(3) Poprava byla vykonána bez souhlasu a proti vůli národního výboru.
Dokazuje to zápis schůze národního výboru v Boru u Č. Lípy z 5. června 1945, z kterého citoval i dr. Jindra ve svém článku: Předseda Taisler podal zprávu o schůzi okr. nár. výb. v Č. Lípě a zvlášť podotknul, že události v Boru v sobotu dne 2. 6. 1945 (opravené datum, pozn. J. T.) byly ostře kritisovány. Akce provedená vojskem zavdala příčinu k stížnostem chudých dělnických rodin. Jednání některých důstojníků neodpovídá dnešní době. Vojsko musí se říditi podle hlasu lidu a nemůže bez vědomí Nár. výb. zakročovati, anebo rozhodovati. Dále oznámil pan předseda, že rozsudek na náměstí byl proveden z rozkazu podpl. S. a bez slyšení Nár. výb. Ruský velitel ve Cvikově neuznal veřejné trýznění něm. provinilců na náměstí za správné a chce o tom podati hlášení nadřízeným velitelům. Zpráva byla vzata na vědomí se souhlasem všech přítomných.
Uvedené schůze se podle zápisu zúčastnili všichni členové národního výboru.
(4) V „samozvaném“ pěším pluku 47 sloužili partyzáni a dobrovolníci.
Kronikář píše o vojácích obnovené československé armády, jiní je popisují jako Revoluční gardy nebo partyzány. Vojenský archiv v Praze poskytl informaci, že pěší pluk 47 sídlil před válkou v Mladé Boleslavi. Bez souhlasu nejvyššího velení československé armády tam byl 18. května 1945 obnoven jako „samozvaný“ a pak od konce května do 12. července operoval v oblasti České Lípy. (Protože byl už jiný pěší pluk 47 oficiálně obnoven také ve Strakonicích, byl 6. června 1945 „samozvaný“ pluk 47 přejmenován na pěší pluk 36!)
Svědectví Heinze Markowského: V sobotu 2. června 1945 dopoledne připochodovali po silnici do Boru u Č. Lípy další revoluční gardisté z České Lípy, nejspíš jako posila místní posádky. Aby nemuseli celou cestu nést taky těžší zbraně, přijely s nimi dva koňské povozy z majetku německých zemědělců, na kterých byly zbraně a střelivo naloženy... Vojáci i s povozy se po splnění úkolu (tj. po domovních prohlídkách a zastřelení 8 civilistů, pozn. J. T.) ještě v sobotu asi v 18 hodin zase pěšky vrátili do České Lípy. Pochodovali s vítězným zpěvem v útvaru a chovali se jako hrdinové, pozoroval jsem je na úseku mezi Husovou ulicí a Sokolovnou.
(5) Údaj o počtu 8 „porušitelů stanného práva“ není pravdivý.
Všichni pamětníci se shodují, že před popravčí četou stálo 7 osob – poprava prý měla být od-platou za 7 v Boru zastřelených vůdců Rumburské vzpoury roku 1918. Paní T. pozorovala události z oken pošty: Nakonec se 7 odsouzených muselo postavit do řady u východní zdi radnice a byli po-pravčí četou zastřeleni... Po chvíli se Albert Rachmann – pravděpodobně v šoku ze smrti svého bratra – rozběhl kolem severní strany radnice pryč z náměstí. Někteří vojáci běželi za ním, jiní se mu snažili nadběhnout kolem jižní strany. Viděla jsem, že ho zastřelili (při pohledu od pošty) na chod-níku vlevo od radniční budovy. Pak ho zřejmě přenesli k popraveným.
(6) Zastřelený Albert Rachmann spolupracoval s německou tajnou službou (SD).
Zpráva Úřadu národní bezpečnosti v Liberci, zaslaná v srpnu 1945 Velitelství četnického oddělení v České Lípě ve věci Sicherheitsdienst-spolupracovníci, mj. uvádí: Mezi spolupracovníky SD jest veden také Vojtěch Rachmann, obchodník, narozený dne 8. června 1910 v Boru, bytem v Boru, Kynského (správně Kinského, pozn. J. T.) ulice č. 130. O jeho spolupráci jest uveden následující posudek: Odbočky v Miláně, Italie. Dosavadní zprávy nasvědčují dobrému postřehu. Spolupráce se dá i nadále využíti. ... Opis předkládám ministerstvu vnitra. Na přiloženém kartotéčním lístku SD kromě toho čteme, že A.R. ovládá čtyři cizí jazyky – französisch, italienisch, englisch, tschechisch, a na okraji je rukou připsaná poznámka: byl dne 2. 6. 1945 zastřelen čsl. vojákem pro přechovávání zbraní.
Další lež: Albert Rachmann byl zastřelen nedopatřením (ve městě plném vojáků přece neměl naději, že by se útěk mohl podařit), a o jeho spolupráci s tajnou službou gardisté vůbec nevěděli! Z citované zprávy je zřejmé, že Úřad národní bezpečnosti chtěl z pochopitelných důvodů Rachman-na zadržet a vyslechnout, to ale jeho zbytečná smrt znemožnila.