupuje až do Cvikova.Autobus v pět ze Cvikova od nového Penny Marketu jsem nakonec stihl, i pár fotek udělal, tenisky těch 20 km vydržely, takže ta sobota se i přes inverzní počasí vyvedla dobře.